Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XIII.

,,Ano, můj druh je Derek Hale. Příčina mých výpadků a součást mé minulosti, přítomnosti a doufám, že i jakékoliv budoucnosti."

Pov. Stiles

Nastalo obrovské ticho. Pak najednou začala Lydie pištět takovým tím radostným hlasem. ,,Jej!!! Jojojo!!! Sterek is real!!! Já to říkala!!!" Začala se smát. ,,Lydie, klid." Snažil jsem se ji uklidnit a taky se mi to po pár minutách podařilo.
  Stále se usmívalajako měsíček na hnoji. ,,A co s tím budeš dělat?" Ozvalo se cinknutí Lydiinina(?) mobilu. ,,Nic. Zatím nic." Otevřela mobil a zamilovaně se usmála. Jackson? ,,Promiň, ale musím jít." Přikývl jsem. ,,Uvidíme se u Dereka?" Usmála se. ,,Jasně. Zatím ahoj." Doprovodil jsem ji z domu a šel si udělat něco k jídlu. Nakonec jsem si zajel pro smažené kuře.
Dojel jsem k fastfoodu, vyšel z auta a chtěl otevřít dveře, když mě v tu chvíli praštily do hlavy. Málem bych spadl na zem, když mě někdo chytil. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě tajemný muž s chraplavým hlasem naskakujícím husí kůži a mrazením po celém těle. Pustil mě a já o krok ustoupil.
  ,,Jo asi jo." Podíval jsem se na něj. Byl o hlavu a něco vyšší, na sobě černé džíny, bílé tílko a kostkovanou košili. A tmavé kudrnaté vlasy padajícími do ostře řezané tváře. Úzké rty, malý nos a velké tmavě černé strašidelné oči. Byla v nich jakási temnota. Byl cítit jako...smrt.
,,Jmenuju se Charles Styles." Podal mi ruku a na tváři se mu objevil strašidelný úsměv. ,,Já jsem... Dylan O'brien." Řekl jsem bez rozmyšlení kus mého nepoužívaného jména Mieczyslaw Dylan O'brien-Stilinski nekoukajíc na následky mého počínání.

Tá...tadadadá..tumtumtudududupampampam!!!! 🎙🎺🎷

Konec!!!

Nebo ne?

