HOPE - Belgický ovčák

10. (55.)

Další den ráno, uvězněná stále s řetězem na Jackově zahradě mě vzbudil nervózní Backy. Šťouchal do mě packou, dokud jsem se na něho nepodívala svýma znavenýma očima. Backy začal štěstím bez sebe skákat.

''Backy, teď si nechci hrát...'', zamumlala jsem ale Backy mě nějak ignoroval, skákal totiž ještě víc.

''Hope, ty žiješ, a já se tak bál!, zaradoval se Backy. Jak měl pootevřenou tlamu, rozhazoval kolem sebe tím skákáním sliny.

''Já jsem se zase bála o tebe, podívej na svou nohu, vždyť teď škodíš sám sobě, prosím neskákej.'', varovala jsem ho a pak jsem ještě dodala důležitou otázku ''Zlobíte se na mě... za to, co jsem vám provedla?''

''Kdo se zlobí?'' Jen co Backy dořekl tuhle větu, podlomila se mu jeho zadní noha omotaná bandáží. Tím Backy ztratil rovnováhu a padl na trávník.

''Přesně o tomhle jsem mluvila!'', znovu jsem zamumlala, ''Myslela jsem si, že se na mě zlobíte, když jsem vás navedla na to nádraží - blíž ke smrti'', mezitím, co jsem mluvila, jsem vstala ze svého vyhřátého místa a rovnou jsem Backymu šla pomoct vstát. Když se zvedl, ujistil mě, že už bolest necítí a může zase stát a chodit.

''Nikdo se na tebe nezlobí. Přece jsi za to nemohla'', usmál se rozzářeně Backy.

''Vážně? A proč Timor s Glass odešly zpátky do ulic a na mě radši zapomněly?'', uši se mi samy sklopily. Smutně jsem odtrhla pohled od Backyho a podívala se na zem. Cítila jsem, jak se mi oči plní slzami.

''Neboj, obě mě říkaly něco ve stylu, že tam na nás počkají. Myslely tím mě i tebe. Nesmíš hned věřit, co ti ta darebácká hlava napovídá!'', usmál se Backy a upřímě mi svým čumákem podebral ten můj, abych se nadále nedívala na tu zelenou vlající trávu. ''Vlastně, mám posílat pozdrav od Noea, ten se rozhodl odejít a probádat celou jižní část města. Řekl mi, že ti to mám říct, až tě uvidím. Počkej, máš za uchem nějaké to smetí, vyčistím ti ho!!...'', vzápětí natáhl svou tlamu k mému levému uchu a já zatraceně doufala, že mi ho jednoduše vytáhne a nebude mě čistit olizováním.

To ale Backy neměl dělat, sama jsem tento útok nečekala: za oknem sebou někdo trhl. Najednou ze dveří vyletěl další cizí pes, byl stejného plemena jako Backy: německý ovčák s čistou hnědou barvou. Byl o něco větší než Backy, a s hlasitým štěkotem běžel proti němu. Přímo za mými zády svou váhou ho sejmul k zemi jako nic. Packama si vyděšeného ovčáka pod ním přidržoval a s rozevřenou čelistí se chystal s ním skoncovat jedním kousnutím. Do toho jsem však vtrhla já, odrazila jsem se přímo na nepřítelovy záda, zakousla jsem se mu do hřbetu a stáhla ho s sebou na zem. Tam jsem ho přimáčkla. S vyceněnými zuby vrčím na udiveného.

''Nemyslel jsem si, že budeš tak silná... Podcenil jsem tě'', odkašlal si hnědý ovčák, když se pode mnou dusil.

''Mlč! Proč jsi se vrhl na mého přítele a proč jsi chtěl zakousnout toulavého psa??''

''Ehm... Prostě nemám rád toulavé psy!'', odfrkl si ovčák.

Zaslechla jsem mezitím vyděšeného Backyho, který se opodál krčil a furt si potichu dokola opakoval, že ho chtěl zabít.

''To nemůže být toulavý pes, podívej se na něho! Chová se jako domácí stěně!'', vysmál se mi do očí nevrlý opovrženec.

''Kdo je podle tebe domácí ?? Hele, tenhle toulavý německý ovčák se před pár dny rval s dvakrát většími, psími trapáky!''

''A jaktože se tam teď krčí a...''

