Už jsou to přesně 2 měsíce, co jsem si přečetla tu knihu. Dva měsíce ve vesnici. A jeden z těch měsíců zde, ve vězení. Týrána a týrána, abych jim řekla, kde se schovává klíč Gangy.
"Tak kde je!" Zařval na mě Pavel a dal mi další facku. "Já si myslela, že si jiný." Odsekla jsem mu se slzami v očích. On se jen hnusně usmál. "Si tyran a ty lidi kvůli tobě trpí!" Zařvala jsem, když odešel ke svému stolu. "Daniel už ti nepomůže." Řekl sklidem v hlase a já jen doufala, že to není pravda. "Co si mu udělal!" Křikla jsem na něj a on se začal smát. Pak přestal a řekl: "To, co si ten prašivý vlk zaslouží." Zase se začal smát. Do očí se mi vhrnulo ohromné množství slz, které už nešlo zastavit a začali mi stékat po obličeji. "Stále mi to můžeš říct." Zkusil, když viděl, že pláču. "Já o žádným blbým klíči nevím!" Křikla jsem. Už jsem toho měla dost.
Před měsícem...
Právě dojídám oběd, když tu ke mě doběhne ta holčička. "Pojď za mnou." Řekla. Zavedla mě k té knihovně. Když jsme byli sami, tak se rozplakala. "Co se děje?" Zeptala jsem se jí.
"Já už to dál nevidržim. Pavel nás terorizuje! Nutí nás pracovat v jeho dolech. Musíš si na něj dávat pozor. Chce tě jen kvůli jedné věci. Chce mít moc. Tvořitelku dostal a ta mu řekla kde je zámek, ale jen ničitelka ví, kde je klíč."
Rozplakala se a já jí objala. "Neboj se, já se nedám." Řekla jsem a odeběhla za matkou. Jen co to udělala, tak jsem se rozběhla do knihovny.
Hledala jsem odpovědi. Když jsem našla knihu všech lidí, tak jsem jí zbrkle vzala a začala listovat. Pavel Trávníček byl doopravdy takový, jak ho popisovala holčička. Krutý a nemilosrdný.
Chtěla jsem utéct, ale v tu chvíli mě někdo praštil do hlavy a já jsem před očima viděla jen temno.
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasy(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
