Sleep, my princess [Namjin]

17

''Konečně doma." vydechl Jin a s Hinami v náručí přešel přes práh.
"Chybělo mi to tu."
Namjoon zabouchl dveře a otočil se ke svému přítelovi.
"Nechápu, proč tě tam drželi tak dlouho." zabručel blondýn, zatímco skopával z nohou zablácené tenisky.
"Když ti udělají císařský řez, nemůžou tě nechat jít domů hned. Navíc, chtěl bych vidět, jak bys chtěl s čerstvými stehy chodit. I teď to není nic příjemného." odvětil hnědovlásek, hned však změnil téma konverzace. "Ty Joone... Kde vlastně bude Hinami spát?"
Namjoon se záhadně usmál. "Zatím ji můžeš nechat v pokoji pro hosty. Udělali jsme tam něco provizorního."
"Udělali?" podivil se zmatený Jin, ale mladší zmizel jako pára nad hrncem.
Chlapec i s miminkem, které dosud choval na rukou, zamířil do horního patra, kde se nacházela malá místnost, ve které obvykle přespávály návštěvy. Trochu strčil do otevřených dveří z borového dřeva a brada mu spadla málem až k zemi.
Pokoj, zalitý slunečním světlem, vypadal jako z pohádky. Stěny, natřené světlou růžovou, zdobil jednoduchý květinový vzor. U okna stála postýlka z bíle natřeného dřeva, nad kterou se houpala závěsná ozdoba s motivem kouzelných víl, motýlů a ptáčků. Zbytek místnosti zaplňovala velká skříň, opět v barvě právě napadaného sněhu. Nechyběly ani bedny, přeplněné plyšáky a dalšími hračkami a uprostřed se nacházel chlupatý koberec, zbarvený jako třešňové květy.
"J-joonie?" vydechl okouzlený hnědovlásek.
"Ano zlato?"
Namjoonův hluboký avšak jemný hlas zněl tlumeně, což Jinovi prozradilo, že se blondýn pravděpodobně nachází ve své pracovně.
O chvilku později se ozvalo dupání a skřípot schodů a mladší z chlapců se objevil u svého přítele.
"J-jak...?"
"Shhh." Namjoon jemně přiložil ukazováček na Jinovy plné rty, čímž ho spolehlivě umlčel. 
"Nech mi taky nějaké tajemství." mrkl na hnědovláska.
"A abych nezapomněl, za chvíli se tu objeví Tae s Hobim a Natsuem."

Sotva to dořekl, rodrnčel se zvonek, oznamující příchod návštěvy. Blondýn hbitě seběhl schody a pustil chlapce dál.
O chvíli později se v obývacím pokoji, kam se všichni společně usadili, objevila Jinova rozcuchaná hlava.
"Jinnie!" vyjekl nadšeně chlapec s vlasy v barvě krve a běžel ke svému staršímu kamarádovi.
"Opatrně, lásko. Neubliž jim." pokusil se ho uklidnit Hoseok, který taktéž vstal, aby se podíval na Jinovu dceru. Namjoon, jako hrdý otec, vše sledoval z bezprostřední blízkosti. Mezi oba své adoptivní rodiče se připletl i Natsu a podíval se na malou Hinami.
"Ta je hezká." špitl směrem k Jinovi a opatrně pohladil dívenku po hlavičce. "Až bude velká, tak se s ní ožením."
Hoseok si ho se smíchem vysadil na rameno.
"Tak to abychom začali chystat svatbu." věnoval jeden ze svých zářivých úsměvů ostatním.

*******************************

Hello my sweetie pies!
Jsem zpět. Po sto letech, ale stejně😂
Snad je tato kapitola aspoň trochu přijatelná, i když je extrémně krátká a nezáživná.
Další část přidám co nejdříve, ale rozbitý displej mi to zrovna neulehčuje😭😔
No nic, mějte se krásně a zase někdy!

Vaše Seul Min❤❤❤