Stepbrother

10.Díl

Omlouvám se, že jsem během týdne neposlala, ale musela jsem se učit a tak. Od této části si moc neslibujte. Jsem unavená a právě jsem ji dopsala, tak to berte s rezervou. Moc děkuju za komentáře a hvězdičky ♥. Mám vás moc ráda.

Harry:

Louis za námi bouchl dveřmi. Naštvaně začal pochodovat sem a tam. Sedl jsem si a malinko vyděšeně jsem ho pozoroval. Ano, je malý. Ano, chvilkami vypadá, jako bezbranné dítě, ale teď z něj šel vážně obrovský strach. No tak dobře, obrovský zase ne, ale normálně jsem se ho docela bál.

„Že já debil tě bral do toho baru!“ Nekřičel, ale že by mluvil potichu, se říct nedalo.

„Nikdo tě nenutil.“ Podíval jsem se jinam než na něj.

„Nutil mě otec, ale ty jsi mohl klidně říct ne.“

„Copak nevydržíš týden bez těch svých úžasných kamarádů?“ Ta děvka s tím trapným idiotem mu určitě budou celý týden scházet. „Navíc půjdeme do školy a tam je uvidíš, ne?“

„O tohle nejde, ale jde o princip!“ Řekl a zastavil se. Už nepochodoval jako blázen.

„A taky jsi mě nemusel krýt.“ Proč mě vůbec kryl?

Louis mlčel. Já jsem mlčel. V pokoji zavládlo ticho. Po nějaké chvíli jsem se znovu ozval:

„Proč jsi lhal?“ Zeptal jsem se.

„Kdybych řekl pravdu, tak budeme mít průšvih oba.“

„Měl bych ho jen já a ty to víš.“ Podíval jsem se na něj. Zase mlčel. Pokud vždycky skončí uprostřed debaty a rozhodne se, hrát si na němého, tak ho asi brzy zabiju.

„Louisi, něco jsem –“

„Doprdele mlč! Zkazil jsi mi život! Neměl jsi se, se svou povedenou rodinkou vůbec stěhovat! Měli jste zůstat tam, kde jste byli a všichni by žili blaze! Žádnýho bratříčka, co si myslí, jak je skvělej jsem nepotřeboval! A nepotřeboval jsem ani novou sestru a ani novou matku! Nestojím o vás, chápeš?!“

Zakřičel a přitom se na mě díval. A já se díval na něho. Tohle zabolelo. Vstal jsem. Bylo mi jedno, že v teplácích. Utekl jsem ven. Doncaster neznám, takže ani nevím kam. Doběhl jsem někam daleko. Zřejmě do parku. Sedl jsem si ke stromu. Bylo mi jedno, že jemně poprchávalo. Nebudu tam. Nestojí o mě ani o mou rodinu. Já o něj taky ne. Mohl si to nechat pro sebe.

Louis:

Potom, co jsem na něj vyřval svoje pocity, jsem ztichl. Pár sekund jsme se na sebe dívali. Viděl jsem bolest v jeho očích. Urazil jsem ho. Tohle jsem si měl nechat pro sebe. Chtěl jsem něco říct, ale on vyběhl někam pryč. Po chvíli jsem slyšel zezdola bouchnutí dveří. Taky jsem věděl, že když jsem křičel, tak v domě bylo ticho. Všichni to museli slyšet. Ach ne.. Zamknul jsem se v pokoji a zahrabal jsem se pod peřinu.

Po zhruba deseti minutách někdo zaklepal na dveře. Věděl jsem, že po tom, co jsem řekl všechny ty věci, to Anne ani Gemma být nemůžou. Kdyby to byly sestry, tak na mě zakřičí, ať otevřu, že něco potřebují. Harry to nebyl určitě. Musel to být táta. Neotevíral jsem. Po dalších pěti minutách zaklepal znovu.

„Louisi, musíme si promluvit.“ Promluvil. Z tónu jeho hlasu jsem poznal, že je naštvaný a zklamaný zároveň. Opakovaně jsem neodpovídal, tak to vzdal.

Až do večera jsem zůstal v posteli a poslouchal, jak kapky dopadají na okno. Déšť postupně sílil. Když už byla venku tma, tak jsem uslyšel hromy a blesky. Harry pořád nikde. Vstal jsem a podíval jsem se z okna. V tomhle počasí přece nemůže být někde venku. Kde jinde by byl? Nikoho tu ještě nezná. Měl jsem o něj svým způsobem i strach a také jsem si pořád vyčítal to, co jsem vypustil ze rtů.

Oblékl jsem si kalhoty a vzal jsem si mikinu. Dal jsem si kapuci a šel jsem rychle dolů. Lottie a Fizzy seděly v obýváku a podle všeho si dělaly úkoly. Ještě máme zítra volno a ony si už teď dělají úkoly. To snad nejsou moje sestry. Phoebe seděla na zemi a na tabletu hrála nějakou dětskou hru. Daisy ji pozorovala.

„Táta vzal Anne někam ven.“ Oznámila mi Fizzy. Viděl jsem ten výraz. Zřejmě lituje toho, že jsem její bratr.

„A Gemma je zavřená v pokoji. Měl by ses jí jít omluvit. A Anne se doufám také omluvíš, až přijedou. Harrymu ses už doufám omluvil?“ Lottie se na mě vyčítavě podívala.

„Harry není doma..“ Odpověděl jsem potichu. „Jdu ho hledat.“ Nazul jsem si boty. Stačil jsem vyjít ven rychleji, než mě probodaly pohledem a dalšími otázkami. Teď tu mám jiný problém.

Kam jen Harry mohl jít? Ještě to tu nezná. Nejdřív jsem prohledal okolí našeho domu. Určitě utekl někam dál. Ihned jsem zamířil tam, kam utíkám já, když jsem naštvaný. Do parku.