HOPE - Belgický ovčák

10. (63.)

Právě při západu slunce, neboli časem, kdy vlk Skoll dotáhnul sluneční kouli až za zemi zaslíbenou, nebe zšedivělo až zčernalo. Na naší srsti jsme pomalu pocítili studené kapky vody, které nám lepily srst a mokřili ji. Než se ale na prudko rozpršelo naše skupinka se už dávno skrývala mezi vysokými stromy, které nás alespoň pár hodin chránily. Ještě stále jsem cítila svůj a Thorův pach, který nevyprchal na cestičce k rivalskému táboru.  Avšak dnes, den poté co jsem společně s Emily (černou fenkou jacka Russella) vypověděla Silohovi veškeré slabiny a fakta o husky smečce, sám poté navrhl, že nastal čas nás konečně pustit domů a zároveň tím dál nechat šířit jeho hrdá slova o příchozí porážce husky smečky. 
Dozvěděli jsme se totiž, že chystá revoluci, ale na tohle potřebuje posily!    

Když jsem se zastavila na místě, kde se v bahně vytvořila menší čistá louže a zahlédla jsem svůj naprosto stejný odraz v něm, nedalo mi to a s láskou jsem vodu hltala až do krku. Udělala jsem chybu, že jsem se naposled nenapila místního potůčku nedaleko tábora, protože jsem žízeň musela hasit až tady v lese. Mezitím kolem mě prošli snad všichni ostatní až na Thora, který se za mnou zastavil.

''Hope, no tak pojď, čekají na nás!'', jemně mě svou hlavou pošťouchl, abych šla dál. Avšak nepotřebovala jsem žádné pošťuchnutí. Co nejrychleji jsem cuknula do strany a radši jsem louži přeskočila a pokračovala v kroku. A opravdu na nás čekali. Vzhlížela jsem z dálky na fenku Noname a Chaosa, u nich stál ustaraný Tori a vedle něho čekala Emily s jejím bratrem Buddym.

''Ty se netěšíš domů?'', dohnal mě znovu Thor.

''Nemám trvalý domov.'', odvětila jsem co nejrychleji abych ho už neposlouchala.

''Ani já teď nevím, kam vlastně půjdu. Napadlo mě jen... jestli bych nemohl jít s tebou?'', dodal vskutku ustaraně, protože nevěděl co na to odpovím.

''...HOPE, nemáme skutečně moc času, abychom tu s vámi zůstali až do dalšího rána!'', prskla Noname. Bohužel od včerejška, kdy dostala vynadáno od alfy nebyla ve své kůži. Stejně mě však připadala v jiných situacích kupodivu přátelská a milá. O Chaosi jsem jen stihla zjistit, že může být agresivní a vždy žádá o respekt vůči němu - takového bratra by si snad každý přál... Dokonce i Emily, která vypadala jako naivní, agresivní a uzavřená fenka se od těch pár hodin celkem změnila, byla klidná a tichá jako Noname. A o Buddym jsem jen zjistila, že je chudák uzavřený sám v sobě. Ještě do dnes jsem s ním nemohla prohodit ani slovo.

''Už skoro budeme za plotem, mezi obydlenými budovami, kde žijí lidé.'', podotkl Chaos. ''Tam se budeme muset rozloučit''

''I my se tam také s vámi rozloučíme'', odvětila Emily a Buddy se na ni jen usmál.

''Celkově, ploty budou asi naše rozlučná křižovatka.'', začalo i mě být líto, že znovu opouštím bratra Chaose... a možná i Thora s Torim. ''Kam až půjdete?'', podívala jsem se na Emily, která opětovala pohled.

''Není to daleko, máme totiž spoustu míst, kde se uchylujeme ke spánku nebo dokonce bereme ta místa jako naše doupata. Tady nedaleko je potrubí, kde to s bratrem máme snad nejvíce rádi! Napadlo tě nás někdy i navštívit?...Jestli do té doby přežiješ?'', tiše se zahihňala.

''Jistě že jo!'', z legrace jsem zavrčela jako na souhlas.

''Tady.'', zakňučel sklíčeně Thor, který se díval na cestu mezi bíle natřenými ploty. Ví, že tady se to pomalu uchyluje ke konci. Prašná cesta mezi nimi pokračovala až ke vzdálené první silnici a byl tady i celkem skvělý výhled na ještě vzdálenější vysoké budovy sahající až k zamlžené obloze. Už od místa, kde jsme stáli se ozývalo nekonečné troubení aut a hlučných sirén. A i když pršelo a déšť nás všechny do minuty smočil až na kost, se v té tmavé mlze odráželo tisíce malinkých teček světla, která jakoby hrdě poukazovala, že tu stojí něco obrovského.

