Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XXIII.

Vzbudil jsem se s křikem, slzama na tvářích a s jménem mnou nenáviděné osoby ma jazyku. Charles.

Pov. Stiles

Zbytek noci jsem byl vzhůru. Nemohl jsem spát jen tupě zírat do zdi. Rouhodnutý chránit ostatní vlastním tělem jsem se pokoušel o vyvolání energie. Po nějaké té chvíli se mi to povedlo. Jen nebyla tak... mocná, velká, a působivá jako obvykle. Myšlenkami jsem byl stále u brzké události.
   Podíval jsem se na hodiny. 9:00. Pět hodin do boje. Zvedl jsem se z postele a šel vykonat hygienu, vyměnit oměj a šel se dolů nasnídat. Teda, spíš se pokzsit něco do sebe dostat. Nepovedlo se. I ten trošek, co jsem snědl jsem ze sebe dostal u záchoda. Poté se šel převléknout do oblečení, které máme mít všichni stejné. Černé kalhoty a ve stejné barvě i kožená bunda. Co na to řekne Derek?
   Nakonec jsem napsal Scottovi, Peterovi s Lydii zprávu, že držím palce, rychle vypl telefon a šel k autu, kterým jsem vyjel na předem smluvené místo s Charlesem, tom se nacházelo asi pět kilometrů od mýtiny.
   Když jsem dojel na místo, všichni už tam byli schromáždění u stolu, v čele nestál nikdo jiný než Charles. Došel jsem k němu a kývl všem hlavou na pozdrav. Jakmile mě spatřil Dreamboy, chytil mě kolem pasu a svoji dlaň posunul trochu níž. Zavrčel jsem. ,,Copak Shagboy. Nedělej, že se ti to nelíbí." Zavrněl tiše. ,,Nedělám, protože se mi to doopravdy nelíbí. S tebou určitě ne." Odsekl jsem. Všichni okolo se pobaveně ušklíbli. Někdo si dokonce musel ,zakašlat'.
   Charles se na mě nepříjemně podíval. ,,Tohle si spolu ještě vyřídíme." Zavrčel na mě. ,,Už se nemůžu dočkat." Řekl jsem sarkasticky a s úsměvem na tváři. Ten už mě ale radši ignoroval.
  ,,...Takže všichni chápete?" Přikývli a tak Charles zakřičel: ,,Rozchod. Za dvě hodiny tady v plné zbroji! A ty, Shagboyi, ty půjdeš se mnou." Chytil mě za rukáv a táhl někam hluboko do lesa. Věděl jsem, co bude následovat a tak jsem se na to začal psychicky připravovat. Nemýlil jsem se.
   Když bylo po všem, Charles mě zničeho nic chytil pod krkem. ,,Něco zkurvíš a jseš mrtvej. Jasný?!" Přikývl jsem, jelikož mě škrtil. ,,Fajn. Teď pojď. Musíme jít zpátky. Zachvíli to začne." Řekl a vydal se zpět. Nervózně jsem polk a vydal se za ním.

O hodinu pozďeji:

