Sleep, my princess [Namjin]

♤8

Namjoon
*********
Jimin řídil opravdu profesionálně. S ledovým klidem kličkoval hustým denním provozem a neunikla mu ani jedna jediná poznámka adresovaná některému z méně zdatných řidičů.
"Budeš mě pozorovat ještě dlouho?" pousmál se a přitom nespustil oči z vozovky.
Cukl jsem sebou a odvrátil pohled.
"N-ne." oplatil jsem mu úsměv.
"Takže, odkud vlastně Yoongiho znáš?" zeptal se Jimin ve snaze navázat hovor a já mu s chutí vyhověl. Uvítal jsem malé rozptýlení v tom tíživém tichu. Sice jsme si mohli zapnout rádio, ale ani jeden z nás nestál o jakési popové slátaniny.
"Když jsme byli malí, byli jsme nejlepší přátelé. Každou chvíli jsme něco podnikali. Společně jsme rapovali a občas jsme zkusili i něco nahrát." neubránil jsem se lehkému úsměvu při vlně vzpomínek, která mě zaplavila.
"Pak se Yoongi musel odstěhovat pryč ze Soulu, jeho rodiče si prý našli lepší práci jinde. Přestali jsme se tedy vídat a pak vymizely i naše hovory a zprávy. Vlastně ani nevím proč. Možná se na mě Yoongi rozzlobil a už o mě nestojí."
"Můžu tě ujistit že o tebe pořád stojí. Bude moc rád, když tě znovu uvidí. Občas mi totiž vyprávěl o svém kamarádovi z dětství, ale nikdy se nezmínil o tom, jak se jmenuje." povzbudil mě Jimin a zabočil do ulice plné celkem honosných vil a domů.
Podíval jsem se z okýnka a bezmyšlenkovitě pohladil svůj prsten s nápisem Rap Monster který jsem neustále nosil u sebe.
"Fajn, tohle byl poslední. Další song tu nemám." houkl černovlasý a prohraboval se v hromadě CD disků, které zaplňovaly většinu místnosti.
Vybavení bylo skromné. Při pohledu od dveří příchozí osnilo zejména obrovské okno, které zaplňovala bezmála celou stěnu a poskytovalo dech beroucí podívanou na hlučný Soul. Po pravé straně se táhla vysoká skříň s nepřebereným množstvím všech disků, alb i gramofonových desek.
Levé straně vévodil stůl z tmavého ořechu, pokrytý změtí textů a časopisů s hudební tématikou. Na hladké ploše se válelo několik propisek a barevných fixů, většinou už vyschlých.
Ke stolu patřily dvě vypolstrované kolečkové židle.
Na zemi nebyl žádný koberec, pokud byste ovšem nepočítali pokrývku ze všudypřítomných skladeb a rozházených songů.
Stěny nebylo nijak natřené. Nebylo to ani potřeba, vzhledem k faktu, že na nich byly nalepené plakáty se zpěváky, skupinami a hlavně rappery, které chlapci pokládaly za své idoly a vzory.
"Vážně tam nic nemáš?" posmutněl blondýn.
"No, vlastně by to ještě něco bylo. Ale nemyslím si, že to půjde." poškrábal se Yoongi za krkem a vytáhl onu záhadnou desku.
"Ukaž mi to. Co to je?"
"Napsal to Eminem. Říká se tomu 'Murdeder's way to death*' a je to nejtěžší rap vůbec. Žádnej člověk to prostě nedokáže." vysvětlil starší.
"To mi přece nevadí. Aspoň nějaká pořádná výzva." usmál se Namjoon a kývl na svého kamaráda.
Yoongi se sehnul pro onu skladbu a strčil ji do stříbrného přehrávače.
Namjoon se připravil a rychle si pročetl text. Na černovláskovo znamení rychle odříkal všechna slova.
Yoongi na něj zíral s otevřenou pusou.
Vážně právě Joon zarappoval nejspíš jednu z nejnáročnějších skladeb?
"Tak co na to říkáš?" usmál se Namjoon a vytáhl disk z přístroje.
"T-ty nejsi člověk. Ty jsi monstrum! Rappující monstrum!" zaječel Yoongi hystericky, ale Joonovi neunikl jeho veselý tón.

