Královny nepláčou

6 Kapitola-Manžel, král a milenec

Alžběta:

Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme projížděli Guadalajarou-město nedaleko Madridu. Když jsme vjeli do města, lidé se zastavovali, aby se podívali na náš slavnostních příjezd.
Vykláněla jsem se z okénka, usmívala se na lidi a mávala jim. V tomhle kouzelném městě jsem se měla vdát a poprvé tu také spatřím svého.....Co je král španělský? Můj budoucí manžel, snoubenec a co když bude časem také mou láskou a milencem? Byla to hezká představa, ale všechna manželství nejsou šťastná. Hlavně ty s velkým věkovým rozdílem. Vždyť Filip může být můj otec. Je o osmnáct let starší než já. Moje povinnost je mu porodit syna, ale zatím se mnou nemůže spát, protože jsem ještě nekrvácela.

Nato, že je únor, je docela teplo. Žádný sníh, slunce svítí, ale nehřeje a občas foukne studený vítr. Kočár zastavil před malým renesančním zámkem se světle žlutou omítkou.
,,Vítejte princezno!"
,,Vítejte ve Španělsku!" křičely zástupy lidí. Někdo dokonce zvolal: ,,Vítejte doma!" Dosud jsem si neuvědomila, že Španělsko je teď mým domovem. Budu se tu cítit jako ve Francii?

Když jsem konečně vyšla z kočáru, Antoine mi nabídl rámě. Rozpačitě se usmál a já také. Lidé volali mé jméno.
Usmívala jsem se na všechny strany. Lidé ustoupili, abych mohla s Antoinem projít.
,,Vaše Výsosti," uklonila se asi šestiletá holčička se zlatými vlásky. V rukou držela barevný věnec z kvítí.
,,Tohle je pro Vás," ukázala na věnec a já se stále divila, jak mohla v únoru sehnat květiny. S úsměv na tváři jsem si od ní vzala věnec a nasadila si ho na složitě zapletené vlasy.
,,Děkuju ti," poděkovala jsem jí plynně španělsky. Kromě španělštiny jsem ovládala mateřský jazyk mé matky-italštinu. Dále latinu a dokáži se domluvit anglicky a řecky.

Náhle se před námi objevil vévoda z Alby.
,,Vaše Výsosti, vítejte v Guadalajaře. Tímto bych Vás tu uvítal jménem Jeho Veličenstva krále španělského, neapolského, sicilského, vévody burgundského, lucemburského, brabantského a milánského," vyjmenoval vévoda důležité tituly Filipa. ,,Dnes si zde v paláci odpočinete a zítra budete mít svatbu. Po svatbě se přesunete s Jeho Veličenstvem do královského paláce v Madridu," povídal vévoda a poté jsme vstoupili do zámku. Procházeli jsme chodbami a přitom jsem obdivovala krásné obrazy od světoznámých i od méně známých malířů. Vévoda z Alby mě doprovodil do mého pokoje, popřál mi hezký zbytek dne a já ulehla do postele s nebesy.

Asi za hodinu přišla do mé nynější komnaty čtyřicetiletá žena s dvěma mladými dívkami. Rychle jsem vyskočila z postele a pozdravila je jemným kývnutím hlavy. Odpověděly mi hlubokou úklonou.
,,Dobrý večer, co si přejete?" zeptala jsem se mile.
,,Vaše Výsosti," ujala se slova starší hnědovlasá žena, ,,mé jméno je María Enríquez de Toledo y Guzmán a jsem Vaše hofmistryně."
,,Těší mě. De Toledo? Jste příbuzná vévodovy z Alby?" optala jsem se zdvořile.
,,Ano, jsem jeho choť."

Vévoda se ke své manželce dokonale hodil. Oba působili velice přísným dojmem a ani nepomáhaly černé šaty vévodkyně, které na sobě měla. Zvědavě si mě prohlížela a skoro jsem zapomněla na dívky, které stály za ní. ,,Toto jsou Vaše komorné. Carla," ukázala na světlovlasou dívku, ,,a Patricie."
Patricii mohlo být tak třicet a Carle asi dvacet pět.
,,Svěřím Vás do jejich schopných rukou. Zatím na shledanou," uklonila se vévodkyně z Alby a odešla z pokoje.

Patricie a Carla mi připravily horkou vanu, pomohly mi svléknout šaty, vykoupala jsem se, učesaly mě a ustlaly postel. Potom všem zkrášlování a upravování jsem si konečně lehla do postele a usnula.

                   - - - - - - - - - - - -

Spala jsem dlouho, ta cesta na mně zanechala následky. Zamžourala jsem očima, ale svojí postel jsem nerozeznávala. Kde to jsem? Posadila jsem se a rozhlédla se kolem. Po pár zívnutí a podrbání na zátylku jsem si uvědomila, že už nejsem ve Francii, ale ve Španělsku a dnes mám svatbu. Na nočním stolku jsem našla zvoneček, který se třpytil ve svitu vycházejícího slunce. Jakmile jsem zazvonila, přiletěly do pokoje mé komorné.
,,Dobré ráno Vaše Výsosti," řekly obě dvě sborově a udělaly pukrle.
,,Za jak dlouho se bude konat svatební obřad?"
,,Za tři hodiny," odpověděla hnědovláska Patricie.
,,Dobře," řekla jsem a vstala z postele, ,,tak mě upravte jak se Vám zlíbí."
Vlasy mi složitě učesaly nahoru a oblékly mi bílé šaty se zlatým vyšíváním. Dokonale mi padly.
,,Ten nebo tenhle závoj?" ukázala Carla.
,,Tenhle," ukázala jsem na kratší bílý závoj.
,,Co na to říkáte, Vaše Jasnosti?" obrátila se Carla na vévodkyni z Alby, která zrovna přišla do komnaty.
,,Hezké. Dodělejte poslední úpravy, už musíme jet."