Stáli jsme u mýtiny skryti ve stínech stromů.
  Klepaly se mi ruce a nohy. Všude vládlo hrobové ticho. Najednou se ozvalo slabé vytí a křupání větviček. Jsou tady. Netrvalo dlouho a na mýtině se objevil Scott následován Isaacem, který se zastavil v jeho těsné blízkosti.  Musel jsem se pousmát.
  Za nimi se objevila Lydie, Kira, Malia, Liam, Derek, Peter a Theo. Co ten tady dělá?! Potlačil jsem nutkání zavrčet. Shromáždili se na kraji a čekali. Uprostřed stál Scott, vlevo Isaac, Lydie a Kira. V pravo Derek, Liam a Theo. Uprostřed nich stála Malia s Peterem.
   ,,Je čas. Všichni na svá místa." Zavelel tiše Charles. Ihned se všichni rozešli na mýtinu, aby je bylo vidět. Já šel za Charlesem, tak aby mě nikdo z nich nemohl spatřit.
   ,,Já věděl, že jsi to ty." Zavrčel Derek, kterému se oči zbarvily do červena. ,,Jak? Já myslel, že budeš překvapen, až zjsitíš, že jsem tvůj ztracený kamarád." Naše smečka se na ně překvapeně dívala. Netušili o čem mluví. ,,A taky jsem věděl, že ty nejsi ON." Derek mluvil klidně a srozumitelně. Působilo to mnohem děsivěji než jeho řev. Vždycky to tak bylo. 
  ,,A-ale jak?" Zakoktal se Charles. Myslel si, že tím ochromí jednoho ze smečky. Nepodařilo se mu to. ,,Normálně." Propalovali se navzájem pohledem. ,,Kvůli pokecání tu asi nejsme co? Tak proč to nezkrátíte?" Zeptal se znuděně Theo. Charles překvapeně zamrkal. ,,Theo Reaken. Rád tě vidím. Zase." Zavrčel poslední slovo Charles. ,,Já tebe ne. Měl jsi být mrtvý." Kudrnatý kývl hlavou ke smečce.
  ,,To ale oni taky." Podíval se na Dereka, Petera, Malii. ,,To kvůli nim je má smečka, má rodina, mrtvá. Kvůli Haleům." Příjmení mého druha spíše vyplivl než řekl. ,,A teď. Po těch letech, jsem se přišel pomstít. Zaplatí za to, co provedli." Tentokrát promluvil Peter: ,,Nemůžeme za to, že tvá smečka porušovala snad všechny zákony pod sluncem. Tamto bylo pouze splácení lovcům. Bohužel i s úroky." Křivě se usmál.
   Charlesovi oči se zbarvili do krvavě rudé. ,,Za to zaplatíš. Dylane!" Předstoupil jsem k nem u tak, aby mě všichni viděli. ,,Tohle je Dylan O'brien. Vašeho milovaného Stilese bratránek. Přidal se ke mě." Všichni se na nás, konlrétně na mě podívali. Měli ,překvapený' výraz.
   ,,Vzdej te se. Podívejte na mou armádu. Je nás přes stovku. Opravdu si myslíte, že nás porazíte?" Zeptal se s úsměvem Charles a roztáhl ruce, jakoby chtěl ukázat na celou svou armádu. ,,My si to nemyslíme. My to víme." Zavrčel Scott.
  Charles, jako by trochu posmutněl. ,,Tak naivní. V tom případě..." Udělal dramatickou odmlku. ,,...nám nezbývá nic jiného než to zjistit. Teď!!!" Zakřičel a všichni jeho vojáci se rozeběhli proti nim. Následoval jsem je spolu s Charlesem. Ten tam ale spíše jen tak stál a pozoroval okolí. Já se snažil zatím nenápadně pomahát smečce.
   Ale moc dlouho mi to nevydrželo. Když jsem měl nůž celý od krve těch jeho kumpánů, Charles si toho všiml. ,,Shagboyi, co to děláš? Vždyť je chcem zabít!!" Zakřičel a než jsem se nadál, byl u mě. Stáli jsme proti sobě tváří v tvář. ,,Proč?!" Zavrčel. ,,Protože nebudu zabíjet svoji smečku."
   Nechápavě se na mě podíval. Začal jsem kroužit kolem něj. ,,Cože?!" Zeptal se. ,,Přesně. Celou tu dobu jsem s nima byl. Nejmenuju se Dylan O'brien. Ale Stiles Stilinski. Syn šerifa a nejlepší kamarád pravé alfy." Zavrčel a celý se přeměnil do své vlčí podoby. ,,Zabiju tě, ale až po nich. Aby jsi viděl jak umírají." Řekl a v tu ránu byl u Dereka, který byl zaměstnán čtyřmi sešívačkami v lidské podobě najednou.
   ,,Dereku!" Zakřičel jsem, abych ho upozornil na Charlese, ale bylo pozdě. Jeho drápy se mu zaryli do levého boku kousek pod srdcem. V tu chvíli ve mě přestalo fungovat všechno rozumné myšlení. V mé hlavě nastal oborvský zkrat.
  Nechal jem se pohltit svým vlčím já, nepřeměnil jsem se však do své včí podoby, ale zbarvili se mi oči, vysunuly drápy a moje vlčí já převzalo kontrolu nad tělem.
   Rychle jsem se rozeběhl k těm dvoum a cestou zabíjel všechny záporáky, kteří se mi připletli pod cestu. Když jsem byl u nich viděl jsem svoji noční můru. Derel ležel na zemi. Krvácel a nehojil se. Nad ním stál Charles, který měl ruce ušipněné od Derekovi krve.
