Sleep, my princess [Namjin]

♤12

"Nesahej na mě, ty děvko! S tebou jsem skončil. Koukni se na sebe. Kdo by chtěl chodit s někým, jako jsi ty?"

Jin zalapal po dechu a zapřel se o botník, aby neskončil na zemi. Vyděšeně se třásl.
I když z Namjoona cítil silný alkohol a tušil, že to bude asi důvod, proč tak vyjel, nemohl tomu uvěřit.

Namjoon kolem něj prošel a strčil do něj ramenem, až se ubohý hnědovlásek zakymácel a málem neudržel rovnováhu.
"Namjoone? Kde jsi byl?" přeměřil si blondýna pohledem Hoseok, který právě přišel z horního patra.
"A co se stalo Jinovi?" špitl Tae, skrytý za zrzkovými zády, když si všiml vodopádů horkých slz, které stékaly po chlapcových tvářích.
Jeho slova byla ale pronesena tak tiše, že je zaregistroval jen jeho přítel, který si nepřátelsky měřil Namjoona.
"Co tě to zajímá idiote? Ta děvka za to stejně ani nestojí. Jsi jeho další zákazník, nebo co? Starej se o sebe a n*s*r mě." křikl na Hoseoka blondýn a jal se hledat cestu do obývacího pokoje.
"Tak tos přehnal, Namjoone." Taehyung vyslovil jeho jméno jako nějakou nadávku.
"Nikdo nebude urážet Jina ani Hobiho. Nikdo." procedil mezi zuby rozzlobený rudovlásek a napřáhl se.
Jeho pěst úspěšně zasáhla Namjoona do obličeje, a ten se se zaduněním odporoučel k zemi.
Spokojen se svou prací, si prohrábl patku, jenž mu padala do očí a zatřásl svou pravačkou, aby uvolnil ztuhlé svaly.
Taehyung nebyl agresivní, řadíval se spíše mezi klidné, vyrovnané typy, ovšem neměl problém jakkoli si vyřídit  účty s kýmkoli, kdo by nějakým způsobem ublížil jeho nejbližším. I kdyby onen dotyčný byl jeho nejlepší přítel.
Hoseok ho trochu odstrčil, aby si uvolnil cestu ke chlapci, který stihl napáchat tolik škod za tak krátkou dobu, a klekl si na zem.
"Páni, ten má dost. Vezmu ho na gauč." kývl uznale a snažil se zachovat si chladnou hlavu. Bylo to marné, protože přes všechny okolnosti, Namjoon to dnes opravdu přepískl.
Chytl blondýna pod pažemi a táhl ho směrem k obývacímu pokoji.
Jakmile ho po troše námahy přesunul na zmiňovaný kus nábytku, vrátil se zpátky k oboum chlapcům, kteří stále stáli v chodbě.
Taehyung se snažil nemyslet na sílící bolest, která mu prostupovala konečky prstů směrem k rameni a zařezávala se mu do nervů.
Rudovlásek jen ztěží potlačoval vzlyk, který se mu linul z hrdla.
Hoseok, jakožto člověk plný empatie, si okamžitě všiml, jak Tae přemáhá bolest a přiblížil se k němu.
Pohladil ho po tváři a jemně prohmatal jeho končetinu. Poté si s ním propletl prsty a opsal ve vzduchu kruh, na což mladší zareagoval tichým zakňučením.
Zrzavý chlapec usoudil, že by bylo vhodné mu ruku ošetřit.
"Pojď Taehyungie, musíme ti to nějak převázat. Nevypadá to moc dobře." poukázal na bolestivě natékající zápěstí.
"K-kluci..." přerušil je slabý a rozklepaný hlas, který prozrazoval, jak moc je hnědovlásek, kterému patřil, vyděšený a vykolejený.
"Omlouvám se, Jinnie,  úplně jsem zapomněl." zarděl se Taehyung a omluvně se usmál, načež mu ale zamrzl úsměv na rtech.
"Co všechno ti ten idiot řekl?" zeptal se s náznakem doznívajícího rozhořčení v hlase, odpovědi se mu však nedostalo.
"Jine, mluv se námi. Prosím..." zašeptal svou prosbu Hoseok.
Jmenovaný hnědovlásek se ale opět neozval.
Chlapec s vlasy v barvě ohně se natáhl a chtěl Jina odnést do ložnice, aby si odpočinul, jenže ten mu jeho plány překazil.
Popadl svou bundu a vyrazil ze dveří.
Dva chlapci ho v němém úžasu pozorovali, nevšímajíce si malého papírku, který se snášel na zem.

