Královny nepláčou

1 Kapitola-Murate

Duben 1559, Paříž

Alžběta:

Jednoho dne si mě máma dala zavolat. Prošla jsem všemi těmi nekonečnými chodbami. Minula jsem lokaje a stráže. Matka na mě čekala v jedné z předních komnat.
,,Po jedné svatbě přijde další," řekla moje matka, když jsem se usadila do křesla. Na sobě měla upnuté červené šaty a krk osázený perlami. ,,Moje milovaná dcero, chci s tebou mluvit o tvém manželství."
Upírala jsem svoje hnědé oči do matčiny tváře.
,,Ano máti."
,,Věděla jsi, že až se ožení František, bude řada na tobě, viď?" zeptala se s něhou. S velkou námahou jsem polkla.
,,Ano, máti." Snažila jsem se nedávat najevo svoje emoce, ale nešlo to.
,,No tak dítě moje, nedívej se na mě tak smutně, protože je to velká a úžasná zpráva."
,,Chystá se pro tebe krásné manželství," dodala matka.
Čekala jsem. Kdo je to? Rychle jsem zavzpomínala na mladé muže, které znám. Možná, že to je některý významný Bourbon, protože pocházejí z královského rodu. Nebo nějaký šlechtic de Guise?
Ano! Vévoda de Guise má syna- mladého Jindřicha. Když už se mám vdávat, ať to je blízko domova, zaprosila jsem Boha.
,,Ach, matko," nevydržela jsem to, ,,nenechávejte mne v nejistotě. Kdo je to? Kdo?"
To poslední kdo jsem trochu víc zdůraznila. A potom to matka konečně vyslovila:
,,Pojedeš do Španělska, mé dítě. Staneš se manželkou Jeho Jasnosti, krále Filipa Španělského."
Její slova na mě zapůsobila jako rána pěstí. Na chvílí se mi zatočila hlava. Do Španělska!! Taková dálka! Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Mám si vzít krále Španělska. Vždyť je to starý muž!
,,Dítě asi si neuvědomuješ, jaká je to pro tebe čest."
,,Ale, máti," šeptla jsem, ,,je to tak daleko od domova."
,,Nesmysl!" odpověděla s nuceným smíchem.
,,Pomysli dítě moje, budeš královnou...královnou země, která je největší ze všech. Jen pomysli!"
,,Ale já tam nechci jet," zalápala jsem po dechu.
,,Ty nechceš být španělskou královnou?"
,,Ne, matko. Chci zůstat francouzskou princeznou," podívala jsem se na ni zpříma.
,,Jakže?" zvýšila trochu hlas. ,,To chceš zůstat starou pannou jako teta Markéta?"
,,Vždyť se teď bude vdávat. Proč nemůžu počkat, až budu tak stará jako ona?" mnula jsem mezi prsty látku šatů.
,,Protože, má milá, je ti dáno, aby sis vzala krále Španělska," zamrkala.
,,Nenávidím krále Španělska!" sevřela jsem ruce v pěst.
,,Ticho! To je všechno, co řekneš po tolika letech mojí výchovy a snahy tě naučit, co se očekává od princezny?" zvýšila hlas matka.
,,Omlouvám se, matko. Já jen, že je starý," zabručela jsem.
,,Je mu něco přes třicet."
,,Ale už je přeci ženatý s královnou Anglie, matko," vzpomněla jsem si.
,,Copak nevíš, že královna zemřela?" optala se.
,,Ale slyšela jsem, že si bude brát novou královnu Alžbětu."
,,Tak potom nesmíš poslouchat drby, ale svůj zdravý rozum. Protože ty si budeš, má milá dcero, brát krále Španělska."
,,Mami..." nemohla jsem ze sebe nic dostat. ,,Kdy?" vyšlo po chvíli ze mně.
,,Bude to vyřízené brzo, jen se neboj," upravila si sponu ve světlých vlasů.
,,Toho se právě bojím mami. Přijede sem...pro mne, nebo mne tam pošlete?" klepala se mi ústa.
,,Budeš mít svatbu tady v Notre-Dame."
,,Takže si pro mne přijede?"
Matka natáhla ruku a uhladila mi vlasy.
,,Ne. Král nemůže podniknout takovou cestu jenom pro manželku. Ožení se v zastoupení. Vévoda z Alby zaujme místo krále. Líbila se ti Františkova svatba, nebo ne? Teď je řada na tobě Alžběto."
Místo odpovědi jsem se vrhla matce k nohám. ,,Ach, mami, mami, já to nechci. Já tam nemohu jít. Nechci opustit svou zem kvůli tomu starému muži. Chci zůstat tady s Vámi. S Tebou, otcem a sourozenci."
Matka mě pozvedla, aby mě dovedla k pohovce, kde mě posadila a objala.