~nobody~

"Halo, slyšíš mě?" vytrhl Jiminův hlas Namjoona ze snění.
"Ne, omlouvám se. Co jsi říkal." usmál se Namjoon.
Růžovlásek se jemně zasmál. "Už jsme tu."
S těmi slovy si odepl pás a vyskočil z auta.
Namjoon ho napodobil a jako pejsek poslušně následoval ke dveřím z tmavého dřeva.
Jimin vytáhl klíče a odemkl. Naznačil Namjoonovi aby se vyzul a pak ho vedl do útrob obrovského domu, který spíš připomínal palác. Byl vybaven drahými doplňky a působil velice čistě a elegantně.
Namjoon měl dojem, že zde musí někdo několikrát denně uklízet. A rozhodně to nebyl Yoongi s Jiminem.
Celá vila působila jako z jiného století.
Měkké koberce s orientálními vzory se táhly přes celou podlahu a na stropech byly zavěšené křišťálové lustry, které vrhaly měkké světlo na lenošky a křesla stojící pod nimi.
Ačkoli to bylo velmi udivující, i přes všechnu tu bohatou výzdobu byl dům, tedy spíš palác, plný jednoduchých a oku lahodících vzorů a tvarů.
Všechny místnosti byly sladěny do černo bílé s občasným zábleskem temně modré či krvavě rudé.
"Tak jo. Yoongi má pracovnu nahoře. Jsou to bílé dveře, hned vlevo u schodů. Určitě to poznáš. Já si musím něco zařídit, takže to nechám na tobě." usmál se Jimin, a než stačil jeho společník cokoli namítnout, vypařil se jako pára nad hrncem.
Namjoon si povzdechl ale poslušně začal stoupat po schodech. Jednotlivé stupně byly vytesány z dubového dřeva a pod kroky chlapce jen slabě zavrzaly.
Po chvíli Namjoon stanul před již zmiňovanými dveřmi.
Zhluboka se nadechl a poté vzduch opět vypustil z plic. Nakonec se odvážil a skoro neslyšně zaklepal. Následně stiskl kliku a vešel dovnitř.
Uchvátilo ho neskutečné množství textů písniček, které se válely po celé místnosti. Některé byly úhledně secvakané dohromady a uložené do fólií, jiné ledabyle poházené a zmačkané u koše.
Mezi horou papírů se vyjímal obrovský černý stůl s počítačem a cd přehrávačem.
Namjoonovi to ihned připomnělo dětská léta a téměř identický nepořádek, který vládl v jejich společné kanceláři, jak onu místnost rádi nazývali, a nahrávacím studiu v jednom.
Namjoon sám sice vyrostl z nepořádného chlapce ve spořádaného a pořádku milovného muže a Yoongi to tak očividně neměl.
Místnost se jako taková díky nepořádku, ale i moderním doplňkům, odcizovala zbytku budovy a působila jako vytržená z jiného domu.
Kromě stolu byla v místnosti také velká pruhovaná skříň, která Namjoonovi evokovala vzor zebří srsti.
Na jejím vrcholku spokojeně umíraly dva malé kaktusy.
Chlapec se odtrhl od skenování pokoje a místo toho se zaměřil na nevysokou postavu s rozčepýřeným černým účesem.
Osoba, která se původně pro něco skláněla, zaslehla šelest otevírajících se dveří a proto se napřímila a prohlédla si neznámého hosta, který nebyl zas až tak neznámý, jak se zdálo.
Oba chlapci si hleděli do očí. Ani jeden z nich nepromluvil.
Namjoonovi sice v očích zářily potěšené jiskřičky, ale Yoongiho neutrální výraz pořád zůstával prázdný a beze změny.
Jeho oči sledovaly vysokého blondýna bez jakýchkoli emocí.
Namjoon by mohl přísahat, že skoro cítil chlad a odtažitost, která z Yoongiho vyzařovala.
Po pár vteřinách, možná i minutách, se v Yoongim něco zlomilo a z jeho očí začaly vytékat slzy.
Černovlasý plakal ale přitom se usmíval svým nejzářivějším úsměvem.
Jeho rty byly roztaženy v upřímné a milé grimase.
Vypadalo to jako by po dlouhé a tuhé zimě opět  vykouklo slunce a začalo rozpouštět všechen sníh.
Namjoon ho překvapeně sledoval.
Poté ale hrubý a hluboký hlas přerušil to dlouhé a ubíjející ticho.

