Stepbrother

21.Díl

Přináším vám další díl. Už nebudu slibovat, kdy bude další, protože to sama nevím. Ale už mám na psaní konečně čas. Děkuju za komentáře a hvězdičky, protože potom se mi chce hned víc psát <3. Miluju vás:3.

Louis:

„Tak do toho. My to nikde šířit nebudeme.“ Uchechtla se Gemma a já přemýšlel, jestli to mám udělat. Harry vypadal, že by mu to moc nevadilo a upřeně se na mě díval. Lehce jsem zčervenal. Bylo ticho a všichni na mě koukali.

Přemýšlel jsem, koho jiného mám vedle sebe. Susan a Nialla. Tu holku bych nepolíbil ani za milion let. Zrovna moc jsem nepřemýšlel a tak jsem popadl Nialla za tričko a přitáhl jsem si ho k sobě. Nemůžu políbit Harryho a tak jsem políbil Nialla. Nedávalo to moc smysl, ale mně poslední dobou nedává smysl vůbec nic.

Byl zaražený, ale začal spolupracovat. Divil jsem se, ale bylo to lepší, než aby mi dal facku a poslal mě někam. Pořád bylo lepší políbit jeho než Harryho. Nemůžu líbat Harryho. To prostě nejde. Bohužel jsem musel uznat jednu věc. Nelíbá dobře, jako kudrnáč.

Skončilo to tak rychle, jak to začalo. Harry popadl svoje vysvléknuté tričko, vstal a odešel pryč z místnosti. Koukal jsem se za ním a Niall vstal taky. Odešel pryč ještě rychleji, ale předtím mi věnoval nechápavý, i když možná z části potěšený pohled. Ostatní se na mě pořád dívali.

„Asi bys za ním měl jít.“ Řekla Lottie. Já bohužel nevěděl za kým přesně. Když se Susan zvedla, tak mi docvaklo, že jde za Harrym, tak jsem vstal taky a šel najít Nialla.

Vyšel jsem ven a viděl jsem, jak postává pár metrů od domu. Pospíchal jsem k němu. Položil jsem ruku na jeho rameno a jemně ho pohladil. „Ni?“

Cuknul sebou a podíval se na mě. V jeho očích bych možná našel stopy od slz, vyděšenost a strach. „Co to mělo znamenat?“ Šeptl a koukal na mě.

Pokrčil jsem rameny. Objal jsem ho, ale on se ode mě odtáhl. „Nech mě být.“ Promnul si oči, aby asi znovu zahnal slzy.

„Omlouvám se..“ Teď mě bude nenávidět, protože není gay a jeho nejlepší kamarád ho líbal? Já taky nejsem gay. Jen jsem prostě nemohl políbit nevlastního bratra.

„Proč jsi to udělal?“ Zeptal se mě. Mlčel jsem a on se znovu rozslzel. „Ani nevíš, jak dlouho jsem si tohle přál, ale vlastně jsi to celý úplně podělal!“ Vřískal a uhodil mě tou svou pěstičkou. Potom se rozutekl a mizel pryč. Volal jsem za ním, ale prostě chtěl utéct.

Po pár minutách mi došlo, co řekl. Ani nevíš, jak dlouho jsem si tohle přál.. Přál? Abych ho políbil? To snad ne. Přísahal jsem, že na to nebudu myslet, ale stejně jsem myslel.

Harry:

Čekal jsem na to, až mě políbí. Nebudu si už dál nic nalhávat. Chtěl jsem, aby mě políbil. Chtěl jsem, aby to udělal. Chtěl jsem prostě a jednoduše líbat svého nevlastního bratra a cítit jeho dokonalé rty. Viděl jsem, jak na mě koukal. Odmítl jsem líbat svou holku, ale jeho jsem chtěl. To nedává smysl.

Bohužel udělal to, co jsem nečekal. Políbil toho blonďáka vedle něj, s kterým se kamarádí. Chvíli jsem se na to koukal a neskutečně jsem tomu idiotovi záviděl. To já ho měl líbat. Byl jsem neskutečně vytočený a měl jsem vztek. Když skončili, tak jsem popadl tričko, které jsem si při rychlém odchodu stihnul znovu obléct. Zabouchl jsem se v pokoji. Ať se tam třeba sežerou. Snažil jsem se, aby mi to bylo jedno, ale stále se mi před očima objevoval pohled na to, jak se líbají.

Niall:

Když jsem přišel domů, tak jsem třísknul dveřmi a ignoroval jsem máminy otázky typu: „Co se děje, zlatíčko?“

Zamknul jsem se v pokoji a začal jsem slzet do polštáře. Co to udělal? Proč to udělal? Nebudu si nalhávat, že jsem po polibcích zrovna od něj netoužil, protože po něm toužím už strašně dlouho. Nikdy jsem mu to nechtěl říct. Chtěl jsem jen tiše trpět a užívat si alespoň toho, že je Louis můj nejlepší kamarád. Nechtěl jsem naše přátelství zkazit. Líbí se mi kluci už strašně dlouho, ale bál jsem se přiznat, že jsem gay. Nechci ho nějakou chvíli vidět..