Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Prolog

Ležel jsem venku na louce. Vedle mě tichounce oddechoval můj starší kamarád a já mu ležel na hrudi poslouchajíc pravidelný tlukot jeho srdce. I přesto jsem věděl, že je vzhůru.
Koukali jsme na hvězdy. ,,Vidíš támhle ty hvězdy? To je střelec. Lidem ukazuje jakým směrem se mají vydat." Šeptal mi do ucha. ,,Ale jenom na cestách, že ano." Ovanul nás vítr a já se schoulil blíž k němu.
,,Proč myslíš?" Zeptal se mě zvědavě. ,,Protože lidé by měli poslouchat své srdce. A ne hvězdy. I když se říká, že ve hvězdách je napsán náš osud." Trochu jsem se otočil abych na něj viděl. Jeho oči byli plné pobavení, ale i pochopení.
,,Takže ty říkáš, že lidé mají poslouchat své srdce a nepřemýšlet nad osudem?" Namáčkl si mě na sebe jěště víc. ,,Jo, myslím. Myslím si, že i ty máš daný ským skončíš. Máš přece někde svoji soulmates*. Někde jsou napsané všechny tvé budoucí překážky, ale je jen na tobě, jestli je překonáš, obejdeš nebo spadneš." Zasmál se. ,,Někdy mám pocit, že ty jsi tady ten chytřejší." Dal mi malou pusu do vlasů. ,,Mám tě rád wolfie." Hlavu jsem zabořil zpět do jeho hrudi. ,,Já tebe taky Der-bear."