Královny nepláčou

7 Kapitola-Chyba

Duben 1560, Madrid

Alžběta:

Královský palác v Madridu byl obrovský. Palác, jak mi vysvětlil Filip, je postaven ze žuly a z červených cihel. Západní oblast je vyhrazena pro kanceláře Filipa, směřující na východ k mým komnatám. Obě oblasti jsou odděleny dvěma velkými terasami. Nádvoří El Patio del Rey, které se nachází na západu u staré části zámku, je menší než moje terasa, která se nachází na opačné straně. Mezi nimi stojí malá kaple, kam se chodím modlit. Nedaleko paláce teče řeka Guadarrama, kde místní lidé perou prádlo.

Trávili jsme čas buď v Madridu nebo v paláci v Aranjeuezu. Jediné, co jsem o Filipovi věděla je, že mistrně tančí, má rád hudbu, lov, vlastní velkou sbírku zbraní a brnění, která je ve zbrojnici tady v paláci a matka mu zemřela ve dvanácti letech. Vysloužil si pověst krále papírníka. Je nejšťastnější, když čmárá poznámky pro sekretáře, který sedí ve vedlejší místnosti. Jisté je, že Filip raději čte a píše, než hovoří a poslouchá. Nikomu nedůvěřuje a právě z toho důvodu trvá na tom, že bude sám pročítat všechny státní listiny.

Filip tráví každý den osm či devět hodin pilnou prací za pracovním stolem a dodržuje stejně přísný režim, jaký dodržoval vždycky. Budí se sám od sebe běžně zhruba v osm hodin ráno a poté tráví asi tak hodinu četbou dokumentů v posteli. Vstává až kolem půl desáté, oholí jej jeho bradýři a oblečou ho jeho komorníci. Jakmile je král oblečen, odejde do kaple na mši, potom se věnuje slyšení každého, kdo se s ním chce setkat, až do poledne, kdy poobědvá. Nato si zdřímne a pak se u pracovního stolu pustí do hlavní denní činnosti, která jej zaměstnává až do večeře.

Ta se normálně podávala kolem deváté hodiny. Někdy se však odloží, pokud Filip ještě není připraven.
K spánku uléhá také v různou dobu podle toho, jaký je objem vyřizovaných záležitostí. Celý králův den se řídí rytmem jeho administrativy, která začíná fungovat v osm hodin ráno, aby do chvíle, než král usedne po obědě k práci, vyprodukovala dostatečné množství dokumentů. Tomuto pracovnímu rytmu se musí přizpůsobit i zábava. Dokonce i každodenní Filipovy návštěvy u mně jsou vtěsnané mezi jeho pracovní povinnosti. Konají se před mší a po obědě, ale někdy se vidíme jen při jídle. Obvykle si povídáme o počasí a o tom, jak se mám a co dělám.

Každý den vstávám kolem deváté. Potom si čtu nebo maluju se Sofinisbou. Mimochodem Královská knihovna tady v paláci je ohromná! Je větší než knihovna v Louvru.
Co mě ale štvalo nejvíc bylo, že vůbec nemám žádné soukromí. I když si čtu, převlíkám, maluju, procházím se po zahradách, nejsem sama. Samozřejmě jsem šťastná, když jsem s Filipem nebo se Sofinisbou.

Ale dnešní den byl jiný.
Mám patnácté narozeniny!
Probudila jsem se v nadýchané posteli a připadala jsem se jako v ráji.
,,Všechno nejlepší!" vletěly do pokoje moje dvorní dámy.
Celkem jich tu stálo asi patnáct.
,,Děkuji Vám dámy," zvedla jsem se z postele, abych se oblékla.
Přistoupila ke mně Verónica.
,,To máte od nás, Vaše Výsosti," předala mi zabalený balíček v růžové látce.
Opatrně jsem ho rozbalila a naskytl se mi ten nejkrásnější pohled na černé šaty pošité zlatou nití.
,,Och, děkuji moc!"
,,Hned si je na sebe vezmu."

Jakmile jsem si je oblékla, vstoupili do mé komnaty několik španělských šlechticů v čele s Filipem a vévodou z Alby. Udělala jsem pukrle a hned jsem se k Filipovi rozběhla jako malé dítě.
Objala jsem ho a přede všemi bez ostychu jsem ho jemně políbila na rty. Odtáhla jsem se. Díval se na mě velmi udiveně. Sám by mě nepolíbil, tak jsem to musela udělat sama. Rozpačitě se usmál.
,,Můj drahý," řekla jsem sladce, ,,smím znát důvod Vaší návštěvy?"
,,Máte narozeniny," řekl poněkud chladně.
,,Vzpomněl jste si," rozzářila jsem se.
,,Přišel jsem Vám dát tohle." Vévoda mu předal malou truhlici, které jsem si předtím nevšimla. Filip mi ji opatrně podal. ,,Všechno nejlepší."
V truhlici byly tři štětce se zlatou a stříbrnou rukojetí.
,,Děkuju Vám. Je to nádherné," vzala jsem do ruky pozlacený štětec.