Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola V.

,,Co se to tady děje?!" Zavrčela na všechny okolo.

Pov. Stiles
Hned jsem tu ženu poznal. Byla to moje babička. Rosalinda Maria Stilinski.
,,Tenhle kluk, si to sem nakráčel jako kdyby se nechumelilo. Chtěli jsme ho jen vystrašit aby utekl, jenže se to zvrtlo. Ten parchant měl u sebe zbraň s omějem. Pět z nás zranil. Nejspíš je to nějaký lovec." Promluvil alfa.
Konečně se na mě podívala. V očích se jí mihlo překvapení. Poznala mě.
,,Stilesi?" Zeptala se nejistě. Jen jsem přikývl. ,,Pane bože!" Zvedl jsem se ze země a snažil stát spíše na té zdravé noze, ačkoliv mě ta poraněná už téměř nebolela.
Všichni na nás překvapeně koukali. Babička ke mě přišla a objala mě. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala se mě ustaraně. Opět jsem přikývl. ,,Pojď dál. A vy..." Podívala se po vlkodlacích. ,,Pojďte taky. Myslím, že všichni máme co vysvětlovat." Babička vešla do domu a mi všichni za ní.
Došli jsme do velké kuchyně, kde byl obří stůl a okolo něj asi patnáct židlí. Babička se usadila do čela, po jeji pravici ten alfa a zbytek kolem nich. Vlkodlaků tu bylo asi jedenáct. Já jsem si sedl naproti babičce.
,,Takže Stilesi, co tady děláš?" Zeptala se mě hned na rovinu. Všichni na mě pohlédli. ,,Táta mě sem poslal. Myslel jsem, že to víš." Zakývala záporně hlavou. ,,Ne nevím. A když nevím něco důležitého jsem pak mrzutá. A teď toho nevím spoustu." Nachvíli se odmlčela jakoby zvažovala co řekne.
,,Například to, proč z tebe cítím vlkodlaky, kde jsi vzal tu zbraň a jak jsi se dokázal trefit do pěti super rychlých vlkodlaků během pár sekund." Polkl jsem. ,,Táta je přece šerif." Řekl jsem odpověd' jen na jednu otázku. Zbytek se mi nechtěl říkat, ikdyž jsem věděl, že to budu muset říct.
,, A ten zbytek?" Zeptala se celkem nedočkavě. ,,To je celkem nadlouho." Zamumlal jsem, ačkoliv mi bylo jasné, že to všichni uslyší. A taky, že jo. ,,My a hlavně já, mám času dost." Poznamenala babička a já si povzdechl. Pak jsem se pořádně narovnal a začal s vyprávěním.
Začal jsem od toho incidentu s dvěma polovinami těla a končila alfa smečkou. Řekl jsem jim téměř všechno. Jak se ze mě stal kouzelník bez klobouku, o kanimě,...
Mohl jsem mluvit v kuse asi dvě hodiny. Všichni se na mě dívali. Hltali každé mé slovo.
,,Tak to je i na mě dost." Poznamenala babička když jsem domluvil. ,,Jo. Ale už jsem něco o Vás slyšel. Ty budeš určitě ten kluk co běhá s vlkodlaky, že ano?" Rejpl si do mě alfa. ,,A ty budeš ten, kterej si hraje na namakanýho a děsivýho vlka, ale ve skutečnosti jsi jen malé ustrašené štěně." Všichni na naps koukali. Zřejmě mebyli zvyklí na ,obhajobu'. Zrovna otevíral pusu, že něco řekne, ale zastavila ho babička. ,,Hele, Stilesi a Dominiku nechte toho. Chováte se jak malý." Oba nás zpražila pohledem. ,,Je dost pozdě. Hansi, ukaž mému vnukovi pokoj pro hosty. Zítra to dořešíme. Rozchod," Zavelela. Čišela z ní autorita jako z Dominika nebo Dereka, ale Derek i přes to, že byl taky alfa, nepotřeboval své postavení nebo moc, aby měl takovou autoritu. Vždy to z něho čišelo. Už kdysi... Co asi teď dělá?
Všichni se začali zvedat a odcházet. Babička se ne mě usmála a poté někam odešla. Zůstali jsme tady jen já a Hans. Kývl na mě abych ho následoval a já poslechl. Došli jsme do druhého patra ke dveřím úplně v zadu. ,,Tady být tvůj pokoj." Promluvil na mě lámanou angličtinou. Polák. ,,Děkujem." Odpověděl jsem jeho rodným jazykem. Polštinou. Překvapeně se na mě podíval a poté zmizel.
Vešel jsem do pokoje. Jakmile jsem spatřil postel, ihned jsem do ní spadl usl.
Na nohu jsem si ani nevzpomněl.

Další den ráno.
Vzbudil jsem se a do nosu mě udeřila vůně vajec, slaniny, topinek a psa? ,,To si ze mě děláš srandu? Co že jsi? Víš do jakého problému jsi nás všechny dostal?" Uslymel jsem babičku jak nadává. Přišlo mi jakoby mi křičela do ucha. Sykl jsem bolestí. Pomalu jsem otevřel oči. Viděl jsem vše jasněji. A ted' mi to došlo. A sakra.
Rychle jsem se zvedl z postele a bežel dolů za babičkou. Ta seděla v obýváku s hlavou v rukou. Sedl jsem si k ní. Chvíli bylo ticho, ale pak promluvila. ,,Promiň. Nechtěla jsem aby se ti to stalo." Mluvila klidně s lítostí v hlase. Ruce měla v klíně. Dal ji ruku na ruce a pohladil jí po nich.
,,Babi. To co se stalo, není tvoje vina. To já idiot napochodoval do vlčího doupěte." Usmál jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala. ,,Sice je mi líto toho, že x let jsem doslova odmítal stát se vlkodlakem a teď mě kousne vesničan, ale s tím nic neudělám. Jako s tím, že budou mít ostatní o starost navíc." Pohladila mě rukou po tváři.
,,Stilesi, mám pro tebe návrh. Naše smečka má tokovou tříměsíční metodu výcviku mladých vlkodlaků. Mohla bych tě spolu s tím alfou vycvičit. Naučili bychom tě všechno. Bojovat, přeměnu, ovládat se a spoustu dalšího. Co na to říkáš?" Chvíli jsem byl ticho. Je to super návrh, ale tři měsíce? Jak to zvládnu? Jak to zvládnou oni? A co on? Co asi dělá? Při vzpomínce na něj jsem ucítil v sobě jakýsi zvláštní pocit.
Nakonec jsem se rozhodl. ,,Jdu do toho." Promluvil jsem po chvíli a babička přikývla.
,,Fajn. Tak se jdi umejt, převlíct a pak přijď sem. Začneme s výcvikem" S těmito slovy jsem se zvedl a šel udělat oč mě žádala.

Tak tady máte trošku delší část. Co říkáte na Stilese a na příběh jako takový?
Comentík a votííík potěší!! ^•_•^

Vaše rozespaná shiperka. 💕✍🏻👬👫👭