Deník Zuzany. Už jsem tady asi tak 3 hodiny a nedokážu se dostat na konec té zpropadené místnosti. Má pozice je právě teď taková, že stojím uprostřed roje manekýn které mě trhají na cucky.
Zavírám oči ...... otevírám oči a jsem znovu na začátku.
Tohle je 248 pokus. Snažím se po zazvonění dostat na konec místnosti. Už vidím dveře. Něco mě chytá za nohu a snaží mi jí utrhnout z těla. Zavírám a otevírám oči.
249 pokus. Běžím se schovat do skříně po pravé straně. Jsem v polovině chodby. Zvonek zvoní a já se znovu nacházým uprostřed roje manekýn.
Pokus 250. Schovávám se do skříně vedle mě. Zvonek zvoní. Takhle je to asi tak 14 minut. Vidím dveře. U nich je však ohromná zeleně svítící manekýna.
Ve skříni leží kamínek. Házím ho na skříň, která je naproti mě. Zelená manekýna jde k té skříni. Vybíhám a otevírám dveře. Vcházím do nich.....
Otevírám oči. Jana mě nese v náruči a jdeme po mostě. Za Janou jde Dan. Trochu jsem sebou zatřásla, abych naznačila, že jsem vzhůru.
Jana na to nereagovala. Pořádně jsem sebou zatřásla, ale Jana pořád nic. Asi jsem se třásla ve spaní. Tak jsem řekla "Jano prosím pusť mě." Jana se na mě podívala. Pustila mě a já se postavila. Dan ke mě přiběhl.
"Co se stalo?" Zeptal se ustaraně. "Co by se mělo stát? Jen jsem spala." Řekla jsem ospale. "Pojďte. Za chvíli už budeme na konci." Řekla Jana a podívala se na nás. "Tak jo."
Řekly jsme oba dva a vydali jsme se na druhou skálu.
Ty jo. Jsem ráda že se Zuzka z toho snu dostala. Ještě bych chtěla dodat, že ta škola s manekýnamy není můj výtvor. Inspirovala jsem se ze hry Hello neighbor (ahoj sousede) která je úžasná takže doporučuji. Prosím pište mi různé komenty. :)
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasia(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
