"Musím ti něco důležitého říct." Řekla mi Jana a já jsem náhle upadla do spánku. Zase.
Probudila jsem se tentokrát na neznámém gauči. Ta postava byla zase vedle mě. Koho pošle do Gangy tentoktát? Procházela jsem se tím domem ještě chvíli a pak jsem došla až do ložnice.
Tam byl kalendář s datumem 1.6. 2016. Spadla jsem sem 1.1. 2017. Dnes je 1.5. 2017. Proč jsem ve spomínce tak staré? Pak jsem viděla lidi v posteli. Byli spolu, ve spodním prádle a ještě spaly. Byla tam hnědovláska a.... DAN?
Už chápu proč je ta vzpomínka tak stará. Asi jí opustil. To jsem si přála. Mé přání, ale nebylo vyslišeno.
Zabolela mě hlava a já se podívala na kalendář. 1.7. 2016. Tentokrát tam byla černovláska a Dan.
Bolest hlavy. 1.8. 2016. Blondýna a Dan. Vše jsem to sledovala. Oči se mi začali plnit slzami. Přála jsem si, ať to skončí.
1.9. 2016. Zase další dívka.
1.10. 2016. Znovu další.
Už jsem to nevydržela a slzy mi začaly stékat po tvářích.
1.11. 2016. Další dívka.
Tentokrát už jsem brečela. Proč se mi zdála zrovna tahle vize?
1.12. 2016. Další dívka.
Takhle to vipadá, že Dan je děvkař a já jsem jen další. Třeba jak se vrátím, tak mě prostě odpálkuje a začne chodit z Janou. Na co to zase myslím? Při této myšlence ze mě už padaly vodopády slz.
Poslední zabolení hlavy. Tentokrát dne 15.12. 2016. Dan stál jako socha a postava před ním. Něco mu řekla a pak ho schodila. Pomalu otočila hlavu a podívala se na mě.
V tu chvíli jsem se probudila.
Tak a další kapitola je za náma. Bohužel se pomalu, ale jistě blížíme na konec. Ale nebojte, to ještě konec nebude. Mám v plánu napsat další díl. Prosím řekněte mi do komentářů, jestli chcete.
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Фэнтези(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