•••

Jin popotáhl a snažil se setřít si slzy, které se mu nepřestávály hrnout po tvářích, celých zčervenalých mrazem.
V každé slze, té bezvýznamné slané kapičce, byla neuvěřitelná spousta bolesti.
Cítil se, jako by jeho srdce pozvolna praskalo a rozpadávalo se na prach. Téměř slyšel, jak na něm vybíhají praskliny a vytvářejí tak spletité labyrinty cest.
Neměl ve zvyku se litovat. Jen máloco ho tak zasáhlo. Jenže Namjoona miloval a věřil mu, jako nikdy nikomu.
Proto to tak bolelo.

Jin se toulal už nějakých pár hodin, slunce už dávno zapadlo a celý Soul přikryla noc.
Teplota musela klesnout až někam k nule, což dokazovaly malé bílé obláčky páry, které způsobil hnědovláskův roztřepaný dech.
Z nebe se začínaly snášet první vločky. Chlapec zaklonil hlavu a pozoroval jejich divoký tanec.
Sníh padal a padal, přičemž na zemi vytvářel první bílou pokrývku.
Tráva zmrzla a pokryla se jinovatkou.
Jin se otřásl a mnul si prokřehlé ruce, aby je alespoň trochu zahřál. Začínal litovat, že jeho bunda není byť jen o trochu teplejší.
Rozhlédl se kolem sebe, ale neviděl nic než ztichlý a zpustlý park, osvětlený pouze nažloutlým světlem, vycházejícím ze skromné lampy.
Trochu zaostřil a všiml si dřevěné lavičky, umístěné pod onou lampou.
Rychlým krokem zamířil k ní. Posadil se na ni, nedbajíc na jemný poprašek, který se zatím stihl usadit na jejím povrchu.
Jakmile dosedl, pocítil únavu, kterou předtím ani nevnímal.
Začínal zavírat oči a pomalu se proměňoval v živoucí kus ledu.

•••

Když se Namjoon konečně začal probouzet, necítil nic než odpornou bolest hlavy, která mu projížděla celým tělem.
Trochu se zavrtěl a posadil se. Trochu pootevřel oči, čímž zcela probudil svou sítnici.
Jakmile si na spalující světlo zvykl, zpozoroval, že není ve své ložnici po Jinově boku.
Vlastně tu žádný Jin nebyl.
Pomalým tempem vstal z gauče a zamířil do kuchyně. Marně se snažil vzpomenout si na cokoli z předchozího dne. Měl úplné okno.
V kuchyně seděli vedle sebe Hoseok a Tae, který měl ruku v obvazech.
Jakmile zmateného blondýna spatřili, nasadili neutrální, skoro až znechucené výrazy.
Jelikož se ale neměli k tomu, promluvit, rozhodl se Namjoon přerušit ticho sám.
"K-kde je Jin? Co se stalo? A proč mě tak bolí hlava?" zeptal se a žasl na svým chraplavým hlasem, který zněl, jako by chlapec právě umíral na chronický zánět hlasivek.
"Vzpomeň si." zněla lehce jízlivá odpověď z Taeho strany.
Hoseok se zatvářil o něco smířlivěji, ale neřekl nic.
Namjoon pochopil, že v tomto domě Jina nenajde a jako velká voda se hrnul ke dveřím.
Než si ale natáhl své okopané tenisky, jeho pozornost upoutalo něco bílého.
Blondýn zvědavě zvedl předmět, ležící u jeho bot a zjistil, že se jedná o vzkaz.
Rozhodl se řádky, napsané rozmáchlým, kostrbatým písmen přečíst.
Jakmile se ale dostal na konec, krev mu ztuhla v žilách.

Moc tě miluju, Namjoone.
Víc než svůj život.
Sbohem.

- Jin

******************************************************
Ahoj lásky, tak tady je konečně další díl.

Snad mě nezabijete😅 ( doufám...)
Nemusíte hned vytahovat ty kulomety a granáty, já to nějak vylepším, nebojte😂😊😀

Každopádně se omlouvám za neaktivitu, vymlouvat se ani nebudu, byla jsem holt trošičku líná, no😂
Trochu víc😂😂

Část je ale zde a snad se vám líbila❤

Těším se na vaše ohlasy~

Mějte se krásně a užívejte života💕🌹

Vaše Seul Min❤❤❤