''Právě si zapiš za uši, že tě sejmula k zemi fena...'', odsekla jsem s dodatečným vrčením.

''THORE, už zase proháníš hosty!!'', pronesl dobrácky přicházející Tori, avšak z jeho tónu se odrážela i kapka naštvanosti. ''Hope, prosím neubližuj mu a pusť ho, on se už asi nikdy nezmění''

S nechutí jsem Toriho uposlechla a Thora pustila. Ten ihned vstal a naštvaně popošel dál. Sedl si a mrzutě poslouchal naší konverzaci.

''Vyjel na Backyho? Že tak chudák vypadá.'', ptal se Tori.

''Doslova...'', odpověděla jsem jediné slovo, které popsalo celou událost. ''Kdo je ten opovrženec, který bezdůvodně útočí na mé přátelé!'', zavrčela jsem, až ze mě pomalu vyteklo pár slin.

''Přítel...... přítel Thor. Kamarád od mých mladých let'', zasmál se trochu stydlivě Tori. ''Tohle je u něho priorita - bezdůvodně útočit na cizí psy. Ale aspoň po dnešku dostal lekci na kterou už nezapomene!'', ponaučoval Tori a hned se podíval věrným pohlédem na svého kamaráda, ten však pohled neoplácel a jen si hluboce odfrkl. ''Jooo Thore, zapomněl jsem ti naše hosty představit! Ten německý ovčák na kterého jsi zlověstně vyjel je Backy a ta černá fenka belgického ovčáka je...''

''Já už to dávno vím... Myslím její jméno...'', ještě jednou si hnědý ovčák Thor odfrkl. ''Oba jste toulavý psi, nebo ne?'', zeptal se s viditelnými obavami, jako by se něčeho bál.

''Ano.'', celkem klidným tónem jsem odpověděla. Ovčák najednou zesmutněl jakoby mu na něčem vážně záleželo a ke všemu do zahrady vtrhl Jack i se svým dalším lidským kamarádem. Stejně vysokým, s hnědými vlasy a modrýma očima. Nevypadal nijak nebezpečně. Choval se úplně stejně jako Jack, akorát s tím rozdílem, že se podle Toriho jmenuje Ben.

Ben byl poněkud uchvácen, když mě uviděl. Sice ho Jack předem varoval, že koušu, drápu, skáču a trhám jen proto, abych se ubránila jakémukoliv doteku, nedal si říct a celkem vyrovnaně se ke mně přiblížil, aby mi doplnil vodu i ''suché a otrávené'' granule. Jako vždy, Jack i se svým kamarádem rázem zmizeli v domě a vyšli na ulici chytnout autobus do školy.

''To oba dělají každý den - myslím tím, že chodí každý den do š...školy?'', dělalo mě celkem problém říct toto neznámé slovíčko. Byl to však Thor, který ihned odpověděl a vysvětlil nám, jak to celé u nich chodí.

''Ha.... Jak chytré, mazlíčku!'', provokoval stále naštvaný Backy. Thor ho ale ignoroval a stále pokračoval v předlouhém popisování.
Následně jsem ho stopla, protože by to bylo jen hodiny povídání... o ničem.
(naštvat jsem ho tím ale nechtěla)
Měla jsem důležitejší informace ke sdílení.

Začala jsem jim vyprávět o tulačce - fence jacka russla, kterou jsem potkala minulou noc. Řekla jsem vše, na co jsem ještě nezapomněla. Všichni poslouchali s nastraženými uši. Poté, co jsem se však dostala k tématu ''husky psi'', zděsili se.

''Ale máme opravdu věřit těmhle věcem, co ti napověděl cizí jack russel?'', ptal se rozzrušeně Tori.

''Přece jen, je toulavý pes jako my všichni... skoro všichni. Povídala, že musí v ulicích živit i svoji rodinu.''

''Ale co teď, neposlali jsme náhodou Timor s Glass do pasti? Nejspíš netuší, že.... že se toto město rychle mění...'', pokračoval Tori.

''S takovou se ale všichni lovci zaměří na všechny toulavé psy! Logicky, když si husky rozšiřují území, ostatní městské psí tlupy se automaticky přidávají k nim'', vyhrkl Backy. Všechny udivila Backyho vysoká chytrost, nás by taková věc doposud nenapadla.