Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XIV.

Nemohl jsem usnout a tak jsem na sebe hodil tepláky, mikinu, lepší boty a šel se proběhnout netušíc co na mě venku v lese čeká za milé nemilé překvápení.

Pov. Stiles
Doběhl jsem na místo, kde se vše změnilo. Na území Haleů, kde tohle všechno se Scottem, Lydií, Parishem,... začalo.
Sedl si na zem a opřel se zády o mohutný strom. Přemýšlel jsem nad tím vším. Nad Derekem, Charlesem a nad tím, kdo stojí proti nám.
Nademnou zářili hvězdy. Hned jsem spatřil střelce. Povzdechl jsem si. Kéžby to bylo jako dřív. Najednou se ozvalo tiché prasknutí větve. Podíval se tím směrem a spatřil ho.
,,Co tady děláš?" Zeptal se mě neutrálně, ale v jeho očích byla vidět zvědavost. ,,Co tady děláš ty?" Odpověděl jsem mu na otázku otázkou. ,,Šel jsem zkontrolovat okolí." Zkoumavě jsem se na něj podíval. ,,A nemohl usnout." Dodal pochvíli. ,,Tak to jsme dva." Sedl si vedle mě a koukl se taky nahoru. Z jeho očích jsem vyčetl tyto emoce: smutek, lásku a lítost. Ale proč?
,,Ještě jsi mi neřekl, co tady děláš." Prohlásil rozmrzele. ,,Jen jsem se šel projít a nakonec zakempil tady." Pokrčil jsem rameny. ,,Aha." Pořád koukal na hvězdy. ,,Porč na ně pořád koukáš?" Zepta jsem se tiše pochvíli. Stočí na mě svůj pohled. ,,Protože mi připomínají někoho, koho jsem navždy ztratil." Polk jsem. ,,Třeba celou dobu stojí při tobě. Ale ty ho nevidíš. Nechceš." Nachvíli bylo opět ticho.
,,Vidíš tamhleto? Ty hvězdy. Dávají dohromady souhvězdí. Střelce. Ukazuje lidem směr." Překvapeně se na mě podíval a uznale přikývl. ,,Jak to víš?" Pokrčil jsem rameny.
Najednou jsem něco ucítil. Byla to směsice gumy, železa a rozkládajícího masa. Můj vlk zpozorněl. •Něco se děje.• Já vím. Ozavlo se tiché škrnutí kovu o kov. Podíval jsem se na Dereka. Nevšiml si toho. Pořád pozoroval hvězdy.
,,Der-b-eku?" Zeptal jsem se nejistě. Omylem jsem dokonce řekl jeho přezdívku z dětství. ,,No?" Zeptal se, s pohledem stále upřeným na nebe.
*křup* Ozvalo se ze strany, kde seděl Derek. ,,Dereku!" Zakřičel jsem a strhl ho dolů k zemi, zrovna ve chvíli kdy někdo vystřelil. Kdybych v čas nezareagoval, Derek by měl díru v hlavě.
,,Díky." S těmito slovy se zvedl ze země a na prstech se mu objevily drápy. Mezitím nás obklíčili. Bylo jich asi patnáct. Měli na sobě nějakou zbroj a v rukou meče. Zašitá ústa, oči a rty jim dodávali hrůzostrašný vzhled. ,,Další útok." Řekl Derek a čekal, co udělají oni.
Ti se na nás vrhli. No na nás. Spíše na něj a mě si nevšímali. Jako bych tu nebyl. Ale proč? Copak mě nevidí? Eee... vlastně ne, no. Nevidí. Došlo mi. Jak můžou i přes to vědět, kde je Derek. Pach!!!
Vzal jsem velký klacek a praštil toho nejbližšího. Ten spadl na zem a omdlel. Vzal jsem mu meč z ruky a zabodl mu ho vedle srdce a vydal se dál. Zabíjel jsem je bezslitování.
