Nečekaný zvrat ✔

8. Knihovna

 Knihovna byla opravdu obrovská.  Bylo v ní 12 regálů a v každem regále bylo deset poliček. Zajímalo by mě, co asi lovci stínů čtou, ale určitě to bude něco jako Kodex lovců stínů, Jak zabít démona a mnoho dalších podobných knížek o zabíjení. Až se budu nudit, tak sem zajdu a doufám, že tu najdu něco normálního.

 Celá knihovna působila docela staromódně, protože byla vytapetováná tapetou s květinovým vzorem. Uprostřed knihovny stál velký dřevěný stůl a za ním seděla Julie, vedle ní stál nejspíše její manžel. Bylo zde také hodně pohovek. Na jedné z nich seděl Stephan. Vedle pohovky stálo křeslo, na kterém seděla Alice a na kolenou jí seděl devítiletý chlapec. Kdo jiný by to mohl být než Denny. Trochu v pozadí stály čtyři osoby. Byl tam bratr Sebastian a k tomu ještě tři neznámí mlčenliví bratři. Ale Jamese jsem nikde neviděla. Třeba ještě spí, pomyslela jsem si.

"Ahoj Elizabeth, doufám, že jsi se dobře vyspala," řekla Julie a vzhlédla od štosu papírů na svém stole.

"Jo, dá se říct, že jo," odpověděla jsem a mířila jsem k velké pohovce, kde seděl Stephan. O trochu si odsedl, abych se mohla posadit.  Pomalu jsem se posadila a opřela jsem se o opěradlo pohovky.

"Nejspíše jsi se ještě se spoustou z nás neviděla, takže ti je představím. Ten muž, co stojí vedle mě, je můj manžel George, malý chlapec, který sedí na Alici, je náš Denny. S bratrem Sebastiánem už jsi se seznámila a ti zbylí tři mlčenliví bratři jsou bratr Zachariáš, bratr Enoch a bratr Jeremiáš," předtavila je Julie a vstala od svého stolu. 

"Těší mě," řekla jsem už asi hodněkrát za tu dobu, co jsem tady, a dala jsem si nohu přes nohu.

"Pánové, tohle je slečna Elizabeth," představila mě Julie. "Jistě se Elizabeth ptáš, proč jsme všichni tady," dodala Julie a podívala se mým směrem.

"Na to se ptám i já," řekl malý Denny a opřel se o Alici. Julie se usmála Dennyho odpovědi, protože Denny míval vždy takové průpovídky.

"No, k věci, jsme tu proto, že se kolem našeho institutu potuluje skupinka démonů, která se pokouší dostat se dovnitř...," řekla Julie a ukazovala na okno, za kterým se mihl nějaký stín. Nejspíš od toho démona, pomyslela jsem si.

"Do institutu se žádný démon nedostane, Julie," řekl bratr Enoch. I když byla věta směrována Julii, tak jí, podle výrazu ostatních, slyšeli všichni.

"Nedostane, pokud nemá ruce potřísněné krví lovců stínů," dodala Julie, která se nenechala uklidnit.

"Ale od jakého lovce by to potom bylo?" zeptala se Alice a objala malého Dennyho, který se třásl stachy.

"Vy jste si nevšimli, že tu chybí James?" řekl bratr Sebastian a všichni jsme se na něj udiveně dívali. Dokonce i ostatní mlčenliví bratři.

"Nechcete snad říct, že je James mrtev," pronesl Stephan a ze strachu zatínal pěsti a skřípal zuby.

"To ne, jen je zraněný," uklidňoval Stephana bratr Sebastian.

"Jak to, že jsi nám o tom neřekl?!" vypěnil bratr Zachariáš zároveň s bratrem Enochem. Bratr Jeremiáš se prozatím držel v pozadí.

"Nebyl čas!" vykřikl bratr Sebastian i když to bylo jen v duchu.

"Pánové to stačí!" zakročila Julie, kterou už nebavily hádky mlčenlivých bratrů. "Tady řešíme závažnější věci!" dodala a její křik uklidnil hádku mezi mlčenlivými bratry.

"Jak se to stalo?" zeptala se Elizabeth. Musela uznat, že i ona měla o Jamese strach.

"Ráno vyšel z institutu a my jsem s Georgem uslyšeli křik. Tak jsme běželi ven a tam jsme viděli Jamese v kaluži krve, ale pachatele jsme neviděli. George ho odnesl do pokoje, protože na ošetřovně jste byla vy a my vás nechtěli takhle brzy ráno budit a potom jsem zavolala bratra Sebastiána. Pak jsem v okně uviděla obličej démona, takže jsem přišla na to, kdo je za to vinen," odpověděla Julie na Elizabethinu otázku a bylo vidět, že i ona má jisté obavy.

"Jak jsou jeho zranění rozsáhlá?" zeptal se Stephan a jeho nervózní projevy nijak nepolevely.

"Má velkou ránu v břiše, ale za týden bude v pořádku," odpověděl bratr Sebastian a nepřestával vrhat naštvané pohledy na ostatní mlčenlivé bratry, kteří se na něj koukali jako by mu chtěli skočit po krku.

"Za týden?!" vyšiloval Stephan a já uvažovala jestli bych ho neměla nějak uklidnit, ale na to už nebyl čas, protože zavrzaly vchodové dveře a chodbou se nesl nelidský křik.