Sleep, my princess [Namjin]

♤18

Timeskip:

 Dívenka proletěla dveřmi do kuchyně a prudce zabrzdila o kuchyňskou desku, na které vysoký štíhlý muž s nápadně širokými rameny připravoval lákavě vonící pokrm. Hinami se jednou rukou opřela o stěnu a zprudka a hluboce oddechovala, až se její malý hrudník třepotal jako zraněný ptáček. Potom se narovnala, odhrnula si pár oříškově hnědých pramenů, které se jí při rychlém běhu svezly do očí, a zazubila se na chlapce, který její úsměv opětoval.

"Stihla jsem to mami, viď?" zeptala se vesele a vyškrábala se na židli, která stála opodál.

Jin se lehce zasmál a s pohledem na hodiny visící na stěně přikývl.

"Jsi šikovná. Kéž by taky tvůj tatínek chodil k obědu včas." povzdechl si hnědovlásek a prohrábl si ofinu v barvě, která byla jen nepatrně tmavší než vlasy jeho dcery.

"Ale tentokrát jsem to taky stihl." podotkl lehce dotčený hluboký hlas.

Jin s Hinami se překvapeně otočili a spatřili blondýna, který se opíral o futra a věnoval jim lehký úšklebek. Dívenka rychle seskočila ze své židle a vběhla do Namjoonovy rozevřené náruče.

"Tati, tolik jsi mi chyběl." jemně mu vyčetla a schovala si tvář do jeho ramene. Namjoon ji pohladil po hlavě a vzhlédl k Jinově milé tváři. 

"Omlouvám se, zlatíčko." hlesl smutně blondýn a objal Hinami ještě pevněji. "Měl jsem moc práce, ale rodina je důležitější. Promiň mi, že jsem na to zapomněl."

Dívenka se potom vykroutila a postavila se vedle Jina, který na svého partnera hleděl se stejným vyčítavým pohledem. Namjoon se opatrně postavil a sevřel do pevného objetí hnědovláska, který byl tak překvapený, že se ani nestačil bránit.

"Jak dlouho?" zašeptal roztřeseně blondýn do Jinova ramene.

"Dva...dva týdny. Chodil jsi sem tak pozdě a vstával jsi tak brzo, že jsi ani nemusel chodit. Stejně jsme tě nikdo neviděl." odpověděl Jin a z dlouhých řas mu stekla malá slza.

Blondýn se natáhl a kapičku něžně setřel. "Je mi to moc líto. Už to nikdy neudělám."

"Slibuješ?" zeptala se holčička a pozorovala svoje dva rodiče.

"Slibuju." usmál se blondýn a propustil Jina ze svého pevného objetí.

"Výborně! Můžeme teď jít obědvat? Mám hlad." usmála se Hinami a běžela se posadit na své místo.

Oba chlapci si vyměnili úsměv a následovaly dívku do jídelny. O pár minut později seděli u velkého stolu a vychvalovali si Jinovo kuchařské umění.

"Kde jsi vlastně byla, zlatíčko?" zajímal se Jin a nabral si kousek masa.

"U Natsua. Strejda Hoseok a strejda Tae nám pomohli postavit domeček na stromě. Když byl hotový, Natsu říkal, že až budeme velcí, tak si mě vezme a budeme bydlet v takovém domě až navěky."

"Takže je Natsu moc milý, že?" usmál se na dceru Namjoon.

Hinami přikývla a dál se věnovala jídlu.

"A ty si ho taky chceš  vzít?" zajímal se dál hnědovlásek.

"Jo, ale musí mě chránit jako rytíř. Zatím se bojí i pavouků."

  ***************************************************** 

Hello flowers! 

Jak bych začala...Moc se omlouvám za měsíc nevydávání. Předtím jsem psala na mobilu a když je teď ve věčných lovištích, nemůžu psát jako předtím, protože se k počítači nedostanu tak často. Pořád ale doufám, že jste na mě nezapomněli a tento díl vás trochu potěšil.

Užijte si víkend a pa!

Vaše Seul Min❤❤❤