Bylo to jako další nudné ráno. Probudil mě můj šedý budík a já jsem se pomalu zvedala z postele v domnění, že bude tenhle den lepší.
Šla jsem udělat svojí denní hygienu. Jediné co mě rozhodilo bylo to zvláštní pískání. "Jano! Co to je za pískání!" Moje spolubydlící Jana se však neozvala. Šla jsem za ní do pokoje a nevěřila jsem svým očím. Jana zmizela! Ne! Jana jela na párty.
Přečetla jsem si vzkaz o tom, že jede Jana na párty, vrátí se odpoledne atd... "Vážně? Jana je na párty a já se nudím ve svém domě. Ve kterém pořád něco píská!" Tu poslední větu jsem zařvala na celý dům a v duchu jsem si oddychla. Počkat.
"To pískání už přestalo." "Jooo." Zazněl v dáli neznámí hlas. "CO !" Řekla jsem a neznámí hlas se stále přibližoval. "Promiň nechtěla jsem tě takhle vyděsit."Řekl.
"Prosím řekni mi že to je sen. Že je Jana pořád doma a že já jsem ve své posteli. Prosím řekni mi že mě probudí můj otravně šedý budík."Řekla jsem vyděšeně.
"Ne." Řekl hlas který už byl skoro u mě. Dala jsem před sebe ruku a tu mi pomalu něco chytilo za ruku. "Slib mi něco" Řekl a já na to " Co?" "Nikdy se nevracej....." To je to poslední, na co si pamatuji. Dále jsem jen vnímala že se podlaha podemnou otevřela a já jsem jen padala do nekonečné temnoty.
ČTEŠ
Už nikdy se nevrátím zpět
Fantasía(!Upozornění! Velká rakovina. Jedna z mých prvních knížek. Čtení jen pro největší borce/sebevrahy) Proč se mi to děje? Mám tu největší smůlu na světě. Začne to pískáním ,nějaký duch mě stáhne někam do háje a než se vzpamatuji vidím mojí spolubydlící...
