Speciální kapitola s pohledem Dana. Tato kapitola bude kratší, takže doufám, že si ji aspoň trochu užijete.
"Nech mě být! Já takový nebudu!" Křičel jsem na něj a on se jen usmíval. "Prosím pusť mě." Zkusil jsem, ale on se ani nepohnul. Ta klec mě tísnila a já nemohl ven. "Já jsem ty, takže se s tím smiř." Řekl a ještě víc se ušklíbl. "Až příde Dark Rythm, tak bude konec." Ukázal na mě rukou a klec kolem mě vzplanula. "Nee!" Křičel jsem bolestí.
Otevřel jsem oči a cukl jsem sebou. Byl to zase ten sen. Ležel jsem v podobě svého patrona (černého vlka) na kupce sena.
Nesmí se to stát. Pokud se Dark Rythm zjeví, bude konec. A když teď nejsem u ní, tak se to jen zhoršilo. Není možnost jak z toho ven, a já to vím, ale musím něco udělat.
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasy(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
