Stepbrother

35.Díl

Jsem tak strašně šťastná, že je tento příběh, tak oblíbený. Vůbec jsem to nečekala. Ani jsem tuto povídku neměla naplánovanou. Úplně mě to dojímá. Ani nevím, jak vám poděkovat. Jste nejlepší! ♥

Tato povídka samozřejmě není nekonečná. Vůbec nevím, jestli skončí za pár dílů nebo až za víc. Jak jsem řekla, nemám to dopředu naplánované. Samozřejmě mám už vymyšlených tisíc témat na další novou povídku. Později vám dám na výběr, aby jste mi poradili, co dál, protože bych chtěla, aby byla další povídka alespoň z malé čtvrtiny tak oblíbená, jako tato. Děkuju za všechno. Konec předkeců a příjemné čtení :3.

 Louis:

Usmál jsem se na Nialla a šel jsem si sednout k němu. Koukal jsem na něj a upřímně jsem v tu chvíli zapomněl i na to, kde je Harry. Nejradši bych se za to profackoval, ale začínal jsem si uvědomovat, že mám slabost pro oba dva. Pro Harryho samozřejmě víc, ale i tak mi chybí ty možná přátelské možná milenecké polibky s Niallem. Sedl jsem si vedle něj a přitáhl si ho do objetí.

„Ahoj, Blondie.“ Šeptl jsem.

„Ahoj Boo.“ Natiskl se na mě a zabořil svoje blonďaté promelírované vlasy do mého ramene.

„Chyběl jsi mi, Ni.“ Políbil jsem ho na tvář. Niall už se chystal něco říct, ale někdo si vedle nás odkašlal. Liam. Odtáhl jsem se od Nialla naštvaně jsem se na něj podíval. Vždyť mu ho nesním!

„Můžu s tebou mluvit, Ni?“ Řekl bez jakéhokoli tónu hlasu. Proč ho začínám nemít rád? Ty jeho štěněčí oči. Zakrývají nějakou zlobu. Jsem si tím jistý.

„Teď ne, Li. Uvidíme se po hodině.“ Řekl s provinilým tónem a koukal do země. Nedivím se mu. Liam se na něj ublíženě koukal a Niallovi by to bylo líto. Je mi to úplně jasné. Liam jen přikývl a šel si sednout do předních lavic. Uviděl jsem, jak si k němu přesedl Harry. Mírně jsem se zamračil a vrátil se do reality. Nemůžu lítat v oblacích s Niallem. To prostě nejde.

Celou hodinu jsem byl myšlenkami úplně jinde. Zeměpis mě vůbec nezajímal. Alespoň ne dnes. Přemýšlel jsem nad tím, jak se cítím s Harrym a jak s Niallem. Je nad míru jasné, že jsem se do Harryho zamiloval. Pokaždé, když se mě dotýká, tak mám pocit, že jsem úplně někde jinde. Někde, kde je jen on a já. Nikdo jiný a čas, který se zastavil. Miluju ho, to ano. Myslím, že ano.

Ale Niall. Není to jen kamarád. Je to můj nejlepší kamarád. Můj bratr, kterého jsem nikdy neměl. Dřív jsme byli každý den spolu. Tolik let jsme se po nocích tulili a přitom se mezi námi nikdy nic nestalo. Vlastně jsme se líbali, ale oba jsme to brali jen jako příjemné přátelské gesto. Nikdy jsme nebyli pár a ani jsme na to nepomysleli. Až teď, když se na scéně objevil Harry, tak mi Niall řekl, co cítí. Všechno je zamotané a divné.

Pohled jsem upřel na Harryho. S Liamem se o něčem horlivě bavili a vůbec neposlouchali učitelův výklad. Po chvilce se na mě Harry podíval. Usmál jsem se. Teď jsem chtěl sedět vedle něj, ale ne ve škole. Třeba klidně doma, kdyby tam nikdo nebyl. Chtěl bych ho obejmout, políbit a právě teď být s ním. Úsměv mi ani neoplatil. Ihned se zase pustil do rozhovoru s tím štěněčím klukem.

Teď jsem se mračil já. Cítil jsem na sobě Niallův pohled. Nějak jsem to ignoroval. Měl jsem v hlavě i v srdci ten největší zmatek na světě a nedokázal jsem s tím nic udělat. Chtěl jsem s tím vůbec něco udělat? Najednou jsem si uvědomil, že Harry má pořád ještě Susan. Ou..

Harry:

Louis mě příšerně rozčílil. Vyznali jsme si lásku, tulili jsme se, líbali a já měl pocit, že všechno je tak, jak má být, dokud jsme nepřišli do školy. Dokud jsem zase neviděl toho blonďáka! Měl jsem chuť mu vyškrábat ty jeho modrý oči.

Vůbec se mi nelíbilo, jak se na Louise dívá, jak se ho dotýká, jak ho objímá a jak je do něj zamilovaný. Doufal jsem, že Louis k němu necítí to, co on k němu. Navíc mi před kinem řekl, že mě miluje. Doufal jsem v to, i když jsem měl právě teď pochybnosti.

Nespustil jsem z něj oči. On si mě ani nevšiml. Po malé chvilce k nim přišel Liam. Už jsem ho taky dlouho neviděl a ještě jsem ani neměl moc šanci ho poznat. Vypadal velmi zraněně, když ho Niall zřejmě odehnal rychle pryč. Liam si šel sednout do první lavice a ztrápeně koukal z okna ven. Vzal jsem si věci a sedl jsem si k němu.

„Ahoj, Liame.“ Mile jsem se usmál a koukl na něj.

„Ahoj.. Harry.“ Taky se snažil pousmát, ale moc mu to nešlo. Další chvíli jsme mlčeli. Potom zazvonilo. Stačil jsem si všimnout, že tohoto učitele nikdo neposlouchá. Všichni se bavili a on si dál klidně ukazoval na mapě. Liam se koukal na ty dva. Taky se mi to nelíbilo, ale nic jsme s tím udělat nemohli. Možná..

„Co kdybychom ty dva trochu potrápili?“ Zeptal jsem se ho a podíval se do jeho hnědých očí.

„Jak jako potrápili?“

„No, tobě se nelíbí, že Niall flirtuje s Louisem a mně naopak. Co kdybychom zkusili, jak se to bude líbit jim?“ Koukl jsem na Louise. Usmál se na mě. Byl jsem moc naštvaný na to, abych mu ten úsměv oplatil. Vždyť on na nějakou chvíli zapomněl, že žiju.

„To možná nezní špatně..“ Pousmál se Liam. Zbytek hodiny jsme řešili jeho a Niallův „vztah“. Nevím, jestli se tomu tak dalo říkat. Liam měl na Nialla něco jako crush už asi rok. Niall ho přehlížel a vždy měl prý oči jen pro Louise a viděli to všichni kromě Louise, který zase občas přehlížel Nialla kvůli Stanovi. Bože, teď už je to jedno. LOUIS JE JEN MŮJ!