Sleep, my princess [Namjin]

♤14

Chlapci na rtech pohrával pobavený úsměv. Jeho třem  přátelům se div nevykutálely oči z důlků, jak byli překvapeni. Po místnosti se rozhostilo dlouhé ticho. Hoseok se nakonec jako první trochu vzchopil a pozdravil neznámého s králičím úsměvem a upřímným pohledem v očích.
"Junkookie," usmál se něžně zrzek a natáhl paže, aby mohl mladšího zabalit do něžného objetí.
"Dlouho jsme se neviděli bráško. A taky-"
"Nemáme čas na nějaký dojáky, Jinniemu jde o život!" přerušil je vyšilující Namjoon.
Blondýn neváhal a pomohl Jungkookovi sundat ze zad svého promrzlého přítele.
Možná si to jen nalhával, možná doopravdy cítil pod jeho kůží každou kůstku, jisté však bylo, že brunet byl i přes vrstvu bundy děsivě ledový.
Namjoon z něj kousek oblečení strhl a přiložil hlavu k jeho bílému hrudníku, aby zaslehl slabý šelest jeho srdce.
"Vydrž, Jinnie." šeptl tiše a krátce hnědovláskovi stiskl špičky prstů. "Pomůžu ti."
"Takže." zvýšil o něco hlas, aby ho slyšeli všichni přítomní. "Chtěl bych vám říct, že...." zadrhl se blondýn a rozpačitě sklonil pohled k zemi.
"Že?" protáhl lehce provokativně Taehyung a přišel blíž.
"Že...potřebuji vaši pomoc." zamumlal s červenými tvářemi Namjoon a křečovitě zavřel oči.
"Copak potřebuješ? Neslyšel jsem tě. Zopakuj mi to nahlas, prosím." ušklíbl se rudovlásek a dál si utahoval z nebohého blondýna.
Namjoon měl chuť mu to pěkně vytmavit, ale záhy si uvědomil, že není v situaci, kdy by se mohl připravit o potenciální záchranu.
"Potřebuji vaši pomoc." řekl a spolehlivě nabral barvu zralého rajčete.
"No vidíš! Rádi ti pomůžeme." ohlédl se Tae na ostatní, kteří přikývli na znamení souhlasu.
"Co máme dělat?"
"Nemá tu někdo zkušenosti s omrzlinami? Nebo nemáte někdo nějaký záchranářský kurz?" Namjoon se nervózně usmál a snažil se zachovat chladnou hlavu.
Jungkook naopak vypadal jako by ho naprosto nic nerozhodilo.
A Tae s Hobim se netvářili nijak. Vypadali, jak to říct, pouze mírně vyvedení z míry.
Zrovna ve chvíli, kdy Namjoon došel k bodu, kdy měl chuť vzít zbraň a postřílet všechny okolo, ozval se Jungkookův medový hlas.
"Jestli tě to zajímá, studuji vysokou školu." Blondýn nechápal, o co nejmladšímu jde, ale rozhodl se nechat ho mluvit. Samozřejmě věděl, že studuje. Jediné, co ho překvapilo, byl fakt, že mu to maknae sděluje zrovna teď.
"Studuju medicínu, Joone." vysvětlil smířlivým tónem černovlásek a pousmál se.
Blondýnovi se vzrušením rozšířily zorničky.
"Jsi poklad Kookie! Jak já tě miluju." zajásal a prudce Jungkooka objal.
Ten se v sevření trochu zavrtěl a poplácal Namjoona po zádech.
"Tohle si schovej pro Jina, až se probere." usmál se, načež jeho koutky prudce povadly. "Pokud se tedy probere."
"Neměli bychom ho vzít do nemocnice?" navrhl Hoseok a opatrně přiložil dlaň na hnědovláskovo čelo.
Účinek byl stejný jako kdyby se dotkl kostky ledu. Tak chladný.
"Nemáme dost času." zavrhl nápad Jungkook a opatrně vzal Jinovo bezvládné tělo do náruče.
"Namjoone, sežeň mu něco teplého."
Blondýn poslušně přikývl a odešel vykonat nařízený úkol.
Ani si nevšiml, že mu dává rozkazy ten nejmladší. Přijal to bez jakýchkoli problémů.
Černovlásek Jina odnesl do ložnice, kde ho jemně položil na postel.
Z ramen mu stáhl z ramen lehkou mikinu, kterou přehodil přes pelest postele.
Následovaly i kalhoty, které skončily visící na opěradle židle.
Poté na hnědovláska natáhl ty nejtlustější tepláky, které našel, a pak mu oblékl i mikinu.
Na Jinovi bylo znát, že se už trochu zahřál, ovšem jeho tělo bylo pořád stejně studené.
Jungkook se letmo dotkl jeho břicha. Odpovědí mu bylo slabé kopnutí. Sám pro sebe se usmál.
Hinami je v pořádku.
Joon se mezitím vrátil s dekou, hrnkem horkého čaje, ze kterého stoupala v bílých obláčcích pára a s nahřátým polštářkem.
Křehké tělo hnědovláska zabalil do kusu huňaté látky a na čelo mu přitiskl polštář.
"B-bude...bude...v p-pořádku?" zašeptal blondýn s náznakem pláče v hlase.
Jungkook se otočil, aby se mohl staršímu podívat přímo do očí.
"Neboj se. On...určitě bude. Slibuju." pokusil se o co nejupřímnější úsměv černovlásek.
Náhle se hromada dek trochu zavrtěla. Oba chlapci stočili pohled k posteli.
Jin se lehce pohnul a jeho oční víčka se zatřepotala. Namjoon přispěchal k němu a sevřel jeho, už o něco teplejší, ruku.
A po chvilce, Jungkookovi to připadalo jako sen, se hnědovláskovy čokoládové oči pomalu otevřely a pohlédly na blondýna.
"J-j...j-joo-n-nie?" dostal trhaně z prokřehlých namodralých rtů.
Blondýnovi se zatajil dech. Přiložil si Jinovu ruku ke rtům, aby jí mohl věnovat polibek.
"J-je mi to tak líto, Jinnie. Miluju tě. Moc tě miluju." usmál se Namjoon a nechal slzy volně stékat po tvářích.
"J-já tebe t-taky Joo-nie." opětoval mu hnědovlásek úsměv a trochu se posadil.
Zarazila ho bolest, která mu projížděla břichem. Jin vykřikl a chytil se za místa, kde se nacházela jeho do teď zdravá dcera.
Namjoon vyděšeně pozoroval staršího, který zrychleně dýchal.
"Co se děje?" křikl a položil svou ruku na Jinovo břicho, aby se ujistil, že se mu všechno jen zdá.
Jungkook přiběhl k Jinovi a zběžně ho prohlédl.

"Myslím, že brzy budeš táta, Joone."

******************************************************

Ahojky😊

Dříve než mě začnete zabíjet za to, že jsem se flákala a nic nevydala (menší writing block☺) musím vám něco říct:

Pomalu ale jistě se blíží konce této povídky. Sice mě to mrzí, ale přijdou další.

Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat Izabella1334

Jsi zlatíčko a já jsem ráda, že tě znám💙 사랑해요

Takže, doufám, že se vám tahle část líbila a další se pokusím udělat co nejdříve.

Mějte se krásně a pá~

Vaše Seul Min❤❤❤