Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XX.

Tímto dílem děkuju za překročení 1K přečtení, 200 votes a 120 komentářů. Jste nejbombastější!!

Ps: Předem se omlouvám!!! Opravdu moc! 😔😔

 

Dalších pár hodin jsme leželi na louce, pozorovali mraky, líbali se. Po celou tu dobu jsem si nevzpomněl na všechny trable, které mě ještě čekali. A možná, žej to byla chyba, které ale nikdy litovat nebudu.

Pov. Stiles

  Bylo okolo desáté hodiny ranní, když jsme se pomalu zvedali. Pořád jsem musel přemýšlet nad tím, co se tam stalo, nad Charlesem a jak to bude dál.
   ,,Copak je uniquie?*" Zeptal se starostlivě a pohladil mě po tváři. ,,Nic." Mikl jsem rameny. ,,Něco ano. Nelži mi." Zavrčel mi tiše do ucha. ,,Nic. Opravdu. Jen mi vrtá hlavou ten Charles, co bude dál, co já a ty. Je toho na mě moc." Povzdechl jsem si. ,,Ale není. Víš, já taky pořádně nevím, co bude dál, ale nezajímá mě to. Teď ne. Život mě naučil, abych si cenil každé chvíle s někým, koho mám rád." Objal mě a já mi zabořil hlavu do hrudi.
  Krásně voní. ,,Já vím, ale i tak." Nenechal jsem se zvyklat. Potřebujem to vyřešit. Povzdechl si a já se od něho trochu odtáhl. On mě však chytil levou rukou za bok a tak jsem se moc daleko nedostal. ,,Ty si nedáš pokoj, viďte detektive Kabrňáku." Zabručel jsem. ,,Ne. Protože chci mít odpovědi." Dal mi pusu na čelo a já zčervenal. Slyšel jsem tichý zasmání. ,,Jsi roztomilý. Víš to?" Zeptal se jemně. ,,Jo vím. A ty už konečně taky?" Nadzvedl jsem jedno obočí a usmál se. ,,Jábto věděl vždycky." Zašeptal a zmáčkl mi bok. ,,Co tohle. Já budu dělat, že jsem Charlesovi naletěl. Ty budeš dál vyzvídat co a jak. No a my dva?" Nachvíli se odmlčel. Netrpělivě jsem vyčkával, co z něho vyjde.
  ,,Tak to zatím budě držet v tajnosti. Budu za tebou chodit každý večer. Co ty na to?" Přikývl jsem. ,,Souhlas. Ale vadími, že budu muset každý den čekat do večera, než přijdeš."  Políbil jsem ho jemně na rty. ,,Já taky, ale neboj. Den má jenom 24 hodin. To uplyne dřív než řekneš kuře." Zasmáli jsme se a konečně se rozešli.
  Derek mě doprovodil až ke dveřím. ,,Tak.. ahoj?" Řekl nejistě. ,,Ahoj..." Políbili jsme se. ,,Budu tě čekat." Zašeptal jsě a vešel do domu. Táta tiše chrápal u sebe v posteli.
  Došel jsem k sobě do pokoje a sedl si na židli. Co teď? Do školy v tomhle stavu nepůjdu. Ani mě nehne. Povzdechl jsem si. Tak co teď? Spát nepůjdu tak co teď? Protřel jsem si oči rukama. Podíval jsem se na ně. Trochu zajiskřili. Tak jo, musím se to naučit ovládat.
  Šel jsem do kuchyně, udělal si velké silné kafe abych vydržel a šek zpět do pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a představoval si, jak se ta energie dostává napovrch dlaní. Hurá!!! Ale nebylo mi přáno a tak jsem byl najednou celý obklopen modrou září. Vyjekl jsem a snažil se to nějak uhasit. Po pár minutách se mi to opravdu podařilo.
  A tak to šlo celý dopoledne. Káva, ovládnutí energie, káva,.. Byli dvě odpoledne a pípl mi mobil. Podíval jsem se kdo mi napsal. Charles. A sakra. Otevřel jsem zprávu.
  
Charles: Čau. Kde jsi?

Já: Doma, bylo mi špatně.

Charles: Tak ať ji je do tří dobře. Přijeď ke mě. Začnem s tréninkem.

  Neptal se. Nařizoval. I přesto, že bych mu nejradši napsal, co si o tom myslím, nemohl jsem. Kvůli Derekovi a smečce.

Já: Dobře. Budu tam.

