Královny nepláčou

12 Kapitola-Koupel

Alžběta:

Milá Alžběto, moc mi chybíš.
Nedokáži slovy popsat, jak moc. Neustále chodím na různé audience a schůzky.
Sotva se stihnu najíst. Požádal jsem Carlose, aby tě opatroval a neustále ti byl na blízku.
Hlavně nedělej nic nerozvážného.
  S láskou Filip

Četla jsem řádky, které mi poslal Filip. Přitom jsem se procházela s dvorními dámami zahradou. Milovala jsem tuto část plnou květin, křovin a trávníku. Voňavé růže stále kvetly, i přestože byl konec léta. Zahradníci odváděli skvělou práci. Stromy byly stále zelené a na trávě se třpytila rosa. Náhle jsem zatoužila ucítit na bosých nohách chlad trávy.

Neváhala jsem ani chvíli a už jsem si sundávala střevíce. Vstoupila jsem na mokrou trávu a pěkně jsem do ní zabořila chodidla. Udělala jsem pár tanečních kroků a zatočila se. Má dvorní dáma Cristal si taky sundala boty a tančila vedle mě. Po chvíli váhání se všechny dámy k nám připojily. Kdyby nás viděla vévodkyně z Alby, okamžitě by asi na místě dostala infarkt.
,,Vzala jsem kroužky," oznámila Felicia.
,,Jo! Zahrajem si," přidala se Miranda.

Felicia dala každému tři kroužky a umístila nedaleko kolík. ,,Vyhraje ten, kdo hodí na kolík nejvíc kroužků."
Postupně jsme každý odházel.
Já strefila dva kroužky. Thalii se povedli trefit všechny tři. Bylo mi sice osmnáct, ale dětské hry mě nepřestávaly bavit.

Najednou zahřmělo a z oblohy začala padat armáda kapek. Všichni jsme popadly boty a běžely, jak střely do zámku. Když jsme tam doběhly, byly jsme všechny promočené, až na kost. Nepřestávaly jsme se smát. Šaty jsem měla celé zablácené a mokré, ale nevadilo mi to. Bylo to osvěžující.

Smích nás přešel, když jsme uviděly ve dveřích vévodkyni z Alby. Na čele jí vystoupila žíla, jak se na nás hrozivě dívala. Dvorní dámy zmlkly a čekaly, co na to řekne.
,,Vévodkyně," pozdravila jsem ji a udělala nemotornou úklonu. Její zelené oči sršely zlostí. ,,Jak...jak to vypadáte, Vaše Výsosti?" zakoktala.
,,Prší," odpověděla jsem.
Cristal za mnou vyprskla smíchy.
,,To vidím. Takhle se, ale královna nechová. Je to proti etiketě."
,,A jak se mám chovat, vévodkyně? Zůstat celý den v zámku a hrát šachy?"
,,Ne."
,,Tak vidíte," ušklíbla jsem se.
,,Jdeme dámy."
Hrdě jsem se napřímila a prošla kolem ní s hlavou vztyčenou, i když jsem byla mokrá jako slepice.
,,Běžte se převléknout. Cristal ty mi zavolej mou komornou Patricii, aby mi připravila horkou koupel."
,,Hned to bude Vaše Výsosti," uklonila se a odešla.

Vydala jsem se k mým komnatám, kde jsem ze sebe svlékla mokré šaty. Po nějaké době se ozvalo zaklepání na dveře. ,,Dále."
Do pokoje vklouzla Patricie.
,,Vaše Výsosti." Patricie udělala pukrle a hned začala nalévat do vany vodu, kterou přinesl sluha.
,,Jak chcete teplou vodu?" optala se.
,,Vařící."
Milovala jsem, když voda byla teplá. Celá jsem se do ní vždycky ponořila a zůstala ve vaně, dokud voda nevychladla.
,,Hotovo. Už můžete Vaše Výsosti."
Svlékla jsem ze sebe bílou košili a rychle jsem vlezla do vody. Vydala jsem ze sebe tichý vzdech. Byl to tak slastný pocit....

