Sleep, my princess [Namjin]

♤6

Namjoon
*********

Pomoc. Zachraňte mě někdo.
Důvod - Jin.
Tenhle člověk je sice moje milovaná sladká princezna, ale už mě dohání k šílenství.
Proč je sakra těhotenství taaaak dlouhé?
A k tomu tak náladovost.
Ukážu vám jeden přiklad:
Normální Jin = náladový Jin
Těhotný Jin = časovaná bomba s Jinovým ksichtíkem

No, aspoň že už je ve pátém měsíci a zbývá už méně než polovina.
Dnes jsem se vzbudil opravdu brzo. Zívnu si a zkontroluju svůj mobil.
5:23
Sakra. Měl bych spát déle. Opatrně jsem se zvedl z postele, matrace se jemně prohnula a Jinnie se trochu zavrtěl. Zadržím dech a se zaťatými pěstmi čekám jestli se probudí a zabije mě.
Naštěstí se ale jen otočil a spal dál. Nechci mu to říkat, protože mám rád svoje přirození ale už je docela kulatý. Takový malý balón.
Už se nemůžu dočkat, až budu táta naší malé Hinami. Sejdu po schodech a za neustálého zívaní se přesunu do koupelny, kde se osprchuju a trochu zkulturním.
Pak se došourám do kuchyně, udělám si hrnec kafe a zapnu ranní zprávy.
Chvíli se zahledím na obrazovku a pak si povzdechnu. Samé vraždy, přepadení a znásilnění. Radši rychle přepínám programy, než najdu nějakou přihlouplou romantickou komedii a nechám ji běžet.
Jin je, jak už jsem řekl, hodně náladový a jak ho znám, určitě by se při pohledu na takové brutality rozbrečel. Ani se mu nedivím. Svět se řítí do sraček. Doslova.
Na nějakou dobu opustím svoje fyzické tělo a myslí se toulám u Jina a dítěte a nejnovějších Alza akcí.
Z mého hlubokého mozkového hloubání a dloubání mě vyruší Jinův budík.
"Baby, baby, baby oh like baby...." ozve se vysoký ječák Justina Bobra z horního patra.
Ano, Jinovi se "nepatrně" změnil i hudební vkus.
Chvilku na to se ozve štrachání a lehké vrzání schodů, a mě se naskytne pohled na rozespalého Jina, který pomalu sestupuje po schodech.
"Ahoj zlato!" usměju se na svého těhotného přítele, který mi úsměv váhavě opětuje.
"Dobré ráno!" odpoví na konec a vyčerpaně se svalí na pohovku a to jen sešel schody.
"Dnes musím brzo do práce, ale budou s tebou Tae s Hobim. Přijdou v devět. Kdyby něco, ihned zavolejte! Jasné?" zavolám na Jina poslední instrukce a po jeho přikývnutí se odeberu obléct a nachystat do práce.
Oba chvilku později už jedu do svého tanečního studia trénovat další nemožné holky, které mají snad i místo hlavy silikony.
Ani nevím proč jsem tu práci vzal, no, moc jiných možností nebylo a tenhle job byl i dobře placený. Taky jsem se tam setkal s Jinem, který tam pracoval jako sekretář a asistent vedoucího. Byl to docela šok, jeden den jsem ho zachraňoval před znásilněním a o několik hodin později ho najdu ve své práci. Rok na to jsme se dali dohromady a Jin se rozhodl postavit na vlastní nohy a jít s za svým snem.
Vzal všechny svoje úspory a s pár přáteli rozjel malou restauraci.
Během několika let se vypracovali na jednu z nejlepších restaurací v Soulu.

Zaparkuju a vrazím do dveří, zatímco si pohvizduji nějakou vlezlou melodii z rádia.
Ve studiu ale nikdo není. Podivím se a zajdu do nejvyššího patra za šéfem zeptat se co se děje.

V jeho kanceláři ho ale nenajdu samotného. Sedí tam s ním ještě jeden mladý kluk v šedé košili. Nejvíc mě na něm zaujmou jeho růžové vlasy připomínající cukrovou vatu.

"Jé, pane Kime, vás jsem tu nečekal. No, když jste tady, tak se posaďte, stejně jsem s vámi chtěl něco probrat." řekl odporně slizkým hlasem, který jsem se ale rozhodl radši ignorovat.

