Stepbrother

16.Díl

Děkuju za komentáře a hodnocení. Vážím si toho. c:

Louis:

Byl tak blízko. Čím dál tím víc.. V jednu chvíli jsem myslel, že zešílím. Potom, že bych se měl odtáhnout. Taky bych ho mohl políbit a utéct. Než jsem se stihl rozhodnout, co opravdu chci, tak se jemně otřel o moje rty a pohladil mě na tváři. Podíval jsem se na něj a on jako by čekal, co se stane teď. Stále byl blízko. Teď jsem se k němu přiblížil já a tím jsem mu dal signál, že to může udělat. Opravdu mě políbit. Dlouze, krásně a nezapomenutelně tak, jak to po chvíli udělal.

„Já nejsem gay.“ Zašeptal jsem mu do rtů.

„Já taky nejsem gay.“ Zašeptal a políbil mě znovu. Tentokrát jsem mu polibek nesměle oplatil.

„Tak nebudeme gayové spolu?“ Lehce se uchechtl a já jsem se pousmál. Potom jsme opět spojili naše rty. Tentokrát na delší dobu. Zabořil jsem prsty do jeho kudrlinek. Tohle jsem chtěl podvědomě udělat od první chvíle, co jsem ho uviděl. On mě objal okolo pasu. Nikdo mě nikdy nelíbal lépe než on. Nikdy mi při líbání s nikým tak nebušilo srdce. Nikdy jsem neměl tolik motýlků v břiše.

 Když nám oběma docházel dech, tak jsem se odtáhnul. „Klidně bych s tebou nebyl gay už navždy.“ Malinko jsem se zasmál a sklopil pohled.

 On se napil a usmál se. „Nápodobně.“

Byl jsem vůbec někdy takhle nesměle nervózní? Mám pocit, že ne. „Měli bychom jít, nebo mě táta zabije. A semnou i tebe. To by byla škoda.“ Vstal jsem. Harry položil na stůl peníze na zaplacení a odešli jsme. Celou cestu jsme mlčeli, ale stejně to bylo opět příjemné ticho jako předtím. Až po příchodu domů jsem si vlastně začal uvědomovat, že jsem líbal nevlastního bratra. A on mě. Páni..

„Neříkal jsem, že máš domácí vězení?“ Bez pozdravu se ke mně přiřítil otec.

„Říkal, ale já..“

„Co? Kde jsi byl?“

„Poznával jsem Harryho.“ Pousmál jsem se. Snad bych řekl, že jsem i zčervenal. Harry se na mě usmál a pak zmizel nahoru.

„V tom případě dobře. Ale to neznamená, že mě příště nebudeš poslouchat.“ Zadrmolil táta a šel za Anne. Nikdy jsem k tátovi nechoval takový respekt, jaký by syn k otci chovat měl. Když zemřela máma, tak se to ještě zhoršilo. To ona byla ta, která mě uměla usměrnit. Teď tu od toho není nikdo.

V tom jsem si uvědomil, že jsem se ještě stále neomluvil Gemmě a Anne za to, co jsem udělal. Musím s nimi žít pod jednou střechou, takže bych to měl udělat, co nejdřív. Vyběhl jsem nahoru a zaklepal na pokoj, který obývá Fizz s Gemmou. Po chvilce jsem vešel.

„Fizzy, mohla bys nás chvilku nechat o samotě?“ Pousmál jsem se na ni a ona přikývla a šla. Když za sebou zavřela dveře, tak jsem si sedl k mé nevlastní sestřičce, která se na mě ani nepodívala.

„Gemmo..“

„Co chceš?“ Sláva, ona se rozhodla mi věnovat pohled. I když naštvaný a ublížený. Najednou jsem mlčel a nevěděl, co jí říct a jak se omluvit. „Myslíš, že já jsem byla nadšená? Myslíš, že jsem chtěla nového tátu a sourozence? Nechtěla, Louisi, opravdu ne, ale když jsem viděla, že je máma konečně od doby, co nás táta opustil šťastná, tak jsem na to přistoupila. Dokonce jsem si i zamilovala tvé sestřičky a tebe mám taky ráda.“

„Je mi to líto. Měl jsem vztek. Hlavně na Harryho a vlastně už ani nevím proč.“ Zase jsem přestal mluvit a mezi myšlenky se mi po vyslovení jeho jména dostaly ty polibky. Zamrkal jsem a radši jsem se podíval na ni. Je mu podobná, docela. „Chci to nějak napravit a moc se ti omlouvám.“ Upřel jsem na ni oči.

Po chvilce se pousmála a taky mě objala. „V pohodě.“ Řekla v klidu, i když vím, že to pořád ještě tak úplně v klidu není. Teď mi zbývá udobřit si Anne.