Patricie přilila do vody levandulový olej, aby všechno provoněl. Pak otevřela víko sklenice a vysypala několik růžových lístků růží do vody.
,,Namasíruješ mi prosím ramena?" otázala jsem se Patricie.
,,Jistě."
Zavřela jsem oči. Nejdřív mi masírovala šíji. Potom krouživými pohyby prstů mi masírovala ramena.
,,Ach... Děkuju."
,,Nemáte zač. Přinesu ještě mýdlo." Patricie se zvedla a zabouchla za sebou dveře.

Po chvíli se vrátila a nehorázně přitom dupala. Zavřela za sebou dveře a zamkla je.
,,Přileješ mi ještě vodu?"
Neodpověděla a přešla ke mně, aby mě znovu namasírovala. ,,Patricie?"
Otevřela jsem oči. V tu chvíli jsem ucítila na krku chlad dýky. Zatajila jsem dech.
,,Patricie ti asi nepomůže," uchechtl se muž. ,,Jestli budete volat o pomoc, tahle dýka Vám podřeže krk."
Můj dech se zrychlil. Kdybych měla určit své pocity, řekla bych, že mám strach. Mnohem větší, než když jsem se poprvé vdávala, nebo když jsem měla s Filipem strávit první noc.
,,Co...co chcete?" zakoktala jsem.
,,Ale ale....malá královnička se bojí," řekl muž, který mi pořád svíral u krku dýku.
,,Co jste uděl s Patricií?" vyštěkla jsem rázně.
,,Ta Vaše komorná Vám nepomůže."
,,Co chcete?" zopakovala jsem.
,,Pomstít se, královničko."
,,Udělala jsem Vám něco?"
,,Vy ne, ale Vás manžel."
,,Filip?" Nemohla jsem tomu
uvěřit.
,,Ano, ano. Proto Vás teď zabiju."

Polkla jsem na prázdno a pokoušela  se nesledovat mojí chvějící ruku.
,,Už by jste to udělal," řekla jsem.
,,Co?!"
,,Už by jste mě dávno podřízl. Co Vás od toho zdržuje?"
Mlčel. ,,Chcete výkupné, nebo co? Počkal jste si, až Filip odjede a teď tu stojíte s dýkou."
,,Máte pravdu. Chci, aby trpěl, když Vás uvidí."

V ten moment pustil dýku. Nestihla jsem ani zakřičet. Chytl mě za ramena a prudce se mnou trhl. Vytáhl mě z vany a shodil mě na podlahu jako pytel brambor. Vyrazila jsem si dech a tupě na něj zírala. Na tváři se mu vyloudil úšklebek. Černé vlasy měl uhlazené a svázané v culíku. Jeho zelené oči se propalovaly do mého těla, když jsem popadala dech. V celku byl ten muž upravený. Nemohl být chudý.

Sklonil se nade mnou a prohlížel si mé nahé tělo.
,,Krásná."
Z jeho hlasu se mě zvedal žaludek. Neschopna slova jsem sledovala, jak si rozvazuje kalhoty. Odhodil je a prudce mě zatáhl za nohy. Zmítala jsem se, dokud znovu nepřiložil dýku k mému hrdlu.
,,Pomoc!!" zakřičela jsem.
,,Mlč ty děvko!" okřikl mě.

Najednou do pokoje vtrhli stráže. Spadl mi kámen ze srdce.
,,Odhoďte zbraň!"
Dýku k mému hrdlu přitiskl ještě víc. ,,To vy odhoďte zbraně! Jinak ji zabiju," odpověděl černovlasý muž.
Strážci se zastavili, netušíc co mají dělat, a já toho využila.
Vší silou jsem kopla muže do rozkroku. Ten zaječel, chytl se bolavého místa a skutálel se na zem vedle mě. Přitom upustil dýku. Celá zadýchaná jsem pořád ležela na zemi a nevnímala okolí. Po nějaké době jsem ucítila, jak mě někdo zabalil do deky a šeptá: ,,Všechno je v pořádku. Alžběto, všechno je v pořádku."
,,Není," odpověděla jsem.