Povídala mi o svém dětství:
o prohraném příbuzném Alessandrovi a o papežovi.
,,Co se Alessandro odstěhoval, byly to tři šťastné roky. A tak ty šťastné, slunné dny míjely, až do dne, kdy na rodinu dopadlo neštěstí," vyprávěla mi matka. Její hlas mě uklidnil. Taky proto, že mi nikdy o svém dětství nevyprávěla. ,,Svaté město padlo, jeho paláce a kostely byly vyrabované a jeho obyvatelé byli zabiti. Svatý otec uprchl do Andělského hradu, ale musel tam zůstat jako vězeň. Florencie povstala proti Medicejským. Alessandro a bratranec Ippolito byli odvezeni z města. Já jsem byla držena vládou Florencie jako rukojmí, protože jsem byla jediná legitimní dědička. Aby se mi nic nestalo, převezli mě do kláštera Svaté Lucie. Život v klášteře se skládal z půstu a modliteb. Bydlela jsem v úzké cele, kde jediným předmětem, který jsem měla, byl stříbrný krucifix. Šest měsíců uběhlo a já byla přemístěna do kláštera Santa Maria Annunziata delle Murate. V Murate pečovaly o výchovu a vzdělání mladých dam urozeného původu. Klášter poskytoval pohodlný útulek i postarším šlechtičnám, které se rozhodly strávit konec života v ústraní. Bylo to tam jako v Medicejském paláci než v klášteře," pousmála se matka.
,,Při jídle jsme se bavily, zatímco v Santa Lucia bylo zakázáno při jídle mluvit. Jeptišky byly přátelské, dokonce i uctivé. V Murate jsme mohli jíst maso i v pátek a nosily tam košile z jemného plátna. Klášter jsem si zamilovala" její úsměv zmizel.
,,Boje trvaly několik měsíců a jednoho dne se za zdmi kláštera ozvaly výkřiky. To volali lidé: Smrt pro Katerinu de Medici! Dejte nám tu čarodějnici!
V přestrojení mě jeptišky odvezli do Říma."
Nakonec mi vyprávěla o tom, jak přijela do Francie-jak se bála a jak se ji naučila mít ráda.
,,Chvilku to trvalo, ale teď je mým domovem."
,,Ale otce věznili ve Španělsku. Prožil tam ty nejnešťastnější roky jeho života." Ze svého hlasu jsem slyšela zoufalství.
,,My si nemůžeme vybírat. Musíme jenom poslechnout."
,,Ano mami," přikývla jsem.
,,Všichni jsme trpěli, tak jako teď trpíš ty. Možná že zjistíš, že španělský král není tak špatný, jako já jsem se o tom přesvědčila u tvého otce. Není lepší muž na celém světě, než je tvůj otec, přestože jsem ho kdysi nechtěla, tak jako ty nechceš španělského krále," nadzvedla mi matka bradu a znovu uhladila vlasy.
,,Doufám, že to tak bude, mami, ale teď jsem hrozně smutná."
Matka mě objala. Zamuchlala jsem se do její náruče vonící po liliích.
Ukápla mi slza.
Doufám....

Ahojky. Vítám Vás u mého nového příběhu. Je to historický román a je podle skutečnosti. Doufám, že se Vám příběh ne tak známé Alžběty z Valois zalíbí. Vaše AnetPilaov