Přiblížím vás k ději. Zuzka je měsíc pod zámkem a Dan je bůh ví kde.
Chtěla jsem usnout, ale nešlo to. Stále jsem myslela na Dana, Pavla a tu knihu. Za dva měsíce měla přijít a já měla být připravená, ale nebyla jsem. Každý měsíc zde má přesně tři týdny a každý týden pět dní. Pomalu se mi sklopily víčka a já jsem odpočívala.
Začaly se mi vracet spomínky na tu hororovou školu. Proč Pavel stále mluvil jen o nějakým klíči. Klíč. Ta zelená manekýna.... měla na krku KLÍČ! Ale jak se tam znovu dostat?
"Co si tam šuškáš?" Slyšela jsem hlas, ale nevnímala jsem čí. Čekala jsem, že to bude Pavel a tak jsem té osobě nedávala žádnou pozornost. Pak ke mě přišla a já poznala, že to není Pavel.
Otočila jsem se, abych zjistila, kdo to je. Osoba se skrčila, aby mě osvobodila ze řetězů. Když jsem se postavila a podívala se na ní, nechtěla jsem tomu věřit.
"Dane!" Vykřikla jsem a objala jsem ho. On mě taky a pak mě políbil. "Kde jsi byl?" Zeptala jsem se ho a on se pousmál.
Pak odpověděl: "Já si to nepamatuji." "A co vše si nepamatuješ?" Zeptala jsem se ho, protože mohl zapomenout něco důležitého.
"Noo. Byli jsme s tebou a Janou u toho vodopádu. Ty jsi vyčarovala jídlo a pak si omdlela. Já s Janou jsme něco snědli a něco ti nechali. Já měl ještě žízeň a zbytek pití jsem ti nechal. Tak jsem se najednou proměnil ve vlka a napil se z toho vodopádu a pak.... pak jsem omdlel." Řekl.
"Aha" Řekla jsem zklesle, protože jsem čekala něco víc. "Ale cítil jsem, jako bych se stále pohyboval. " Pak dodal.
Takže si Dan neuvědomoval, že na mě útočil, a že mě zabil. Mám mu to říct?
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasy(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
