Ležel jsem venku na louce. Vedle mě tichounce oddechoval můj starší kamarád a já mu ležel na hrudi poslouchajíc pravidelný tlukot jeho srdce. I přesto jsem věděl, že je vzhůru.
Koukali jsme na hvězdy. ,,Vidíš támhle ty hvězdy? To je střelec. Lidem...
Nakonec jsme se s Peterem vydali do domu, kde nás již netrpělivě čekali.
Pov. Stiles
Vešli jsme do vili, kde na nás všichni již netrpělivě čakali. ,,Takže, co jste tam dělali tak dlouho?" Zeptal se Scott jakmile jsme si sedli. ,,Jen jsme probírali mou školu. Říkal, že si mám brát na sebe něco, co bych si normálně nevzal. Takže využiju oblečení, které mi vybrala Lydie." Pokrčil jsem rameny. Lydia se začala usmívat jako měsíček na hnoji a Peter se na mě celou dobu zkoumavě díval. Věděl, že lžu, ale cítil, že můj tep byl naprosto v klidu. ,,Co si pustíme?" Zeptal se Isaac, který seděl stále vedle Scotta. Vypadalo to, že jsou u sebe až moc blízko. ,,Co takhle...Milý Johne?" Zeptala se Kira, která seděla u Malii a já hned zaskučel. ,,Ne ne ne!! Zapomeň. Na to koukat nebudu!! Znovu ne!!!" Holky se na mě překvapeně podívali. ,,Ty jsi to viděl?" Zeptala se Lydie. ,,Bohužel. Koukal jsem na to nedávno s babičkou." Pokrčil jsem rameny. ,,A co navrhuješ?" Zeptala se mě Malia. ,,Star Wars!" Usmál jsem se. ,,Stilesi, vyber něco, na co nekoukáme v jednom kuse." Ozval se Liam. ,,Tak vyber něco ty." Nadšeně se usmál. ,,Fajn." Zvedl se s začal hledat. ,,Mám to!!" Začali hrát první minuty filmu s já hned poznal, co to je. Jeden z mála filmů, na které jsme koukali kdysi s Derekem. Smutně jsem se usmál na obrazovku. ,,Asi tenhle film moc neznáte, spíš tenhle díl. Ale podle mě je ten nejlepší." Liam o něm mluvil jako o bohovi. ,,Jo to, je." Souhlasil jsem a on se na mě překvapeně podíval. ,,Ty ho znáš?" Přikývl jsem. ,,Fakt?" V očích mu zajiskřilo. ,,Je Paul Walker navždy v našich srdcích?" Zeptal jsem se ho a on se smutně usmál. Pak bylo ticho. Nikdo z nás nepromluvil. Buď nechtěl nebo nemohl, protože jsem ho já nebo Liam spražili pohledem. Rychlá auta. Měl jsem je rád. Už jen kvůli němu. Zrovna to došlo k tomu, kdy se hlavní zápletka rozuzlovávala, kdy byl jeden z hlavních postav v ohrožení života, když se na mě Liam smutně podíval. Zvedl se a chtěl si sednout vedle mě, ale nebylo místo. Proto jsem si ho stáhl na klín. Nevím proč, ale prostě jsem to udělal. Lekl se, ale za pár sekund se uvelebyl a opřel se zády o můj hrudník. Koukali jsme tak do konce filmu, ignorujíc Derekův smutný pohled na nás. ,,Už je pozdě. Měli bychom jít domů." Řekl jsem po skončení filmu. Liam ze mě slezl. ,,Máš pravdu, ale někdy si budeme muset udělat maraton. Jen mi dva, telka, popcorn a kola." Řekl když se protahoval. ,,Souhlas." Do dvaceti minut jsme se byli všichni venku. Peter, který po chvíli co jsme přišli někam odešel, mi věnoval malý úsměv. ,,Tak... nevím, kdy budu moct se stavit, takže zatím ahoj." Promluvil jsem nahlas a rychle jsem se