***

Jin
***
Tae s Hobim sice přišli a postarali se o mě, ale za to stihli málem podpálit kuchyň, zničit hrnec a rozmlátit ovladač. Vážně lituji Natsua, kterého jim dneska hlídá Jungkook, Hobiho mladší bratr.
Mám ten pocit, že i když je Kookiemu jenom 18, tak že je mnohem zodpovědnější, než jeho starší brácha.
"Kluci, já vím, že se máte rádi a tak, ale nemusíte si to rozdávat u nás v obýváku. Tohle je Joonova oblíbená pohovka." zasměju se při pohledu na ty dvě hrdličky, jak jsou nalepení na sebe, což by bylo docela sladké, kdyby si ovšem nestrkali jazyky až do žaludku.
Oba od sebe odskočili jako by do nich praštil elektrický proud a začali rudnout.
Neubránil jsem se lehkému smíchu a posadil se k nim. Házeli na sebe provinilé pohledy a pak sklopili hlavy k zemi.
"Hlavu vzhůru, vždyť se nic neděje. Ale radši si to nechte na doma." strčím do nich lehce loktem a oni se konečně pousmějí.
"A jak to vlastně zvládáte Jine?" zajímá se Hobi a obejme Taehyunga kolem ramen.
"Je to docela náročné, ale dalo by se říct, že to jde docela dobře. Žádné vážnější neshody jsme zatím neměli."

***

"Nevíš kdy přijde Namjoon?" zajímá se Hoseok po nějaké době, kterou u nás stráví.
"To opravdu netuším. Možná si vzal přesčas." zamyslím se a upřu zrak na hodiny na stěně. "Ale klidně jděte jestli něco máte, nechci vás zbytečně zdržovat."
"Tak to ne." usměje se na mě Tae.
"Slíbili jsme Namjoonovi, že tě pohlídáme dokud se on nevrátí."
Vypadá to, že s těmi šílenci ještě chvíli pobudu.

Namjoon
*********
...to přece nejde! Nemůžete mi dát padáka!" zařvu na toho debila, co si říká můj (do teď) šéf a nakloním se přes stůl.
"Omlouvám se, ale několikrát jste porušil pravidla a chodíte pozdě."
Porušil pravidla? To je co za blbost?
Možná jsem trochu, dobrá, trochu víc, nadával pár silikonovým blbkám, ale můžou si za to samy. Nemají se na mě vrhat a dělat mi milostné  návrhy.
"Řekl jsem ne. Prostě ne, chápete Namjoone? A navíc tady Jimin tančí mnohem lépe než vy a má lepší pověst i vystupování před žáky." řekl šéf a ukázal rukou na toho neznámého kluka, který měl na rtech mírný smutný úsměv.
"Sbohem, pane Kime Namjoone. Najděte si něco jiného." ukázal na dveře a mě došlo že tady už není co řešit. Prostě mě odepsal.
Zvedl jsem se a bez jediného slova odešel z kanceláře.
Na chodbě jsem se zastavil a uvědomil si, co se vlastně stalo.
Jak to řeknu Jinovi? Jak bude reagovat? Co když ho to rozčílí a on potratí? Co když mě nakonec opustí?
Co když....
"Uhm. Promiňte?" vyrušil mě jemný hlas a lehké poklepání na rameno.
"Co potřebuješ ?" řekl jsem trochu nepříjemně a otočil se na toho kluka, který se podle všeho jmenoval Jimin.
"Já jen...s-slyšel jsem, ž-že dobře rappuješ...a...jestli nemáš něco jiného, měl bych pro tebe nabídku." vykoktal Jimin nesměle a podíval se mi do očí.
"COŽE? Jak...?" dostal jsem ze sebe.
"S jedním klukem, jmenuje se Min Yoongi..."
Dál jsem neposlouchal.

Min Yoongi...

To jméno neslyším poprvé.

****************************************************
Po 100 000 000 letech je Seul Min opět tady!!! :)

Dlouho jsem nevydávala, jelikož jsem co?
Ztratila heslo a odhlásila se!!!!
Inteligence level já tohle to.

No nic, snad vám dnes stačí 1000+ slov.
Jak se to asi vyvine, co myslíte?

Uvidíme se zase příště hvězdičky! :)

Vaše NamSeulMin ♡♡♡