Najednou se ozval bolestný křik. Derek!!! Koukal ksem okolo, ale nic neviděl. Nakonec jsem musel použít svoje vlčí oči. Ležel na zemi v kaluži krve. Kolem něj bylo posledních pět útočníků. Doběhl jsem k nim a bez rozmyslu skočil mezi ně.
,,Jemu neublížíte!!" Zavrčel jsem a namířil na ně mečem. ,,Kdo jsi?" Ozvalo se uvnitř mé hlavy. Hlas byl takový sekaný a bezemocí. Byl jsem z toho překvapen. ,,Jsem ten, kdo Vám rozsápe hrdlo!!" Zavrčel jsem. ,,Jak jsi dokázal zvednout ten meč?" Zeptal se ignorujíc moji poznámku o jejich hrdle. ,,Normálně. Vzal jsem ho do ruky." Proč se tak blbě ptá? •Jsem zmatený•* ,,Ty... jsi fallen warrior." Trochu jsem nechal poklesnout ruku s mečem. ,,Je mi jedno, kdo jsem podle vás." A zaútočil jsem na ně s mečem v rukou a vlčími oči. Díky několika měsícům trénování jsem brzo zabil další dva. Bránili se, jakoby tentokrát věděli, kde jsem. No jasně. Krev jejich spolubojovníků.
Bojoval jsem s předposledním a tomu dalšímu nevěnoval pozornost. Díky boji jsem se přesunul od Dereka nějakých deset metrů. Dělej, dělej, dělej!!! Propíchl jsem mu hruď a šel k poslednímu, který mířil na Dereka mečem.
,,Ne!!" Zakřičel jsem a odklonil jeho úder, který byl mířen na Derekovo srdce. ,,Jsi moc bojácný chlapče. Bude tě škoda. Vás obou." Jako by se mi někdo smál uvnitř hlavy. ,,Nejsem chlapec. A jeho se ani nedotkneš." S těmito slovy jsem na něj zaútočil. Bohužel byl lepší jak já a po pár úderech mi vyrazil meč z ruky. ,,Pán nebude mít radost, až zjistí co jsi byl zač. Ale ty už nebudeš, takže ho to nebude trápit." Zamnou se ozvalo zachrapění. Dereku vydrž! Prosím... Najednou jsem v sobě cítil všechny emoce spojené s Derek a tímto místem. Radost, lásku, smutek, lítost, euforii,...
,,Ale mělo by. Protože já budu žít. A on taky!!" S těmito slovy, které jsem křičel s plných plic ze mě vyšlehl proud jakési silné energie. Byli to modré plameny, které mě celého pohltily.
Zavřel jsem oči a myslel na Dereka. V hlavě se objevil on. Jeho tajemné a kouzelné oči, vlasy černé jako ta nejtemnější noc, slzy tekoucí po jeho tvářích a krev vytékající z jeho břicha.
Otevřel jsem oči. Podařilo se to!! Plameny byli už jen v mých dlaních a postava předemnou jen stála. ,,Pozdravuj v pekle!!" S těmito slovy jsem vystřelil energii na něj. ,,NE!!!" Zakřičel a pochvíli z něj nez ilo nic jen hábit na zemi. Vypařil se. Mé ruce se vrátily do normálu a já pocítil obrovskou únavu.
DEREK!!!Rychle jsem k němu doběhl. ,,Dereku!" Klekl jsem si k němu. Sýpavě dýchal. ,,S-stilesi?" Zachrapěl a otevřel oči. Nebyli plné strachu ani bolesti. Jen smutku. Hned je zase zavřel. ,,Vydrž. Jsem tady. S tebou." Vzal jsem ho do náruče a běžel k němu domů. Prosím ať je Peter doma!!
Doběhl jsem k jejich domu a vrazil do dveří, které se rozletěli. V běhl jsem do obýváku a položil Dereka na gauč a rozsvítil.
Odhrnul jsem mu triko s podíval se na jeho ránu. Nehojila se. Ale jak to? Vždyť už to mělo být v pohodě... No jasně oměj!!!!
