Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XXII.

  ,,Konečně jsi tady Shagboy. Čekali jsme jen na tebe." Uslyšel jsem slizský, husinu nahánějící hlas. Charles.

Pov. Stiles

,,Promiň Dreamere, byla bouračka." Pronesl jsem chladně a s odporem. Prošel jsem mu za zády na svoje místo i přesto, že to neměl rád. A všichni to věděli.
Uvelebil jsem se a čekal, až se začne probírat zbytek věcí. Nejdůležitějším tématem byly zbraně. Řešilo se, kolik se má vzít kudel, pistolí, luků,... A jak se uspořádat. Měl jsě stát po Charlesov boku s malou házecí dýkou v ruce. Musel jsem se zasmát. Proč zrovna tahle malá, pro mě neužitečná věc?
  Když se rozcházeli, donutil mě Charles, abych tam s ním nachvíli zůstal. A otázka za všechno kuřecí jídlo na světě: 'Hádej proč?' Jakmile se dveře zavřely, začalo peklo. Viděl jsem jak se Charles napřahuje, ale donutil ae bylt v klidu a nehýbat se. V tu chvíli jsem ucítil štiplavou bolest na pravé tváři. Sykl jsem.
  ,,Jsi natrvdlej nebo to ďeláš schválně? Říkal jsem ti, abys se ke mě choval lépe. Žádné výmluvy, chození za mými zády a to tvé mluvení se mnou." Chytil mě pod krkem a trochu zatlačil. V klidu. Už jenom pár hodin...
  ,,Promiň Dreamere." Vysoukal jsem ze sebe po chvíli. Pustil můj krk. ,,Odpustím ti, až mi pomůžeš od problému v mých kalhotech, který tam je od doby, co jsi se tady objevil v těch úzkých džínách." Zašeptal a odtáhl mě do jeho ložnice, kde jsem mu s odporem pomohl.
  Jediné, na co jsem vždy myslel bylo, že budu vždy pomáhat jakkoliv přátelům. Ať to stojí cokoliv a ať to je cokoliv. Klidně i toto. Jen ať mohou žít. Všichni. Derek, Scott, Lydia, Kira, Liam, Mason, Malia, Peter, táta, Argentovi,...
Dorazil jsem domů, osprchoval se, projistotu nandal i nový oměj do medailonku a šel cvičit svou moc. Když přišel Derek v půl jedné, už jsem jen seděl na zemi, koukal z otevřeného okna ven a přemýšlel nad Bojem.
  ,,Ahoj můj Midnight prince." Řekl jsem a šel si pro polibek. ,,Ahoj moje princezno." Řekl jsem s úsměvem. On se ušklibl. Když jsem ho pořádně uviděl, zastavilo se mi srdce. Věděl jsem, že se bojí a že nemůže pořádně spát, ale tohle už bylo i ma mě moc.
   ,,Co pak?" Zeptal se mě. ,,Vypadáš strašně." Polkl jsem a snažil se vyhnout očnímu kontaktu. Slyšel jsem jak se trochu usmál. ,,Ty máš co říkat." Řekl po chvíli. Vyplátl jsem na něj jazyk. Došel k němu, stáhl ho sebou na postel a lehl si na něj. Jeho srdce bilo nepravidelně. Byl nervózní.
  Pokaždé když se snažil o něco víc, vždy jsem ho přerušil. Každý jeho dotek mi připomínal ten Charlesův. A proto jsem mu radši říkal, že ještě nejsem připraven.
   Když večer odcházel, snažil jsem se usmívat. Moc mi to nešlo. ,,Notak wolfie. Úsměv. Ten ti sluší vilc než tohle." Řekl a vyšel oknem ven.
  Když jsem ve tři ráno usínal sám doma, protože táta jel s Mellisou bůh ví kam a Derekovi jsem řekl, že tady radši nemá být, zdál se mi sen, který mě pronásledoval už řadu let.

Sen:

Odehrával se na oné mýtince. Byl jsem tam jen neznámá postava, já a Derek . Měl červené oči a ležel si na zemi. Krvácel a nehojil se. Nad ním stál nějaký kudrnatý a tmavovlasý kluk nebo muž. Ruce měl od jeho krve. Smál se a říkal, že na tohle čekal dlouho. Že zničí všechno nadpřirozeno v Beacon Hills. Pak mu rozsápal hrdlo.
Nemohl jsem nic nědal. Nemohl jsem se hýbat. Nemohl jsem křičet. Nemohl jsem nic. Jen se koukat na to jak umírá.
  Vzbudil jsem se s křikem, slzama na tvářích a s jménem mnou nenáviděné osoby ma jazyku. Charles.

 

Omlouvám se za krátký díl, ale vymdahradím Vám to. Jde o to, že jsem chci rozdělit odsebe den D a ty kydy okolo.

Další díl by mohl být už v úterý. Co vy na to?

Mimochodem, co si myslíte o tom snu? Schvalně. Kdo to věděl nebo aspoň tušil? A co si myslíte o Stilesově nepříjemnosti? A kdo vyhraje? Co bude s Charlesem?

Vaše tvůrkyně 73. Hladových her (Ano, tvořila jsem hry těsně před Katniss. Ach to byli časy...😔😔). Nashledanou u dalšího dílu a nechť Vás vždy provází štěstěna!!! *emotikon Reprodrozda->*🕊🕊🕊🍀🍀🍀   👭👫👬