•••

Jin se probral z přerušovaného spánku. Okamžitě ucítil bolest, která mu vystřelovala z břicha a zabodávala se mu do nervů.
Snažil se trochu posadit, ale zamotala se mu hlava a udělalo se mu špatně.
Rozostřelo se mu před očima a chvíli se mu zdálo, jako by byl na kolotoči. Celý svět se s ním zhoupnul.
Jeho bledé ruce se nekontrolovatelně roztřásly.
Tu chvíli beznaděje přerušil doktor, který opatrně vešel dovnitř, spolu s vyděšeným Hoseokem a Taem.
Doktor se posadil na židli vedle postele a upřel zrak na slabého Jina.
"Dobrý den pane Kim." pozdravil mladý doktor a prohrábl si své krátké vlasy.
"Jak už asi víte, jste v nemocnici protože~"
"Co je s Hinami? Je v pořádku?" vyjekl Jin, který se náhle úplně probral.
Doktor se pousmál nad chlapcovými obavami a souhlasně pokýval hlavou.
"Ano. Nic jí není."
Jin nic neodpověděl ale místo toho si úlevně oddechl.
Tae s Hobim se na sebe usmáli.
"Ale to není důvod, proč tu jste." pronesl váhavě doktor a podíval se na pacienta. V jeho očích svítilo očekávání a zvědavost.
Doktor si smutně povzdechl.

"Dobrá, nebudu chodit kolem horké kaše. Bohužel jste-"

><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><

Annyeong hvězdičky😄✴!

Vím, že jsem dlouho nic nevydala, tak se to snažím napravit😅. Trvalo to sice dlouho, ale snad to dává aspoň trochu smysl😆.

*Murdeder's way to death je mnou vymyšlená skladba. Ten název jsem si vymyslela, takže se omlouvám všem fanouškům Eminema 😂

Asi mě zabijete za tu pauzu, nebo za moje napínavé konce, ale co bych pro čtenáře neudělala, že😂😂😂?

Pro ty co čtou tyhle okecávačky autorů a autorek mám dvě zprávy.

Pokud jste četli My life (TaeTae), tak vám s potěšením oznamuji, že opravdu uskutečním druhý díl😃.
Název bude Not End a tato kniha se, pravděpodobně až v příštím roce, objeví na mém profilu.
Pak taky vím, že první díl je nic moc😔.

Je to přeci jen moje první ff a předtím jsem něčím takovým neměla žádné zkušenosti, takže pšššt 😂(jo já vím že se opět vymlouvám, ale pro takový cancer holt nemám omluvu😉)

Myslím si ale, že je fajn mít nějakou takovou "amatérskou" knihu na profilu, aby čtenáři mohli vidět autorovy pokroky a jeho zlepšování ohledně skladby textu a gramatiky.

To máme jednu zprávu a ta druhá je, že vám u této knihy udělám vánoční speciál nebo klidně ask, záleží jen na vás❤💋.
Osobně jsem spíš pro speciál😉 ale je to vaše rozhodnutí.

K mé další kariéře, chystám jednu klasickou ff a pak texting, takže se máte na co těšit😁

Takže, tohle je pro dnešek opravdu konec, takže komentujte a votujte jak je libo😍😙❤!

Mějte se růžově a páčko🌹!

Vaše Seul Min❤❤❤