''Já, vás jako toulavé městské psy nechápu, vždyť všude kolem sebe narazíte na hlučné klece, které vás mohou kdykoliv srazit. Nebo vás můžou chytit i lovci!'', po chvíli mlčení a upřeného sledování města dlouze zoufale zavyla Noname.

''...Říkáme jim dlouhé packy a dokonce ve vašem slovníku to jsou lidé'', opravil Chaos přemýšlející  Noname, která chvíli předtím hledala nejpřívětivější slovíčko k označení těchto páteřníků.

''Přesto to ale stále bereme jako... domov '', pohlédla jsem mezitím na oba dva jack russelly, kteří už nedočkavě přešlapovali z místa na místo, byli z nás všech nejvíce zašpinění blátem a promoklí.

''My už se jen těšíme domů'', zaňafala Emily, která ignorovala chlad.

''I my se konečně těšíme domů!'',  skočil Emily do řeči protivný Tori, který snad celou tu cestu až sem promlčel. Toriho slova kamaráda Thora poněkud zmátla, nejspíš si myslel něco jiného.

''Proč... nevyprovodíme třeba Hope do města, ať tam nechodí sama!'', náhle zaštěkal. ''Určitě to je nebezpečné.'', pro ujištění se podíval na mě a upřeně mi hleděl do hnědých očí.

''Pfe, Thore! Už se prosím vykašli na to své ''psí dobrodružství''. I když je Hope tvá kamarádka, není nadále vhodné se potulovat mimo domov, zvlášť pro mě, jsem hladový, žíznivý a...'', ani Tori nedořekl své pocity a Thor ho po chvíli nudného poslouchání těch věcí obkřikl.

''Vše se řídí pouze tebou a Benem! Nikdy nepochopíš, jak se nejspíš cítím já, když jsem neustále hlídán a kárán kvůli naprosto různým blbostem!''

''Vždyť máš život v peříčku jako třeba já!''

''To si myslíš jen ty Tori, už nechci jít zpátky tam, kde zažívám peklo!''

''Dost Thore, teď oba a BEZ NÍ odejdeme domů!'', zavrčel na kamaráda, který se nakonec vzdal. Thor sklonil hlavu a zklamaně hrabal packou do země. Mezitím pak Tori přišel ke mně blíž a varovně zavrčel. ''Právě jsem zjistil, že bude dobré abys ihned odešla... nebo ne!
ODEJDEME JEN MY DVA! Já a Thor.
Zapomeň na něho už navždy, protože si myslím, že nejsi pro něho vhodná, učíš ho špatným věcem!'', prskl a neohrabaně se otočil zpět k Thoru, mezitím mě stihl i svým slabým ocáskem zavadit o obličej. Podražil mě tím ale přesto jsem furt stála přišpendleně na místě a nechápala jsem, proč je tak agresivní.
Tori jemně zakousl Thora do zátylku a odtáhl ho od nás všech dál, přiměl ho tím do pohybu a oba poté zmizeli přes natřený plot pryč.

''To je mi ale divný toulavý pes...'', promluvil i Buddy a narážel tím na Toriho.

''Jóóó... bude asi lepší už jít.'', špitla Emily a společně s Buddym se s námi tiše rozloučili.

''Tori je opravdu divný toulavý pes. Před nadřízenými se třese, avšak mezi ostatními se ukazuje jako naprostý velitel, dovoluje si...'', dodala Noname suše. ''Pak mě dohoň Chaosi...'', otočila se směrem do lesa a klidně odešla zpět k táboru. Poté co Chaos naposledy zahlédl fenku mizející v lese, otočil se zpět ke mně.

''Zvládneš to tu sama?''

''No kdyby...''

''Cože, Hope?''

''Nečekala jsem, že se mi po Thorovi bude najednou stýskat.'', prohodila jsem s ním zklamaný výraz.

''Ale vždyť jsou to oba toulaví psi, potkáte se třeba později, ne? Jenom se chvíli vyhýbej Torimu a stýkej se pouze s tím hnědým.'', snažil se mi nejspíš rychlou cestou spravit náladu. ''Bohužel, už budu muset jít, nebo Noname nikdy nedohoním!''

Po těchto slovech Chaos přiklusal ke mně, olízl mi čumák a rychlým během rázem zmizel v lese. Vypadalo to, že doslova zapomněl na událost, jenž se stala. A ani jsem mu nestihla říct, že jsou to oba ve skutečnosti domácí mazlíčci...
Myšlenky jsem nechala myšlenkami a pouze jsem sledovala černou šmouhu, mizející v lese mezi stromy a křovisky.

Zatím zbohem bratře.