Vrátili jsme se zpět. Nikde ani živáčka. Prostě zdrhly. No nic. Daleko stejnak tak nedojdou. Najednou jsem začala cítit zvláštní bolest hlavy. Pomalu jsem začala padat na zem a víčka se mi zavřeli. Jen jsem cítila, jak u mě klečí Dan a něco říká. Vše se najednou jakoby rozpadlo a já létala ve stavu bez tíže v nekonečné temnotě.
"Ahoj" řekla neznámá postava. Byla celá v černém a měla bílí obličej. Byla jsem ještě v polospánku. Takže jsem ze sebe začala mlýt nějaký slova. "Nech mě. Ještě nechci vstávat. Mám ještě měsíc." Řekla jsem a ona ke mě přišla.
Najednou jsem ležela ve své posteli. Začal zvonit můj šedý budík. Já jsem nechtěla, ale moje tělo se najednou zvedlo a šlo udělat ranní hygienu. Sešla jsem dolů do pokoje. Tajemná postava šla stále za mnou.
Začala něco říkat. Já jí neposlouchala. Začala jsem vnímat zvuk. Někdo šel ze schodů. Neeeee. To snad ne.
Byla jsem tam já! JÁ!!! Dobře mám od tohodle světa čekat vše ..... ale tohle?! To jsem fakt nečekala.
"Jano?" Zavolala moje já. Tak počkat. Tohle je ten den když jsem sem spadla. Wow. Moje já šlo do jídelny. Přečetlo si dopis. Něco si pro sebe mumlalo. Mezitím mi tajemná postava stále něco říkala.
"Ve kterém pořád něco píská!" Zařvalo moje já a já i temná osoba se lekla. Ta osoba vidávala pro moje já pisklavý zvuk když mluvilo. Pak přišla ta osoba k mému já.
Odpovídala jí na otázky a pak jí schodila do temné propasti se slovy "Nikdy se nevracej...."
V tu chvíli jsem se probudila vedle Dana. Takže ona mě shodila sem? Ano, shodila. Ale proč?
Takže tady máme další kapitolu. Moc se omlouvám za ultra čekání (já vim, jsem hrozná) ale myslím si, že se pomalu schylujeme ke konci. Více se dozvíte příště. :D
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasía(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
