HOPE - Belgický ovčák

7. (35.)

''Už zase?! Ne..... THOMASI ZASE ZMIZELA!''

Muž odkračoval pryč. Mezitím, co jsem sledovala pány v širé noci, kam přesně jdou, Antonietta spolu s Backym mlčeli jako v hrobě. Až byla pravá šance, popostrčila jsem je, aby ihned šli. Hned jsem je následovala...
A přece nakonec jsme se dokázali vyhnout lidem i cizím psům, kteří nás honili. Potom:

''Do háje, co to je?!?!?'', ozval se Backy, když zpozoroval Antoniettu.

''No ne ''co to'', ale kdo to je?!?!'', otázala protivně.

Back vůbec nereagoval. Kmital svým ocasem do stran tak šíleně, že nebyl skoro vůbec vidět; jenom jako šmouha. Byl naprosto překvapen.

''Pche! Nikdy jsi neviděl kočku?!'', znovu Antonietta otázala.

''Co je to kočka?''

''Vážně Backy, ještě jsi za dobu na ulici nepotkal kočku'', na mou otázku zavrtěl hlavou, že ne.

''A jak dlouho vlastně pobýváš na ulici?''

''Čtyři roky...'', Backy byl zcela zahledeň na kočku a jen odpovídal.

''Lol, čtyři roky a ty se chováš....No nic, kam šla Timor?''
''Lol, Backy je dvakrát starší, než já...'', zamyslela jsem se.

''Všechny nás zavolal Dave. Já řekl, že chybíš a že tě půjdu hledat''

''On tě vážně pustil? To znamená, že bychom měli jít..... Backy''

Backy furt stál na místě a nehýbal se, asi jediné řešení, které pomohlo bylo, že jsem chytla Antoniettu a šla. Až potom nás Backy věrně sledoval. Po chvilce jsme spatřili... malamuta, který stál a vypadalo to, že na nás čeká už dlouhou dobu. Byl to Dave, čekala jsem od něho ale horší reakci.

''No konečně jste se ukázaly vy dvě, už jsem myslel, že jste znovu utekly''

''To jsme ani neměly v úmyslu''

''Super, to, co vás zachránilo bylo, když ke mně přišeli dva psi ze sběračů a řekli mi, že někoho hledáš''

Napadl mě už jen jediný pes, který by se k Backymu přidal. Z povzdáli se objevila Timor a klusala si to přímo k nám.

''Díky!'', odvětila jsem, Timor se jen pousmála, ''A dík tobě Backy'', Backy se usmál.

''Je to horší, než si myslíš...'', následně odpověděla Timor a náhle se mi v hlavě objevilo spoustu otazníků: Proč?''

Následně promluvil sám Dave:

''Pokud jsme tu konečně všichni - sběrači a nikdo z vašich přátel třeba nechybí, slyšte to, co vám tet řeknu. Ačkoliv už je ráno a lidé se probouzí, musíme se prý OKAMŽITĚ dostavit do hnízda všech psů husky a malamutů. Je to naléhavé, nikdo zde nezůstane!'', sotva to dořekl, ostatní psi husky pobudili pár psů k pohybu.

Netrvalo dlouho a všichni byli v pohybu. Antonietta a Backy - jakoby se stali ihned kamarády, protože se navzájem honili a kličkovali mezi procházejícími psy.

''Měla by jsi jít s tímhle k bylinkáři'', řekl mi Dave do očí, když se podíval na zranění.

''S tímhle? To.... není tak zlé''

''Sama víš, že ti to brzy začne hnisat a bude to dost blbé'', odpověděl a já si povzdechla.

''Už se na nás nezlobíte?'', zeptala jsem se ze zajímavosti. Na to už si ale Dave odfrkla a šel ve směru ostatních, já pouze stála na místě a přemýšlela, co to mělo znamenat.

''Hope! Už pojď'', křikla na mě Timor...

-------------------

''Ze vzduchu číhá nebezpečí! Šíří se jako virus. Zabili už pár mých jedinců. Mají v plánu obsadit mé území, ale to se jim nepovede! My máme převahu, je nás ohromné množství a to se teprve vyplatí. Představte si, že jste vlci..... Gammy, Beta nebo i Omegy to je jedno. Chcete ochránit své území za každou cenu. Bráníte své území a co se stane? Dokážete to, jak? Svou velikostí, rychlostí, chytrostí...se statečným srdcem se vrháte do boje s myšlenkou, že to všechno děláte jenom pro své rodiny...domov...

To samé mám v plánu! My všichni: vlci, husky, malamuti, voříšci, sběrači se vrhneme do boje pro svůj život a naše rodiny. Ta várka ubožáků se v té rychlosti rozprchne jako divé a splašené kachny. Zaslouží si trest za takové dovolování, když nám chtějí obsadit naše území... náš domov.

Soudruzi, zavyjme si spolu na zářivý Měsíc, který nám nasvítí skvělou budoucnost!'', diplomaticky na nás promluvil Osa.

...Po nějaké době jsme přišli znovu na samé hnízdo všech psů husky ale to horší: Nečekaně mu všichni uvěřili.