Sleep, my princess [Namjin]

♤4

Namjoon
*********
Už jsme v třetím měsíci. A upřímně, nevím jestli to ještě dalších šest zvládnu.
Jin není jen náladový. On je extrémně náladový.

No, i když nejsem křesťan, asi se půjdu pomodlit do kostela a poprosit boha o nějakou sílu.

Vyskočím opatrně z postele abych neprobudil Jina. S tím bříškem vypadá opravdu roztomile. Neskutečně roztomile.
Nechápu proč si myslí, že je ošklivý, když jsem nic hezčího nikdy neviděl.

Jdu do kuchyně, abych našel, nebo případně uvařil něco k snídani.

"Okamžitě odstup od mojí kuchyně, nebo na tebe pošlu satana." ozval se rozhořčený hlas.

Ohlédnu se.

Jin se "ladně" snese po schodech jako královna a namíří na mě vařečku.

Malá odbočka, ano, Jinnie si v zásuvce nočního stolku schovává vařečku.
Je to jeho oblíbená vařečka, myslím, že ji pojmenoval Steve. A je celá růžová.

Teď se vážně začínám trochu bát, přeci jen vařečka v Jinových rukou je stejně nebezpečná jako bazuka.

Zeptejte se mojí hlavy, už tam mám pěkných pár modřin za "nepatrné" přestupky Jinových pravidel.

"Ruce vzhůru a couvej. Pomalu." přikáže a já vycouvám z kuchyně.

"Jak je libo madam." zasměju se a políbím ho.

"Nezapomeň že dneska jedeme zjistit jestli to bude klučík." zapištím a začnu tancovat okolo Jina.

"Namjoone přiznej se. Tys něco měl! Já chci taky a ty se se mnou ani nerozdělíš. Jsi zlý." naoko se rozzlobí ale dlouho to nevydrží a začne se smát.

•••

"Tak jste připraveni?" zeptá se doktor zvesela.

Oba dychtivě přikývneme. Jsme natěšení a netrpěliví jako malé děti.

Jin je už usazený v křesle a doktor mu začne roztírat gel po břiše. Nejradši bych to dělal sám a rozhodně bych nezůstal jen u toho, ale teď není čas na mojí neustálou nadrženost.

Doktor chvíli jezdí strojkem a najednou se zastaví. Na tváři mu trůní široký úsměv.

"Gratuluji, je to krásná a zdravá holčička."

•••

"Stejně bych chtěl radši kluka." brblám nespokojeně a odemykám dveře.

"Ale lásko. Holčička je taky úžasná. Hlavně že je to zdravé." přemlouvá mě Jin a okamžitě mi zvedne náladu.

"Máš pravdu. Ty máš vždycky pravdu." usměju se. "A abych nezapomněl, mám pro tebe překvapení."

"Překvapení!? Kde?" rozšířily se mu očka.

Byl tak sladký.

"Pojď, zavři očička a hlavně nekoukat!" pohrozím mu a vedu ho chodbou na zahradu.

Zastavím se u altánku.

"Můžeš!"

Jin otevře oči a překvapeně zalapá po dechu.

Celý altánek byl vyzdoben růžemi bílé a růžové barvy. Stůl natřený na bílo byl pokryt bílým ubrusem a zdobila ho váza s jedinou sytě růžovou růží. Na stole voněly čerstvé lasagne a stála tam malá růžová krabička.
Kolem byla spousta bílých svíček, které dotvářely celou atmosféru.

Jinniemu uklouzne slza štěstí.

"T-to je krása. Ale jak?"

"Tae s Hobim. Ti dva se ti chtěli odvděčit za pomoc při zařizování jejich společného bydlení." vysvětlím a nabídnu mu rámě.

"Uděláte mi tu čest, mademoiselle, a povečeříte se mnou?"

U stolu mu podám krabičku.

"To je pro tebe lásko." otevřu a nechám ho prožít zástavu srdce.
Je pravda že ty hodinky s řemínkem z bílé kůže byly drahé, ale Jinovi bych snesl klidně i růžové z nebe.

Jin si je hned nasadí. Sedí mu jako ulité.

Vytáhnu láhev nealkoholického sektu a naliju ho do dvou štíhlých sklenic.

"Na zdraví naší holčičky." pronesu slavnostně a pozvednu sklenici.

Jin se zasměje.

"A na naší lásku."