Sleep, my princess [Namjin]

♤9

Poté ale hrubý a hluboký hlas přerušil to dlouhé a ubíjející ticho.

"Ahoj Namjoonie." zašeptal Yoongi něžně a pomalu se vydal směrem k blonďatému mladíkovi. I když jeho hlas přecházel do šepotu, slova se rozlehla po celé místnosti.
Namjoon se zářivě usmál a překonal posledních pár metrů, které je od sebe dělily, aby mohl uvěznit svého kamaráda v pevném objetí.
Yoongi mu stisk oplatil a zabořil obličej do Joonova ramene, což chlapce opět přinutilo k úsměvu.
"Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl." ozval se Yoongiho nakřáplý hlas, který prozrazoval, že se starší nebránil slzám.
Byl jsem docela nezvyk, protože onen černovlasý kluk byl někdo, komu se ve škole přezdívalo ledová královna. Často se školní budovou šířily zvěsti o tom, že je prý Yoongi chladný jako kostka ledu a rozesmát ho je stejně náročné, jako rozpustit polární ledovce.
Jeho blízcí přátelé, kam se řadil samosebou i Namjoon, věděli, že se Yoongi jenom brání před lidmi, kteří by stáli o to mu ublížit.
Namjoonovi také stékala slaná tekutina po tvářích, ale on nechtěl přerušit ten krásný moment a osušit si oči.
Po dlouhé chvíli se nakonec oba chlapci odtáhli a uvolněně sledovali toho druhého.
"Koukám že jsi od našeho posledního setkání moc nevyrostl." poznamenal blondýn na Yoongiho adresu a lehce se pousmál.
Yoongiho úsměv se změnil v mírně naštvaný škleb.
"No dovol! Já jsem náhodu vyrostl, ale ne o tři metry jako ty. Vždyť je z tebe hotová žirafa."
Oba mladíci se začali smát a vychutnávali si ten okamžik čistého štěstí, který je opět svedl dohromady.
"Každopádně jsem neskutečně šťastný, že jsi sem přišel. Bál jsem se, že na mě budeš naštvaný a nebudeš o mě stát, ale vypadá to, že Jimin nakonec odvedl dobrou práci." usmál se Yoongi a poškrábal se za krkem. Namjoon se všiml prstenu, který se mu leskl na pravém malíčku.
"Ty máš pořád ten prsten?" vyjekl vesele a ukázal na staršího.
Černovlasý s rozpačitě prohlédl svou ruku.
"Nikdy bych ho nesundal. Vždyť jsem ho dostal od tebe." věnoval Namjoonovi milý pohled.
"No, jak vidíš, že za těch pár let, co jsme se neviděli, jsem si našel přítele a koupil docela slušný barák." ukázal Yoongi po "skromně" vybavené místnosti.
"XAle co ty a tvůj život, Joone? Máš někoho?" zajímal se starší a pokynul blondýnovi aby se posadil.
"No, mám. Jmenuje se Jin a je to to nejkrásnější a nejroztomilejší stvoření, co jsem kdy potkal..."

•••

Doktor si smutně povzdechl.

"Dobrá, nebudu chodit kolem horké kaše. Bohužel jste docela vážně nemocný. Kdyby vás sem vaši přátelé nedopravili včas, mohl jste vy i vaše dcera zemřít." odmlčel se, aby dodal svým slovům váhu.

Jin se mezitím snažil vstřebat všechny informace. Bylo toho na něj prostě příliš moc.

"Vaše bílé krvinky začaly zabíjet ty červené a organismus omezil funkčnost jejich výroby, takže váš mozek nebyl dostatečně zásobován kyslíkem a vy jste proto zkolaboval. Nemusí to dopadnout dobře."

"A jak zajistíte, abych přežil?" zeptal se Jin šeptem, protože byl příliš slabý na to, aby třeba jen o trochu zvýšil hlas.

"Odpověď je jednoduchá. Musíme vám do žil vpravit trochu dárcovské krve. Ale bohužel nemáme dost prostředků na to, abychom vám mohli provést transfúzi. Krev je prostě drahá." hlesl doktor a snažil se to podat co nejjemněji.

Jina to ale vůbec nezajímalo. V hlavě mu běželo tisíce myšlenek.

Opravdu zemře?

A co jeho dcera?

A kde je vlastně Namjoon?

Proč není s ním a neříká mu, že všechno bude v pořádku?

"Dám mu svoji krev." přerušil ticho něčí pevný hlas.

"Cože?"

"Slyšel jsi dobře. Jdu do toho." promluvil Hoseok a podíval se na všechny přítomné.

V Jinovi to pořádně hrklo. Opravdu mu chce Hoseok dát krev? Vždyť má hrůzu z jehel!

Hoseok měl sice panické záchvaty při pohledu na takové ostré předměty, ale tady šlo o život.
O život jeho nejlepšího kamaráda, který tu pro něj vždycky byl.
Hobi věděl že by Jin pro něj udělal to samé, a i to ho k tomuto činu motivovalo.

Doktor souhlasil a odešel pro potřebné nástroje.

Jin se podíval na Taeho, který s otevřenou pusou sledoval svého přítele, který si statečně nechal nabodnout žílu a nasadit hadičku, která vedla až na Jinova předloktí.

Hoseok usilovně snažil nedívat na krev, která z něho vytékala. Jin se nad tím musel pousmát.
Po chvíli doktor vytáhl oběma chlapcům kanylu a zalepil jim rány náplastmi.
Tae si přitáhl omdlévajícího Hoseoka do náruče a začal s ním jemně pohybovat. Starší chlapec se jen zavrtěl a zakrátko usnul.
Jin se také  dostával do hlubokého spánku, ale předtím ještě stačil spícímu kamarádovi poděkovat.
Byl mu za to neskutečně vděčný.

Poté se mu už zavřely víčka a on pomalu ztratil vědomí.

V hlavě mu však stále zůstávala jedna znepokojující myšlenka.

Kde si užíval Namjoon, když jeho přítel málem zemřel?

☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆

(Ne, neměli spolu sex, smůla King-of-Dandelions😉😂😜)

Aloha hvězdičky✴!

Myslím že jsem se opravdu překonala. Dvě části hned po sobě😮!
Sice je to krátké  (něco přes 750 slov) a nesmyslné, ale chtěla jsem vám udělat radost😍😘😙

Tato část je pro AdlaStrejcov , která mě o ní požádala a já jsem jí chtěla zpříjemnit pobyt v léčebně 😘❤
(bohužel nevím v jaké😔😞). Navíc jsem neskutečně ráda za to že se vám můj příběh tak líbí.

Děkuji mooooc, vážím si toho😍💋❤!

Uvidíme se u dalšího dílu😍

Mějte se růžově a páčko🌹!

Vaše Seul Min ❤❤❤