Stepbrother

37.Díl

Nic nestíhám, tak alespoň kratičký díl. :3

Louis:

Otočil jsem se a podíval se. Harry.. Trošku jsem se zamračil. Byl jsem pořád docela naštvaný za ten včerejšek. Trošku mě to naštvalo. Nemůžu za to..

On se jen usmál a přitulil si mě blíž k sobě. I kdybych byl sebevíc naštvaný, tak bych tomuto neodolal. Přitulil jsem se k němu a sledoval jeho bezchybnou tvář. Pohladil mě ve vlasech a políbil. V tuto chvíli mi bylo jedno, jestli sem někdo přijde. Chtěl jsem jen cítit jeho rty na těch svých.

A tak jsem ho líbal. Líbal jsem ho něžně, ale po chvíli už to tak něžné nebylo. Líbal mě tak, že mi připadalo, že mě chce sníst. Ne že by mi to vadilo..

Připadal jsem si, jako v transu. Ruce přemístil pod moje tričko a letmo se mě dotýkal, až mi to vyvolávalo husí kůži. Bylo to příjemné. Překulil jsem si ho pod sebe a sedl si na něj. Dál jsem ho líbal a snažil jsem se ho úplně nezasednout celou svou váhou. Harry se na mě tiskl a svlékl mi tričko. Byl jsem červený jako rajče.

„Jsi krásný..“ Šeptl a usmíval se. Dlouze jsem ho políbil a potom jsem se od něj odtrhl. Vyhrnul jsem mu tričko a s jeho pomocí mu ho svlékl.

„Ty jsi krásnější.“ Usmál jsem se. On jen zakroutil hlavou a dál mě líbal. Oba jsme moc dobře věděli, kam tohle směřovalo.

A v tom někdo otevřel dveře.

Rychle jsem se dostal z Harryho klína a přikryl se, i když jsem byl zatím jen bez trička. Gemma! Měl jsem chuť ji uškrtit. To je už podruhé, co nám to někdo překazil. Jen se zachichotala, jak blbka a vešla.

„Můžu se přidat?“ Zasmála se.

„Gemmo!“ Zavrčel Harry. Byl celý zrudlý a vyhýbal se jejím očím.

„Sorry, bráško.“ Zasmála se. „Máš jít za mámou. Volala jí profesorka ze školy, že jsi hned na začátek pokazil nějaký test.“

„Ne. Teď?“ Ozval se skoro neslyšně Harry a podíval se na mě. Laškovně se usmál. Vypadal jako by na chvíli zapomněl, že je tu Gemma. Přibližoval se ke mně. Letmo jsem ho políbil.

„Jdi.“ Zasmál jsem se, když jsem se odtáhl. Lehce se na mě zamrači, vstal a oblékl si tričko. Pádil dolů a Gemma zavřela dveře. Sedla si ke mně.

Nechápavě jsem se na ni podíval a ona se zasmála. Tak moc se podobá svému bratrovi, až je to nemožné. Nebo to připadne jen mně?

„Co je?“ Uchechtl jsem se.

„Už jste spolu spali?“ Vyhrkla. Všechno říkala s takovým zvláštním klidem. Nevadilo jí o těchto věcech mluvit.

„N-ne.“

„Nelži, Louisi.“ Usmála se a naklonila hlavu na stranu. Pozorovala mě.

„Nelžu!“ Jemně jsem do ní šťouchl.

„Máte společný pokoj a nemuchlujete se?“

„Muchlovali bychom se, kdybys to nezkazila.“ Ukázal jsem jí se smíchem prostředníček.

„Tak ti to vynahradím.“ Zasmála se a začali jsme se vzájemně přátelsky popichovat, lechtat a šťouchat pod jednou peřinou.

Trvalo nám to docela dlouho. Smáli jsme se snad přes celý dům. Do toho zase někdo otevřel dveře. Táta. Doprdele. Doprdele. Doprdele.

„Louisi?“ Vyhrkl nahlas. Rychle jsem se od Gemmy odtáhl.

„Tati! Není to tak, jak to vypadá.“ Nedalo mi to a musel jsem se začít smát.

„Louisi Williame Tomlinsone! Okamžitě! Přijď! DOLŮ! ROZUMÍŠ?!!!“ Zakřičel. To už mě přešel smích.

Gemma se zvedla a rychle odešla do svého pokoje. To mě to nechá vyžrat si samýho?! Mrcha, to jí nedaruju.

Harry:

„Harolde! Jsi ve škole nový. Máš zapůsobit. Musíš udělat dojem a ty to zvořeš, jak nejvíc se dá! Mrzí mě to, ale budeš každý den po škole sedět v pokoji a učit se!“ Máma si užívala svůj „dojemný“ proslov.

V pokoji klidně budu. Ale jedině, když tam bude Louis. Sám pro sebe jsem se uchechtl a dělal, že ji poslouchám. Chtěla zase něco namítnout, ale v tom jsme uslyšeli křik, který přicházel z našeho pokoje.

„Louisi Williame Tomlinsone! Okamžitě! Přijď! DOLŮ! ROZUMÍŠ?!!!“ Zakřičel Mark. Co se děje?