rozjel ke kinu. Zaparkoval jsem vedle nějakého auta. Nejdříve jsem si myslel, že tady je někdo semnou, ale pak jsem si všiml papírku na kapotě auta. ,,Snad se ti bude líbit. -Peter." Přečetl jsem a koukl se na auto. Poprvé jsem si ho pořádně prohlídl. Bylo to černé Mitsubishi eclipse (A/N Nahoře⬆️ nebo dole ⬇️), které bylo hrozně podobné tomu co jsme chtěli s Derekem. On si vzpomněl! Zkusil jsem otevřít auto. Sedl jsem si a koukl do zapalování. Bingo!! Nastartoval jsem a zvuk tohohle auta mi připadal jako rajská hudba. Podivil jsem se naposled na jeep. Opatruj se. Nastartoval jsem a rozjel se domů. Táta spal. Šel jsem do pokoje, tam si lehl a přemýšlel jsem nad tím jak se co nejvíce vzhledově lišit od Stilese. Oči. Nechal jsem své vlčí já trochu vyplout na povrch. Tak aby se mi jen změnili oči. Povedlo se. Nakonec jsem si vlezl do postele a pochvílijj usl.
Vzbudil jsem se na budík a šel se připravit. Vysprchoval se, vyčistil zuby, vyndal si sluneční brýle, které mi budou dobře sloužit a vyndal krabice umísťené vzady ve skříni. Podíval jsem se do ní a se zmučeným výrazem se v nil začal hrabat. Po asi čtvrt hodin jsem se oblékl se. Nakonec jsem si vzal klíčky a vyjel tím krásným autem do školy. Dojel jsem ke škole. Všichni na mě koukali. Pěkné auto, že ano! Zaparkoval jsem a vychutnával si pohledy ostatních. Nakonec zazvonilo a já musel jít do školy. Celou cestu mě všichni sledovali. I Scott a spol. Nakonec jsem došel do třídy a sedl si do zadní lavice. ,,Ahoj. Je tady místo?" Uslyšel jsem chraplavý hlas. Charles. ,,Ahoj. Jo jasně." Usmál jsem se na něj a nutilsám sebe sedět vklidu. ,,Proč jsi nebyl včera ve škole?" Zeptal se mě. ,,Musel jsem ještě něco zařídit." Přikývl. ,,Co teď máme?" Optal jsem se ho aby konverzace nestála. ,,Ekonomiku. Učitel je cvok do lakrosu a používal sarkasmus více než je zdrávo, ale jinak je v pohodě." ,,Takže, kde je ten nováček?" Zeptal se jakmile vešel do třídy. ,,Tady." Podíval se na mem a chvíli si mě prohlížel. ,,Sundej si ty brejle..." Nařídil. ,,Dylan O'brien." Představil jsem se mu, ale brýle jsem nechal na očích. ,,Hned!" Zakřičel. ,,Egh... Fajn." Pomalu jsem si je sundaval. A nechal vyjít trochu napovrch své vlčí já. Překvapeně na mě vyvalil oči. ,,Jo... Kde jsme... to... jasně oči, ne... Chci říct... skončili..." Začal se zadrhávat a musel se usmát. Odkašlal si. ,,Povími někdo z Vás, co je to tržní ekonomika?" Jako jediný zvedl ruku Charles. ,,Ano Stylesi." Podíval jsem se na chlapce sedícího vedle mě. ,,Je to ekonomický systém založen na zákonech trhu. To je zákon povídky a zákon nabídky." A takhle to šlo po zbytek dne. Lidi na mě koukali kvůli očím. I Charles, který se divil, proč mám zelený oči, když jsem je měl minule hnědý. ,,Tamto byli čočky." Odpověděl jsem na jeho dotaz. Vycházeli jsme ze školy déle, protože jsem ještě uklízé skříňku po mém starém já,když jsem viděl, jak stojí houf žáků u rohu