Královny nepláčou

19 Kapitola-Grand Tour

O týden později:

,,Opravdu se pod Vámi prolomila postel?" zachichotala se Sofinisba.
,,Ano," odpověděla jsem a skryla úsměv za vějíř. Už týden jsme jeli ke hranicím Francie se Španělskem. Byl horký letní den a já bych dala nevím co, abych se mohla smočit v řece Bidasoa, jenž jsme okolo ní projížděli. Jelikož mi Filip dovolil odjet, bohužel si usmyslel poslat se mnou vévodu z Alby, tvrdého vojáka, jako svého osobního zástupce, který měl mou matku ,,přivést k rozumu" : neustupovat francouzským protestantům a vzdát se územních nároků na Floridě.

Bidasoa se třpytila v červnovém slunci a já z okénka kočáru zahlédla velkou skupinku lidí. Okamžitě jsem rozpoznala francouzskou vlajku. Byla to francouzská skupina, která mě měla doprovodit do Bayonne.
,,Zastavte kočár!"
Kočí okamžitě uposlechl můj rozkaz.
Vyskočila jsem z kočáru a nadzvedla si sukni. V čele skupiny jsem spatřila tmavovlasého chlapce s modrýma očima jako safíry. Hlasitě se mi rozbušilo srdce a radostně jsem vypískla.
,,Karle," zašeptala jsem skoro neslyšně bratrovo jméno. Potom jsem ho ale vykřikla dost hlasitě, aby mě bratr slyšel. ,,Karle!!"

Můj dech se zrychlil a radostně jsem se rozběhla k bratrovi. Neustále jsem šeptala jeho jméno. Se vzlyky jsem Karla pevně objala. Když jsem ho viděla naposledy, byl malý kluk, ale teď to byl muž.
,,Bětko... Má sestřičko," šeptal Karel mezi objetím. Nedokázala jsem udržet slzy. Vždyť po tolika letech jsem ho konečně viděla.
,,Karle tolik si mi chyběl."
,,I ty mě Bětko," odpověděl.
Opřela jsem si čelo o to Karlovo.
,,Bože, jak si vyrostl. Stal se z tebe muž," stiskla jsem ho pevně za ramena.
,,A co ty?! Jsi hotová dáma Bětko! Královna Španělska," řekl hrdě.
,,A ty jsi král Francie můj bratře! Mám tě snad oslovovat můj králi?" chytla jsem ho za ruce a narovnala se.
,,No jistě! A ty jsi má královna!"

Než jsem se nadála Karel mě zvedl do náruče a vydal se se mnou k mostu, který jsme museli překročit, aby jsme se potom vydali do Bayonne. Vypískla jsem a nechala se unášet štěstím a radostí. Oba jsme ignorovali výkřiky ostatních, že se to nesluší, aby takhle král Francie nesl královnu Španělska. ,,Takhle jsem tě kdysi nosila já, bratře."
,,No právě Bětko. Musím ti to oplatit," usmál se a já mu vlepila pusu na čelo.
,,Jsi velmi šlechetný."
,,A ty jsi krásná má paní," odvětil Karel.
,,Kdyby tě viděl můj choť, asi by ses musel hned vyzpovídat ze svých hříchu."
,,Až tak?" rozesmál se Karel.

Náš doprovod nám nechal kus prostoru, aby jsme si mohli povídat s Karlem. Mezitím se Francouzi vítali se Španěly. Řeknu Vám to byla ale podívaná. Každý se předháněl, kdo bude mít lepší oblečení a nejdražší šperky. Ostříží pohled vévody z Alby napovídal, že všechno řekne své drahé choti a ta mi udělá peklo, až přijedu do Španělska. Jsem přeci královna Španělska. Musím reprezentovat svojí zemi! Sama jsem se to mu zasmála.

,,Je tady něco vtipného milady?" optal se Karel, když mezi námi na chvilku zavládlo ticho.
,,Víš, že Filip stanovil podmínku naší matce? Nemám tu přijít do styku s kacíři, aby se od nich nenakazila."
,,Aha. Už to chápu," zasmál se Karel.
,,Proto je princ Condé nabručený. Chudák tě nemůže ani pozdravit."
Přešli jsme most a Karel mě postavil na zem.
,,Tak řekni mi, jaké to je být vdaná?" zeptal se Karel.
,,Občas to je zábavné. Hlavně když má Filip dobrou náladu. Ale neustále je někde pryč. Mám dobré manželství. Filip zrovna není ten typ muže, který by zahýbal. Takže jsem vcelku spokojena. A co ty? Budeš se ženit?"
,,Doufám, že ne. Ale matka mi určitě najde vhodnou partnerku," zamumlal Karel.
,,To určitě. Jak nejlépe se jí to bude hodit do její šachové hry."
,,Říkáš tomu šachová hra?" otázal se Karel.
,,Ano. A jak tedy bych měla nazvat hru o trůny? Matka tě do ní, jak vidím, už zasvětila."
,,Ano, když to otec nestihl," odpověděl Karel.
,,Otec by byl na tebe pyšný Karle," objala jsem ho okolo ramen.
,,Myslíš?" optal se.
,,Ano. I já jsem na tebe hrdá. Nikdy si to neměl lehké a nikdy to nebude o nic lehčí, ale jsi král. Kostky už byly vrženy a nemůžeš s tím nic dělat," řekla jsem. 
,,A teď k jinému tématu prosím," pousmála jsem se. ,,Přijede i Claudie s dětmi a manželem?"
,,Bohužel ne. Pořád má šestinedělí."
,,Škoda. Ale stejně si to užijeme!" zachichotala jsem se.