Tak ne. 😂😂😂

,,Těšímě. Ty jsi tu nový?" Zeptal se mě. ,,Jo... jsem. Ty jsi tu dlouho?" Prohrábl si vlasy. ,,Asi tak dva měsíce. Proč jsi se sem nastěhoval?" Sakra. Co teď? ,,No, můj bratranec Stiles a já jsme se vyměnili. On šel na mou školu, do mého města a já do jeho školy, do jeho města."
  ,,Tak to jo. Hele nechceš někam zajít? Ukázal bych ti to tady." Ruce si strčil do kapes u kalhot. ,,Ne, děkuju, ale už jsem tu parkrát byl. A navíc si potřebuju ještě něco zařídit." Nech mě, nech mě, nech mě!!! ,,Tak se uvidíme zítra ve škole?" Zeptal se a v očích mu tajemně zajiskřilo. ,,Co?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,No přece zítra je prvního. Jdeš do školy, ne?" Cože? A sakra. ,,Jo, jasně že jdu." Přikývl jsem pochvíli a snažil se vyhnout Charlesově pohledu. ,,Fajn. Tak se tam uvidíme." A s úsměvem na tváři odešel nechávajíc mě samotného.
Vešel jsem do fastfoodu a koukl na objednávku. Co kdybych vzal něco i ostatním?
,,Dobrý den, co so budete přát?" Promluvila stará schrbená paní s úsměvem na tváři. Připadala mi povědomá. ,,Dobrý den." Řekl jsem a v jejích očích se objevilo něco jako radost. ,,Stilesi? Jsi to ty?" Zeptala se s nadějí v hlase. Začal jsem si jí pořádně prohlížet. Není to...? No jasně, že je! Jak jsem si nemohl nepoznat?! ,,Jo jsem. Rád Vás zase vidím." Po tváři ji stekla slza. ,,Nevím jestli jsem ti to říkala, ale je mi líto co se s tvou mamkou stalo. Doufala jsem, že ji nějak vyléčí." Řekla smutně, ale stále se usmívala. ,,To je v pořádku. A jakto, že pracujete teď tady? Vždyť jste byla skvělá doktorka."
,,Já vím, ale už to tam není jako dřív. Navíc tohle koupil můj syn." S úsměvem jsem přikývl a objednal. Chvíli jsem s Mariou Charlesovou povídal, ale pak jsem se rozloučila vydal na cestu.
  Dojel jsem k domu. Celou cestu jsem přemýšlel nad tím jak to uďelám. Pěkně jsis zavařil. •Já vím.
Zaparkoval jsem vedle motorky, která patřila Scottovi a vyrazil i s jídlem k domu.
  ,,Nesu jídlo!" Zakřičel jsem a hned ke mě přiběhl Liam, Malia, Scott a Isaac, kteří si vzali co chtěli.   A zbytek jsem donesl ostatním, co seděli v obýváku.
  Byla tam Kira, Scott, Lydie, Derek a Peter, který si četl. Poližil jsem jídlo na stůl a jídlo rozdělil.
  ,,Tak, co. Něco nového?" Zeptal jsem se a všechny si pořádně prohlédl. ,,Nic. U tebe?" Zeptal se Scott. ,,Určitě nic. Co by se tak mohlo stát u chlapce, co běhá s vlky?" Řekl mrzutě Peter. ,,Docela dost. Potkal jsem toho nového kluka, jak jsi se o něm zmiňovala, Lydie a něco se mi na něm nezdá. Jeho oči byli tak tajemné a strašidelné. Čišela z nich smrt. A to a samý jeho aura. Byla taková... mrtvá?" Zamyslel jsem se jak to popsat. ,,Jo. A jmenuju se Dylan O'brien." Řekl jsem a Derek, který neprojevil ani trochu zájmu o naši konverzaci, se rozkašlal a na Peterově tváři se objevil úsměv. Nebyl to ten ironický neupřímný úsměv, ale ten, jaký jsem znal kdysi.
  ,,Co?" Řekl pochvili Scott. Budi dělat špeha. Něco se mi na ně nezdá. Navíc jsem mu řekl, že jsem svůj bratranec, který se sem pŕstěhoval/ vyměnil se mnou jako se Stilesem." Snažil jsem se jim to vysvětlit.
,.A od nás chceš...?" Zeptala se ptráveně Lydia. ,,Po tobě chci, aby jsi u mamky domluvila, že přijdu jako nový žák, aby mě zapsala. Zvládneš to?" Pobaveně se zasmála. ,,Jasně že jo." S temito slovy odešla telefonovat. Asi s mamkou. Pak jsem se podíval na ostatní. A od Vás chci, aby jste si mě ve škole nevšímali." Všichni přikývli. ,,Do školy mastoupíš až pozítří." Oznámila mi Lydie a já vděcně přikývl. ,,Máš to u mě." Zasmála se. ,,Já vím."
  Nakonec jsme se koukli na nějakou holkama vybranou kravinu.
Derek si mě celou dobu filmu prohlížel. Nakonec film skončil. Bylo kolem jedenácté večer a my se odebrali domů.
  Nemohl jsem usnout a tak jsem na sebe hodil tepláky, mikinu, lepší boty a šel se proběhnout netušíc co na mě venku v lese čeká za milé nemilé překvápení.

*ťuk, ťuk*
- Kdo tam?
• Stiles.
- Stiles kdo?
• Stiles, tvůj přítel, který si zapomněl klíče. Tak koukej otevřít Dereku.

Můj výtvor‼️⬆️⬆️⬆️ 😊😊
Taky tak moc rádi ťukací vtipy? Já je přímo miluju!!! ❤️💜💙💚💛
Co si myslíte a dílu? Kdo je ten Charles? A proč se Derek tak rozkašal?  🤔🤔 Typněte si! Napište to do 💬. Budu ráda. 😊😊
A ještě jeden dotaz. Kdo tady četl/zná knížky od Ricka Troll Riordana? Pokud ano, jaká je vaše oblíbená postava a díl? Moje nejoblíbenější postava Leo Valdez a kniha Hádův chrám. 😍😍

Vaše ťukacími vtipy a Leem posedlá shiperka.
👭👫👬