Stepbrother

44.Díl

Vím, že teď nejsem zrovna aktivní, ale jinak to nejde. Moc za všechno děkuju. <3 Možná je tohle jedna z posledních částí, ale chystám pro vás spoustu novinek a překvapení ohledně této povídky. <3

Harry:

Ráno jsem se probudil s úsměvem na tváři. Asi pět minut po probuzení jsem byl ještě mimo a nevnímal realitu. Stále se mi vybavovala ta noc s Louisem. Něžné polibky, doteky, jemné přirážení, protože se bál, že mě to bolí..

Počkat. Louis. Kde je Louis?

Otočil jsem se. Vedle mě nebyl. Koukl jsem se na hodiny. Bylo teprve půl sedmé. Proč nevyspával? Vstal jsem a oblékl se. Spát už se mi nechtělo a tak jsem šel do koupelny. Udělal jsem nějakou tu hygienu a šel dolů. Byli tu všichni. Daisy byla v náručí Marka a brečela.

„Stalo se něco?" Zeptal jsem se okamžitě, bez ranního pozdravu. Máma mi věnovala velice zvláštní pohled, ale asi pár sekund mi nedokázal nikdo odpovědět. Mark se snažil Daisy uklidnit a Phoebe seděla vedle Gemmy. Phoebe taky nevypadala obzvlášť nadšeně. Fizzy koukala do mobilu a nejspíš byla uzavřená ve svém virtuálním světě. Jediná Lottie mi byla schopna odpovědět.

„Louis odjel. Máme se smát?" Řekla a vstala. Namířila si to ke svému tátovi, který stále nepouštěl Daisy ze svého náručí, protože se skoro nedala uklidnit. Lottie ji pohladila ve vláscích. „Louis nás přijede navštívit, neboj." Usmála se tak, aby to dítě upokojila. Za to já celý zkameněl.

„Louis odjel? Cože? Kam? Proč?" Vyhrkl jsem jednu otázku za druhou. V máminých očích byla vidět lítost a pochopení pro mě. Naše sestry už to o nás také dávno zjistily, ale každý dělá, že nic. Především kvůli Markovi. Asi by zešedivěl, kdyby se to dozvěděl.

„Neříkal ti o tom?" Zvedla hlavu Fizzy a odložila mobil.

„O čem jako?" Vůbec jsem to nechápal a ze všech to lezlo jako z chlupaté deky. „Kam odjel?!" Zeptal jsem se podrážděně a značně hlasitěji.

„Jede na léto pryč s Niallem. Louis si přeje, aby Ni přišel na jiné myšlenky."

„Aha.." Nechápal jsem to. Proč mi o tom neřekl?! Zrovna po včerejší noci jsem se cítil strašně ukřivděně.

„A porozhlédnou se po školách. Chtěli by tam začít nový život. Hlavně ten studijní. Jako po prázdninách.." Pokrčil Mark rameny a postavil Daisy na svoje nohy, jelikož se malá blondýnka začala uklidňovat. „Taky se mi to moc nelíbí, když bude tak daleko, ale už je dospělý a já mu nemůžu přikazovat, kde má být." Dodal a šel do kuchyně. Holky taky vstaly a rozešly se do svých pokojů kromě Gemmy. V očích se mi leskly slzy a nedokázal jsem se snad ani pohnout.

„Hazz, pojď ke mně." Pousmála se moje sestra. Po chvilce jsem si sedl vedle ní. Objala mě. „Neřekl ti to?" Zeptala se, i když znala odpověď. Zakroutil jsem hlavou a slzy si začaly tvořit cestičku po mé tváři dolů.

O chviličku později si ke mně z druhé strany sedla máma. „Bude to dobré. Stejně by to nemělo budoucnost, Harry. Najdeš si někoho, kdo pro tebe bude lepší přítel." Usmála se máma a pohladila mě na koleni. „Ale pokud chceš. Jsou u Nialla a balí mu věci. Ještě mu stihneš vynadat." Usmála se mile. Beze slov jsem si utřel slzy, zvedl se a okamžitě se rychle vydal k tomu zatracenýmu blonďákovi domů.

Louis:

Zrovna jsem nesl jednu Niallovu krabici, ve které byly různé tretky z dovolených, které si chtěl nechat, když jsem slyšel něčí kroky. Zvedl jsem hlavu a málem jsem dostal infarkt. Nevěděl jsem, jaký pocit se ve mně momentálně nachází. Strach? Bezmoc? Smutek? Úleva?

„Harry." Šeptl jsem tiše. Viděl jsem jeho stékající slzy.

„Co sis myslel?! Vyhrkl a odtáhl se, když jsem šel blíž k němu a chtěl mu jemně setřít slzy. V mých očích už jich taky spousta byla.

„Harry, prosím.." Mluvil jsem tiše a opatrně, aby mi hned neutekl. „Musíš to pochopit. Celá tato situace je šílená a strašná. Musím odjet. Vrátím se, slibuju."

„Prý budete hledat školu. Proč mi tady teď tak odporně lžeš?!" Vykřikl mi do obličeje. Niall se objevil ve dveřích s další krabicí, kterou chtěl donést do auta, ale když uviděl Harryho, tak se otočil a šel zpátky do domu.

„Všechno je to jenom kvůli němu!" Ukázal směrem ke dveřím, kde Niall už několik sekund nebyl. „Nebýt toho idota, tak jsme šťastní! Miluješ ho?! Proč jsi to včera udělal? Chtěl sis užít?!" Teď už zoufale křičel přes celou ulici, kde naštěstí nikdo nebyl.

„Harry, neudělal jsem to proto, abych si užil. To zdaleka ne. Miluju tě, rozumíš? Ale jsme nevlastní bratři. Nemůžeme být spolu a já mu teď musím pomoct. Je to můj nejlepší kamarád. Nejlepší kamarádi tohle pro sebe dělají nebo ne? Já myslím, že je tohle samozřejmost." Už jsem slzel i já. Pevně jsem ho objal a on po chvilce přestal protestovat a poddal se mi. Za pár minut jsem ho musel pustit z objetí a nechat ho tady. Tady beze mě, zatímco mi s Niallem už mířili vstříc novému životu. Prozatím.