  Achjo. Zvedl jsen se a šel se osprchovat, obléct na ,trénink', najíst a rychle vypít ještě jedno kafe.
  Poté jsem si sedl do svého nového auta a vyjel. Po pár minutách jsem dojel před jeho vilu. Stál mezi dveřmi jen v šedých teplákách a černém úzkém tričku.
  ,,Tak pojď. Jde se cvičit."  Pokynul mi hlavou a než jsem se nadál, chytil pě pevně za bok. ,,Co děláš?" Zavrčel jsem na něj. Slizce se zasmál. ,,Nic. Jen co takhle zkusit trochu jiný cvičení?" Zašeptal mi do ucha. ,,Ne. Zapomeň. Ne!" Zavrčel jsem na něj. Jeho stisk zesílil.
  ,,Ale notak. Nehraj si na slušňáka. Bude se ti to líbit. Věř mi. Semnou si ještě nikdo nestěžoval." Zkousl mi ušní lalůček. Tep se mi zrychlil. Uslyšel jsem tichý smích. ,,Ne. Cením si tvé velkorysé nabídky, ale odpověd zní ne." Pevně jsem se na něj podíval. V jeho očích byl vidět obrovský chtíč. ,,Ne neberu jako odpověď." Naklonil se ke mě a hrubě mě políbil. Začal jsem se vzpírat. Musel mě dotáhnout do vily. Kousl jsem ho svými vlčími tesáky. Odtáhl se ode mě a vleoil mi facku pod jejíž silou jsem málem skončil na zemi. Opřel jsem se rukou o zeď. ,,Co to bylo?!" Zavrčel. Jeho oči zčervenaly. Natiskl mě mezi zeď a jeho.
  ,,Co asi. Říká se tomu odpor." Vystrčil jsem odhodlaně bradu. ,,Ale tvůj odpor je marný. Já vždy dostanu co chci." Natlačil se na mě ještě víc. Cítil jsem jeho dech a tváři. ,,A co chceš?" Zeptal jsem se ho. V klidu. Bude to v pohodě. Nádech, výdech, nádech,... ,,Tebe. V posteli. Podemnou. Vzdychajícího mé jméno." Zavrněl a svoje rty umístil na můj krk. ,,Tak...to...se nikdy...nestane."
  Vynakládal jsem mnoho usílí na vyslovení těchto slov. Nemohl jsem se soustředit. Ne protože by se mi to líbilo, ale protože jeho vlkodlačí zuby se mi zarývaly do kůže a mě to způsobovalo obrovskou bolest.
  ,,Nech toho Charlesi!" Zakřičel jsem na něj, chytil jsem ho pod krkem a odstrčil ho od sebe. Jenže to byla chyba.
  Chytil mou ruku, kterou zmáčkl a drápy zaryl hluboko do ní. ,,Tak jo, teď si tě vezmu. Tvrdě, rychle, bezpřípravy. Ošukám tu tvojí krásnou prdel, až si na ní dlouhou dobu nesedneš." A jak řekl, udělal.
  Bránil jsem se. Kousal, mlátil, vzpíral se, nadával. Ale bylo to marné, beznadějné. Brečel jsem. Studem, bolestí.
  Když se do mě s výkřikem udělal, tak dopadl celým svým tělem na mě. ,,Tak tohle bylo skvělé. Tak dobrý sex jsem dlouho neměl." Vystoupil ze mě a začal se oblékat. ,,Za hodinu budu zpátky. Ty do té doby vypadni. Uvidíme se zítra ve stejnou dobu." Hned jak odešel, jsem se opatrně posadil. Celé tělo mě bolelo.
  Když jsem po jaké době dojel domů, bylo okolo šesté večer. Šel jsem se vykoupat a hned potel ulehl do postele a ihned usl.
  Ráno bylo jako každé jiné. Ikdyž o dost bolestivé. Hlavně na jednom místě. Ve škole jsem ani jednou neviděl Charlese. A odpoledne to bylo to a samé. Vzal si mě. Znovu. Nelíbilo se mi to, ale bránit se bylo marné. Vzdal jsem to. A tak jsem tam podním nehybně ležel a slzy mi tekly po polštáři jako řeka.
  Nastal večer a já ležel na zemi a přemýšlel. Najednou jsem ucítil známou vůni. V tu chvíli jsem přestal myslet na všechno. Trvalo jen pár sekund, než se objevil můj přítel. Stále je to celkem nezvyk ho tak oslovovat.
  ,,Ahoj wolfie. Tak co, jak bylo dnes ve škole? Co Charles?" Při vyslovení jeho jména mnou projela panika. Klid. Nic mu neříkej nebo to bude ještě horší. ,,Nic. Jen mi říkal jak se nemůže dočkat a nás porazí." Nepřístupně nakrčil obočí. ,,Nás?" Zeptal se ,nechápavě' a lehl si vedle mě na zem. ,,Jo nás." Naštvaně sevřel rty do úzké linky. ,,Poťrebujete mě. Ty mě potřebuješ. Mám pár es v rukávu, ale ty ti nesmím ukázat. Nevím, jal zjistil ti všechno, ale nelíbí se mi to. Navíc budeme mít moment překvapení, čímž se zvýší naše šance na výhru." Podíval jsem se mu do naštvané tváře. Nakonec však nepatrně přikývl. ,,Jestli se ti ale něco stane, zabiju tě." Zavrčel a políbil mě. Hned se mi na mysli vrátila ta chvilka s Charlesem. I když tohle bylo jiné. Příjemné, krásné. Užíval ksem si to a proto tu  myšlenku zakopal hluboko do své mysli.
  ,,Stilesi, proč tě necítím?" Zeptal se zvědavě. ,,Der-bear. Proč to kazíš?" Povzdechl jsem si. ,,Je to součást plánu. Neboj. Až bude po všem, tak ti všechno řeknu. Souhlasíš?" Přikývl. Dal  jsem mu pusu na tvář. ,,Ale řekni mi. Proč zrovna Stiles?" Zeptal se pochvíli z ničeho nic. ,,Protože mi tak říkali doma. Možná si to pamatuješ. Mamka mi nikdy neřekla jinak než Stilesi nebo třeba broučku, zlatíčko,.. Říkala, zě to jméno je jedinečné, krásné, dokonalé. Navíc ho vymyslela ona. A tak jsem si po tvém odchodu neřekl jinak. Byl jsem vždy Stiles. Svoje jméno jsem nepoužíval. Nikdo ho ani moc neuměl přečíst, takže to bylo takové velké plus. A na to prostřední jsem se snažil zapomenout. Chápavě přikývl.
  Dal jsem mu hlavu na hruď a po pár minutách usl.

Tak. Don't kill me, please!!! Děkuju Vám!!!!
   Jinak, co si o tom myslíte? Zjistí Derek, co Charles Stilesovi dělá? Nebo ne? A co ostatní? Jak se má asi Scott?

*= příšerná zdrobnělina (mnou předělaná), znamená jedinečný, unikátní

Vaše plyšáková shiperka. 👭👫👬