Chytil jsem Charlese pod krkem, vytáhl na nohy a hodil s ním až narazil zády o strom. ,,Jdi od něj pryč!" Zakřičel jsem na něj, když se začal zvedat ze země. ,,A co mi v tom zabrání? Nějaké malé štěně, které se neumí ani prát? Prosím tě." Ušklíbl se na mě. ,,Prosit mě nemusíš a navíc, nevíš čeho všeho jsem shopnej." Rychle jsem k němu přešel. On na mě mířil svojí střelnou zbraní. ,,Fajn. Teď koukej stát. Dej ruce nad sebe a skloň hlavu můj Shagboyi. Nebo všichni ti tvý kamarádíčci umřou. Koukni kolem sebe. Přestože jsou velice silní, nemají šanci to přežít." A skutečně.
   Prohrávali jsme. Derek ležel bezvládně na zemi. U něho klečela Lydie a snažila se mu pomoct. Ostatní bojovali z plných sil, ale marně. ,,Fajn." Souhlasil jsem a udělal vše, co po mě chtěl. Přikývl a dal rozkaz, aby se stáhli. Smečka na nás podivně koukala. Nikdo z nich nevěděl, co se děje.
  ,,Dohodneme se. Buďto zabijeme Vás všechny v boji, nebo nám stačí jen všichni Haleové. Chci se jich zbavit. Navždy. A nebo udejdu a už se sem nikdy nevrátím. Podpodmínkou, že on půjde se mnou." Kývl ke mě. ,,Stilesi, ty rozhodneš. Nikdo jiný." Řekl a spražil ostatní nepříjemným pohledem. Čekal, co si vyberu. No, spíše jen čekal, kdy to řeknu, protože věděl, co si vyberu.
  Bylo hrobové ticho. Kdyby jste v tu chvíli nechali spadnout špendlík, uslyšeli by jsme ho. ,,Fajn. Půjdu s tebou." Řekl jsem odhodlaně. On se jen usmál. Něco tady nehraje. ,,Smůla. Všichni umřete. Jen jsem Vám chtěl dát alespoň malou naději na přežití." Řekl a kývl ke smečce na znak nového boje.
   Charles na nic nečekal a mířil si to rovnou k Derekovi. Bězěl jsem za ním. Lydia se snažila Dereka bránit, ale marně. Zachvíli letěla pryč jako smrtka na koštěti*. Charles vzal do ruky lovecký nůž a mířil Derekovi přímo na srdce. Na nic jsem nečekal a skočil mezi ně. Dýka se mi zabodla do břicha a já zavrčel bolestí. Charles se na mě překvapeně podíval. Kopl jsem ho do nohy a on upadl. Rychle jsem se i přestu bolest zvedl a zakřičel na něj: ,,TY HO NEZABIJEŠ!"
   Pomalu se začal zvedat. Z hlavy mu tekla krev a na tváři měl bolestný škleb. ,,To jsi se za tu dobu, co mě znáš nepoučil? Já ho prostě zabiju. I kdyby to mělo být to poslední, co udělám!" V tu chvíli jsem použil svou energii a namířil ji na něj. Překvapeně se na mě podíval a odstoupil o pár metrů dál.
   ,,Jak jsi se to nau-..." Nestihl ani dokončit větu a já mu už odpovídal. ,,Díky tobě. Řekl jsi mi, kdo a jak tě může zničit. A já neotálel." V tu chvíli jsem vypálil kousek energie do jeho nohy. Vykřikl bolestí. Další rána, další noha, další výkřik. Pak pravá ruka, levá ruka. Omdlel.
   ,,Stilesi.." Uslyšel jsem tichý, prosebný hlas svého druha. Rychle jsem se za ním rozběhl. ,,Dereku." Zašeptal jsem a po tváři mi tekly slzy. ,,Já..." Mluvil slabě a naléhavě. Skoro jsem cítil, jak z něho prchá život. ,,Ššš..." Snažil jsem se ho utišit. Odebral jsem mu bolest, ale to moc nepomohlo.  Tak jo, sice je to nevhodné vzhledem k situaci, ale nevím co jiného udělat.
  ,,Promiň Dereku." Zašeptal jsem a políbil ho. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem najednou ucítil všechnu jeho bolest. Zakňučel jsem pod tím náporem. Když raněný zjistil, co dělám, snažil se odtáhnout, ale já mu to nedovolil. Nenechám ho umřít.
  Když proudění bolesti do mého těla přestalo, odtáhl jsem se. Viděl jsem na Derekově tváři naštvaný, ale děkovný výraz. ,,Děkuju." Slabě se usmál a já mu ho opětoval.
  Koukl jsem se kolem a zjistil, že Charles už pomalu vstával. Z jeho armády zbylo tak šedesát členů. Došel jsem k němu a nechal sebou proudit energii. Vytvořil jsem si v rukou velkou kouli, která se zvětšovala. Namířil jsem ji na něj, ale na poslední chvíli se obrátil a vypálil na celou jeho armádu, která ihned shořela na troud. Vyčerpaně jsem spadl na zem.
   Uviděl jsem, jak k nám přiběhla asi skupina pěti lovců, kteří spoutaly Charlese. Podle stylu zbraní, oblečení a znaků, který jsem uviděl, jsem poznal, že to jsou Calaverovi. Jdou pozdě.
  Poté jsem i přes to, že jsem slyšel hlasy ostatních, kteří říkali, abych mluvil, koukal na ně nebo se hýbal, jsem prostě zavřel oči a nechal se unášet temnotou.
  Poslední věc na kterou jsem pomyslel, byl Derek a všechny chvilky strávené s ním.

KONEC!!!

....dílu. Tak co, jak se Vám líbí tahle část? Co myslíte, přežije to? Nebo ne? Bude Derek v pořádku? A co ten hotentot Charles?

*smrtka na koštěti= banshee je anglicky smrtka a zbytek jste snad pochopili

Snad se Vám kapitola líbila. V další se dozvíte, to strašné úmrtí. Kdo myslíte, že to bude? Schvalně, kdo to UHÁDNE, tomu napíšu JEDNODÍLOVKU na JAKÝKOLIV TW ship. Ale POZOR, můžete násat pouze DVĚ jména.

Vaše snažící Vás moc nenaštvat, shiperka.😂😂  👭👫👬