školy. ,,Na, tady máš moje číslo. Když budeš chtít, zak zavolej. Už musím. Ahoj." Rozloučil jsem se s Charlesem a šel jsem za nimi. ,,Notak! Chyť te ho za ruce!" Slyšel jsem hlas jednoho z nejhorších žáků na škole. Doslova jsem tam vběhl a chytil ho za ruku, kterou chtěl bouchnut malého chlapce. ,,Kdo si myslíš, že jsi?" Zavrčel na mě. ,,Nech ho jít Roycei." Zasmál se. ,,Fajn. Pusť te ho." Kývl na ně. Poslechli ho a chlapec spadl na zem. Klekl jsem si k němu. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho. Nepatrně přikývl. ,,Fajn. Běž se schovat k támhle tomu černému autu. Zachvíli jsem u tebe." Zvedl se a šel se shovat za mé auto. ,,Ale tebe nepustíme." Krutě se usmál a ti jeho ,kamarádi' mi chtělichytit ruce, ale já se jim vysmek a schodil je na zem. Royce se na mě usmál a stoupl si do bohovné pozice. Pravou nohu vzad a ruce skřížil. Napodobil jsem ho. ,,Poslední slova?" Zeptal se a začal chodit dokola kolem mě. Jen jsem se na něj usmál. V tu chvíli se na mě vrhl. Po deseti sekundách byl na zemi. ,,Bylo to fajn. Díky za zábavu." A odešel jsem za chlapcem, který se schovával skrčen za autem. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho ustaraně. ,,Jo jsem. Nic ni nestihli udělat. Děkuju Vám." Objal jsem ho. ,,A už neudělaj. Jsem Dylan. A ty?" Usmál jsem se. ,,Jsem Jon Jones." (A/N: jeeej!! 😂😂) ,,Tak pojď. Odvezu tem domů." Otevřel jsem auto. ,,To je tvoje?" Zeptal se udiveně. ,,Jo. Nasedej." Sedl si a já ho odvezl domů. Zjistil jsem, že je tu teprve dva měsíce. Dojeli jsme a já ho šel doprovodit až ke dveřím od domu. Otevřel a hned k nám došla jeho matka. ,,Zlatíčko! Kde jsi byl? A proč jsi špinavý?" Začala se vyptávat. Pak se na mě podívala. ,,A vy jste...?"-,,Mami to je Dylan! Zachránil mě před zmlácením! Je to můj hrdina!!" Jeho matka se na mě šokovaně podívala. ,,Jone! Proč si mi to neřekl? Jak dlouho to trvá? A Vy... Děkuju Vám." ,,Nemáte za co, ale já už musím jít. A ty Jone... buď hodný. A víš co dělat kdyby něco. Že ano?" Přikývl. ,,Ano! Jsi můj hrdina!" Objal mě, já se rozloučil s jeho matkou, dal mu svoje číslo a odjel domů, kde jsem si připravil věci. Pochvíli mi přišla smska.
Neznámé číslo: Ahoj. Tady Charles. Máš hezký auto. Přijeď o půlnoci k obchoďáku. Mám pro tebe překvapení!!!
Já: Fajn. Mám se bát?
Charles: Ne. Jen se těš!!
Já: Ok. Budu tam.
Charles: Nemůžu se dočkat!!
Eeegh... Táta šel do práce. A tak to bylo v pohodě. Čekal jsem dokud nebude půl dvanácté a pak se vydal k autu a rozjel se na místo. Už z dálky jsem slyšel motory aut, hudbu a řev. Prosím prosím, že to není to, co si myslím. Bohužel jakmile jsem dojel na místo, jsem zjistil, že mé modlení bylo zbytečné. Závody aut v ulicích. A můj táta má dnes službu. Nosuper.
A další díl!! Názor? :•)
Jak jste se měli? Já skvěle!! =>*
A budou tady jednou za čas takové F&F chvilky. 🚗🏎🚙 Víte, odkud je zmiňované auto? 😏😏
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
