Sleep, my princess [Namjin]

♤11

"Vstávej ospalče." šťouchl Jin do Namjoona a usmál se.
Jeho blonďatý přítel se jenom lehce zavrtěl a spal dál.
"Namjoone, nespi." řekl Jin o něco hlasitěji a zatřásl s ním.
"D-dobré ráno Jinnie." zívl hlasitě Namjoon a protáhl se.
"No až na to, že jsem ti právě viděl až do žaludku." poznamenal se smíchem brunet.
"Dneska máte s Yoongim vydat písničku a pak přijde Hobi s Taem a malým Natsuem. Jak se cítíš?" vychrlil ze sebe Jin a v duchu přemýšlel nad tím, co všechno musí připravit.
"Hmm, co?" zeptal se nepřítomně Namjoon a tím vytrhl i hnědovláska z jeho přemítání.
"Ptal jsem se, jak se cítíš, ale koukám, že jsi z toho nějaký nesvý." vysvětlil starostlivě Jin a pohladil mladšího po tváři.
"Neboj se Joonie, ty to zvládneš. Já ti věřím, vždycky jsem věřil. Prostě tam nakráčej a ukaž jim, co umíš."
"Díky Jine. Tak jo, jdu na to. Ukážu jim, jaký-" nedořekl Namjoon, protože se při svém proslovu zamotal do deky a plácl sebou na zem.
"-jsem borec." zamumlal do podlahy.
Místností se rozezněl Jinův pobavený smích, upřímně tedy spíš leštění oken.
"Tak vstávej. Musíš se rychle nachystat, jinak to nestihneš."

●●●

"No konečně, že ti to trvalo." zabručel Yoongi, když zpozoroval blondýnovu vysokou postavu.
Odpíchl se od pouliční lampy, o kterou se opíral a vyšel mu vstříc.
"Omlouvám se, malé zdržení u vstávání." zafuněl Namjoon a zhluboka oddechoval.
"Radši se ani nebudu ptát, co jste tam s Jinem dělali." poznamenal Yoongi a významně se na blondýna podíval.
"Cože? Yoongi ty úchyláku!" zakřičel Namjoon a praštil staršího do ramene.
"No tak promiň." smál se černovlásek a hravě mladšímu ránu oplatil.
"Tak pojď pabo, jinak to nestihneme." pousmál se blondýn a vyrazil k obrovské, zářivě modré budově , která spíš připomínala palác.
Uvnitř vládlo hrobové ticho a oba chlapci se skoro až báli nadechnout.
Vyměnili si nervózní pohled, ale odhodlaně pokračovali dál.
Jejich boty dopadaly s hlasitým klapotem na precizně vydrhnutou podlahu, která svým leskem připomínala zrcadlo.
"Tak tady jste!" vyděsil oba dva rappery hlučný hlas. Namjoon i Yoongi nadskočili leknutím.
"Nebojte se, já jsem Park Hyumin. To já vám mám vydat vaši píseň." pokračoval bez ostychu ten podivín v zeleném saku a modro bílé puntíkáté kravatě. Vypadal spíš jakoby utekl z cirkusu, než jako seriózní ředitel společnosti.
"Za mnou pánové! Vyrážíme." houkl a pokynul chlapcům, aby ho následovali.
Jeho dynamická rychlá chůze naplnila chodbu hlasitým zvukem.
"Tady to je." otevřel jedny z mnoha dveří a pyšně rozpřáhl ruce
"Všimli jste si toho ticha na chodbě? Máme tady nejlepší zvukotěsné dveře a stěny, které existují." chvástal se Hyumin, který se při svých 40 letech vychloubal víc než malý školáček.
Místnost byla, nutno podotknout, opravdu krásná. Stěny byly natřeny uklidňující tyrkysovou barvou.
V rohu byl pár obrovských reproduktorů a stojanů s mikrofony. Vedle nich stály klávesy a combo.
Nechyběl ani moderní přehrávač.
Druhá polovina místnosti spíš připomínala obývací pokoj.
Do očí nejvíc byl bílý kožený gauč se dvě identickými křesly a skleněným konferenčním stolkem. Pravděpodobně zde společnost uzavírala smlouvy s novými interprety.
"No, vyndejte si, co potřebujete a ukažte mi co je ve vás." usmál se Hyumin.
Yoongi se postavil za klávesy a seřídil si mikrofon. Namjoon sevřel v ruce ten svůj tak silně, až mu zbělely klouby.
"To zvládneš, Rap Monstere." šeptl Yoongi a povzbudivě se na mladšího podíval.
Namjoon stiskl tlačítko pro přehrávání a začal. Hudba ho uklidnila a on uvolněně pokračoval.
Když skladba skončila, Hyumin stál a nadšeně tleskal.
"Tohle bylo super, kluci. Beru to." vykřikl a hrnul se pro potřebné papíry.
"Je to vážně pravda?" zeptal se užasle Namjoon a otočil se na Sugu. Ten stál jako v transu a s otevřenou pusou zíral na toho človíčka, který jim nejspíš právě nabídl cestu ke slávě.
"No jistě, že je to pravda. Něco takového jsem potřeboval." přikývl ředitel společnosti a jal se hledat psací pomůcku, potřebnou k dokončení smlouvy.
"Áááááá! Joone!" zakřičel Suga radostně a objal blondýna.
"Yoongi! Máme to v kapse." odpověděl mladší stejně vesele a stisk mu oplatil.
"Tady mi to oba podepište a můžeme si plácnout." přisunul k nim Hyumin papír a prstem secvakl propisku, kterou jim poté nabídl.
Oba chlapci smlouvu podepsali a vrátili zpět staršímu muži.
"Vítejte u nás!" zvolal bujaře Hyumin a sklonil za stůl, který se nacházel za gaučem.
Vytáhl několik lahví alkoholu a záludně se usmál.
"Musíme to oslavit chlapci." otevřel jednu z lahví a rozlil ji do tří skleniček.

●●●

"Neboj Jinnie, za chvíli určitě přijde." usmál se povzbudivě Hoseok a pohladil Jina po rameni.
"Prosím nepanikař, jinak se tobě nebo malé něco stane." dodal starostlivě Taehyung.
"Ale on už tu měl-" nedořekl Jin, protože ho přerušil zvuk otevírajících se dveří.
Rychle sešel schody a zabočil do chodby, kde spatřil Namjoona.
"Joonie, tady jsi! Bál jsem se a-" hnědovlásek se opět přerušil a prohlédl si blondýna pořádně.
"Není ti něco, Joone? Jsi v pořádku?" strachoval se a chtěl mladšímu změřit teplotu. Namjoon se otráveně ošil a odstrčil Jinovu ruku.

"Nesahej na mě, ty děvko! S tebou jsem skončil. Koukni se na sebe. Kdo by chtěl chodit s někým, jako jsi ty?"

******************************************************
Jsem tu zase!😀

Prosím, nezabijtě mě za ten konec, i když to tak moc souvisí s tím, co jsem vám včera psala😔😭
Všechno dobře dopadne😊❤

Komentujte, hlasujte a já se na vás těším zase někdy příště.

Vaše Seul Min❤❤❤