Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola IV.

Chvíli bylo ticho. Pak se však oba rozesmáli. Pochvíli však musel Stiles odjed.

Pov. Stiles
  Cesta trvala asi šest hodin. Byl jsem celkem dost unavený. Dojel jsem k domu na kraji vesnice u něhož se hned rozprostíral les.

  Podíval jsem se na hodiny. Deset večer. Venku už byla celkem tma. Ještě jsem se rychle porozhlédl okolo. Nikde nic. Avšak i přesto jsem vyndal z přihrádky pistol s omějem od Argentů. Pro všechny případy.

Vyšel jsem ven a koukal okolo. Uslyšel jsem prasknutí větve před sebou. Zvuk pocházel z lesa.

I přesto jsem se však rozešel k domu a tudíž i ke zvuku. Po pár krocích jsem však  uslyšel něco jiného. Zavrčení. Vlkodlak.

Ignoroval jsem všechny své intuice, které se vyvíjeli několik tisíc let a šel dál. Věděl jsem, že tohle nedopadne dobře, ale i přesto šel dál a věnoval se tomu, co bylo schované v křoví předemnou.

Jenže to byla chyba. Velká chyba. Chyba, která mi obrátila život ještě více.

Hi! Jak se Vám líbí tato storka?
Ps: POKRAČUJTE DÁL!!!     

Ještě....

Notak...

A jste tam!!!!

Za sebou jsem na jednou uslyšel tiché zavrčení. Avšak stále jsem se neotáčel. Zaslechl jsem kousek od sebe prasknutí další větve. Zastavil jsem se a porozhlédl se konečně okolo. Koukaly na mě nejmémě sedm párů očí. Uslyšel jsem kousek od sebe hlasité zavrčení.

Najednou jsem se rychle otočil, vyráhl zvraň z kapsy a zamířil na vlkodlaka, který se na mě vyhrnul jako první a střelil hod o boku.

V tu chvíli se na mě vrhly snad všichni vlkodlaci. Snaˇzil jsem se jim alespoň trochu bránit. Sice měli převahu, ale já po nich střílel bez vemtšího rozmyšlení. Byl jsem tak moc zaujat mířením, že jsem si ani nevšiml jednoho z nich vedle se. Když usem to však zjistil, bylo pozdě. Než jsem se zmihl na cokoliv, tak mě kousl do nohy. Au. Ta bolest! Stále mi držel mezi zuby nohu. Škubl a já se svalil na zem. Tačal mě táhnout k lesu.

Chtěl jsem po něm vystřelit, ale zbraň mi při pádu někam odletěla. Podíval jsem se na toho vlkaodlaka, který mi konečně pustil nohu. Jako jediný ze všech měl červené oči. A sakra.

Všichni vlkodlaci se kolem mě shromáždili. Vrčeli na mě a já si v tu chvíli říkal, že je po mě. Když se najednou prudce otevřeli dverme a v nich stála stařenka s červenými oči. ,,Co se to tady děje?!" Zavrčela na všechny okolo.

Tadadadá!!! Jak se Vám to líbí?

Vaše dobucená shiperka.