Sleep, my princess [Namjin]

♤15

"Myslím, že brzy budeš táta, Joone."

"Tím myslíš..." zasekl se blondýn a doufal, že to není to, co si myslí.
"Přesně tak. Jin rodí." přikývl Jungkook a vzal Jina do náruče.
"Ale..."
"Teď není čas Namjoone!" přerušil protesty staršího černovlásek. "Sbal mu nějaké věci."
"Má je tady, sbalili jsme je už dřív." vytáhl Namjoon ze skříně bílou cestovní tašku a přetáhl si popruh přes rameno.
"Zavolej Hoseoka, ať připraví auto. A Taehyung by měl zkontaktovat doktora!" křikl Jungkook na blondýna pokyny a začal se věnovat Jinovi, který pořád těžce oddechoval.
"Neboj Jinnie, už pojedeme. Hlavně nesmíš usnout."
Blondýn mezitím rychle seběhl schody a spěchal do kuchyně. Jakmile ale otevřel dveře, spatřil to, co nikdy vidět nechtěl.
Přímo před se právě odehrávala scéna jako ze špatného zamilovaného románku.
Hoseok právě strkal jazyk až někam do rudovláskova žaludku a ten měl příliš mnoho práce s taháním za vlasy staršího, takže si nikdo z nich nevšiml vykolejeného Namjoona, který stál ve dveřích.
"Hej!" odhodlal se nakonec křiknout na olizující se páreček.
"Copak potřebuješ? Jinovi už je líp?" zeptal se Taehyung, když se konečně odtrhl od zrzkových rtů.
"Jin rodí, idioti! Přestaňte se tady cucat a připravte auto!" zařval Namjoon a pozoroval trochu zaraženého Hoseoka, který poslušně běžel splnit zadaný úkol.
"A ty zavolej doktorovi!" zavelel přísně blondýn a chystal se odejít.
"Ale co mu mám říct?" zajímal se Taehyung, přičemž zápasil s elektronikou, která se rozhodla nespolupracovat a telefon se restartoval. Blondýn si povzdechl.
"Zkus hádat, ty dýně vydlabaná!" bylo jeho odpovědí a než mu na to stačil rudovlásek něco říct, Namjoon už zmizel v chodbě.
Jungkook opatrně sešel schody, s bolestí zkrouceným Jinem v náručí, a přemístil ho do auta.
Za chvíli přispěchal rudovlásek se slovy, že doktor chystá sál a nasoukal se na zadní sedadla.
"Aspoň jednou se ten tvůj náklaďák hodí." pokusil se odlehčit náladu Tae, zatímco zápasil s rozkládáním sedaček.
Auto totiž bylo vybaveno skládacími sedadly, umístěnými v kufru.
Po pár minutách rudovlásek konečně zvítězil nad složitou mechanikou.
Hoseok zarazil klíčky do zapalování a zařadil na neutrál. Poté otočil klíčem a ozval se charakteristický chrčivý  zvuk, který mu dal signál, že je automobil nastartován a připraven k jízdě vysoko nad povolenou rychlostí.
Zrzek se neohroženě proplétal překvapivě hustým ranním provozem. Jakmile ale zaslechl zezadu další bolestný sten a Namjoonovo tiché uklidňování, přestal myslet na moudra, která mu v autoškole kladli na srdce a sešlápl pedál až k podlaze.
Ze chvíli tak auto přibrzdilo u vchodu do nemocnice a vyběhl z něj Namjoon s Jinem v náručí.
Jakmile se probojoval přes armádu sestřiček, které se ho marně snažily zastavit a uklidnit, objevil Jinova doktora, do kterého nechtě narazil.
"Dobrý den." oddechoval těžce blondýn a položil svého přítele na lehátko.
"Dobrý den i vám. Na sál s námi bohužel nesmíte. Počkejte tady, dejte si kávu a já vám později sdělím výsledky." odrecitoval zřejmě předen připravený návod doktor a zmizel i s Jinem a houfem sester za těžkými dveřmi.
Namjoon se svalil na židli a dal si hlavu do dlaní. Skoro by usnul, kdyby ho nevzbudilo vrznutí židle vedle něj.
"Tak co?" zajímal se Jungkook a prohrábl si ofinu.
"Nevím. Nic mi neřekli." povzdechl si a zkontroloval hodinky, které mu jasně oznámily, že uběhlo pouze deset minut,
ačkoli se mu to zdálo jako celá věčnost.

"Neboj, bude to v pohodě." usmál se Kook.

•••

Namjoon nakonec v nemocnici strávil celý den.
Hoseok, Tae i Jungkook se snažili přemluvit ho, aby se aspoň na chvíli vyspal, ale blondýn neměl na spánek ani pomyšlení.
Koupil si pouze jednu kávu z automatu, ale jinak celý den monotónně přecházel chodbu sem a tam a každou chvíli se ptal náhodných lidí, jestli nemají o Jinovi nějaké informace.
Když slunce začalo zacházet za obzor, dveře se trochu pootevřely a vyšla mladá sestřička s dlouhými kaštanovými vlasy, svázanými v ohonu na temeni hlavy.
Přišla trochu blíž k nervóznímu blondýnovi a potichu si odkašlala.
Jakmile jí Namjoon začal věnovat pozornost, pousmála se a oznámila, že operace skončila.
"Nebyl to vůbec snadný zákrok." pokračovala nejistě, když spatřila blondýnovu potěšenou reakci.
"Ale všechno je v pořádku. Vaše dcera se narodila zdravá a váš partner je taky v pořádku. Můžete za nimi. Byli převezeni na pokoj číslo 128." dořekla dívka a s úklonou odešla.
Namjoon se ohlédl na své polospící přátelé, kteří rozespale kývli a usmáli se.
Blondýn se zhluboka nadechl a vešel do pokoje, který se nacházel hned vedle sálu.
Na posteli ležel Jin a v náručí choval jeho dceru. Jakmile si všiml Namjoona, věnoval mu zářivý úsměv.
Blondýn přišel blíž k nim a posadil se na kraj postele. Jin se natáhl a podal mu malý bílý uzlíček.

"Tohle je Hinami, Joonie. Tvoje dcera."

******************************************************

Tadadadá! Hinami je na světě~❤
Snad se vám díl líbí.
Ale nebojte se, příběh ještě nekončí!

Užívejte si, no někteří prázdniny😊 jako já, někteří obyčejný všední den a brzy se zase uvidíme!

Vaše Seul Min❤❤❤