Najednou se ozval dupot. Peter se přihnal jako blesk. ,,Co se tady k čertu děje?!" Zavrčel. ,,Derek, zranění, oměj." Chvíli tam stál, ale poté vystřelil zpět nahoru. Derekův dech začal zpomalovat. To není dobré. Ani trochu. Začaly se mu klepat víčka. ,,S-stilesi?" Zašeptal. ,,Já..." Přerušil jsem ho. ,,Mlč. Zachvíli to bude v pořádku." Tep se mu snízmil na minimum. On umírá!!! Notak Stilesi mysli!! No jasně!!
,,Jednou se může stát, že nebudeš moct zachránit někoho, na kom ti bude moc záležet. Ale existuje takový způsob, jak dotyčného uzdravit. Cizince pochopíš, kamaráda obejmeš a druha... políbíš."
Ozval se mi v hlavě babiččin hlas. Podíval jsem se na umírajícího Dereka. Ničilo mě to. Jako by umíral kus mě. A taky to je pravda. Zhluboka jsem se nadechl a začal se přibližovat.
,,Promiň." Zašeptal jsem a políbil ho. Projela mnou vlna exploze. Ale nic, co by značilo, že mu to pomáhá od bolesti. A pak se to stalo.
Po celém těle jsem ucítil obrovskou bolest. Zabírá to. Ignoroval jsem to. Najednou mnou projela ostral bolest pocházející z břicha. Sykl jsem, ale nepřestával. Pak to ustalo. Chvíli jsem tak zůstal, ale pak se odtáhl. Uzdravil se. Zranění se zahojilo.
,,Eeehm... Neruším?" Ozvalo se za mnou. A sakra. ,,Jáá..." Přerušil mě. ,,Hele, změnil si se. A nevidím to jenom já. Bylo mi to jedno do té doby, než jsi tady začal líbat mého synovce, který je v bezvědomí." Zavrčel na mě. Pak so prohlédl Dereka. ,,Jak se dokázal tak rychle vyléčit s omějem v těle?" Zaptal se mě, ale nečekal na odpověď. ,,Zdá se, že jsi to taky trochu odskákal." Zasmál se. ,,A co se stalo? Zase další napadení?" Přikývl jsem. ,,Jo, ale zbytek ti řeknu až zítra jako ostatním. Teď musím domů se vyspat a vyčistit rány." Zvedl jsem se a šel ven. ,,A prosím, dej na něj pozor. A kdyby něco tak zavolej. Budu na telefonu." Zacukaly mu koutky. Co to... ,,Neboj." Přikývl jsem a vyběhl ven.
Byl jsem strašně unavený, bolelo mě tělo, hlavně břicho a myslel jsem, že zachvíli omdlím. Musel jsem se přeměnit do své vlčí podoby, abych doběhl domů.
Vběhl jsem do koupelny a přeměnil se zpět. Koukl jsem na sebe do zrdcadla. Měl jsem zranění na břiše. Vypadalo to přesně jako to, co měl Derek.
,,A pak se zahojí. Ale pozor. Všechna zranění se objeví na tobě. Je to jakýsi způsob hojení." Vzpomněl ksem si na babiččina slova. Sakra.
Vzal jsem si tátův zapalovač, udělal si ,první pomoc'. Bolelo to. A to hodně. Nakonec, když jsem rány vyčistil, jsem si unaveně lehl do postele a šel spát.

Tadadadá!!!!

Koukejte co, mi tento týden přišlo!!!

No není úžasný? 😍😍

Tady máte další díl!! Jak se Vám líbila část?? Co myslíte, bude malé odhalení? A co Derek? Bude si všechno pamatovat? Bude v pořádku? Co myslíte.
Názory potěší!!

Vaše Stilesem posedlá shiperka. 👭👫👬

A jukněte na tyhle boží fotečky/obrázky!!!