Stepbrother

22.Díl

Snažím se psát, aby nové díly přibývaly častěji. Děkuju za komentáře a hvězdičky, moc si toho vážím. <3 :33

Louis:

Když jsem se asi po patnácti minutách venku trošku vzpamatoval, šel jsem domů. Lottie a Fizz byly na odchodu, protože tušily, že je teď tam uvnitř možná menší dusno. Nebo teprve bude. Gemmu jsem nikde neviděl, takže bude nejspíš zavřená ve svém pokoji. Šel jsem směrem ke svému – našemu pokoji a narazil jsem na Susan a Zayna, kteří zrovna někam odcházeli.

„Kam máte namířeno?“ Zeptal jsem se.

„S ním se to tam nedá vydržet.“ Řekl Zayn.

 „Poslal nás pryč.“ Dodala Susan a pokrčila rameny. Nevypadala, že by jí zrovna moc vadilo, že jí její kluk vlastně vyhnal. Přikývl jsem a obešel jsem je. Chtěl jsem jít tam, ale bylo mi jasné, že tam je Harry a nevěděl jsem, jestli bych zrovna v tuto chvíli zvládl ho vidět.

Nějakou dobu jsem stál za dveřmi a chtěl jsem vejít. Nešlo to. Dokonce i Gemma odešla a v domě kromě nás nikdo nebyl. Nemohl jsem tam prostě vejít a tak jsem se rozhodl, že půjdu znovu ven. Za Niallem jít nemůžu. Stan bude někde pryč a Liam taky. Zřejmě mi nezbývá nic jiného, než se procházet, abych nabral odvahu podívat se Harrymu do očí.

Seděl jsem v parku na lavičce a přemýšlel jsem, kam jinam bych mohl jít, protože domů se mi ani za mák nechtělo. Měl bych se tomu postavit a prostě tam jít. Venku už byla černočerná tma a já jsem se znovu vydal domů.

Po otevření dveří jsem narazil na toho kudrnáče. Než jsem stačil zavřít dveře, tak mě víceméně natlačil na dveře.

„Harry, já..“

„Nic neříkej.“ Zašeptal a jednu ruku obmotal kolem mého pasu. Byl jsem jako v transu a než jsem si to vůbec uvědomil, tak spojil naše rty v jedny a svět kolem nás se už zase zastavil.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když jsme se od sebe odtrhli, tak jsem nevěděl, co říct. Nebyla potřeba něco říkat. Stačilo, když byl stále pár milimetrů ode mě a najednou mi bylo tak dobře, jako nikdy.

„Myslíš, že je to správné?“ Zeptal jsem se šeptem a koukl mu do očí.

„Myslím, že ne, ale kdyby se děly jen správné věci.. byla by to nuda, nemyslíš?“ Malinko se pousmál. Znovu jsem ho krátce políbil.

„Uvědomuješ si, že tam někde venku je tvoje holka?“ Zeptal jsem se a on mě přestal objímat. Jestli to vůbec objetí bylo. Nic neříkal. „Tam někde je ta, kterou miluješ a ty děláš tohle.“ Řekl jsem potichu. Opět nic neříkal. „Měl bys jít za ní..“ Chystal jsem se, že půjdu nahoru, ale on mě chytil za ruku.

„Louisi-“ Chystal se něco říct, ale otevřely se dveře. Rychle jsme od sebe odstoupili a uviděli jsme Susan a Zayna.

„Už jsi v klidu, lásko?“ Usmála se bez pozdravu a pověsila se na Harryho. Věnoval jsem mu krátký pohled, který mluvil za vše a vyběhl jsem schody nahoru, abych se dostal do koupelny. Nechtěl jsem se na ně dívat. Obzvlášť ne po těch polibcích, které mi zamotaly hlavu ještě víc. To ON mi zamotal hlavu.

Harry:

Susan se na mě pověsila a Zayn zase mlčel. Od příjezdu sem se mi zdá nějaký divný. Neměl jsem vůbec náladu na ni a vlastně jsem neměl náladu ani na Zayna. Kdyby se vrátili tam, odkud přišli, možná by to bylo lepší. Je mi z toho, co si myslím zle, ale bohužel s tím nemůžu nic udělat.

Trošku jsem ji od sebe odstrčil a podíval jsem se na ni tak, aby dostatečně pochopila, že nechci, aby se na mě lepila. Nejradši bych vyběhl ty schody, abych mohl za Louisem. Chci, aby on byl ten, kdo se na mě bude lepit. Aby on mě líbal. Aby nebyl můj nevlastní bratr. Aby nebylo zvláštní, že spolu chodí dva kluci. Aby mě chtěl. Aby všechno bylo tak, jak být nemá..