Bezbřehý sentiment

Stará známá

Na zelené louce vyhaslých nadějí
přemýšlím tiše o beznaději.
V chladivém tu břízy stínu
oddávám se svému splínu.
Jak čarodějka v poutech skutých z dwimeritu
jsem beznadějný romantik bez špetky citu...

Hrdě stojíc, vzpírám se Tvému biči,
ač mě jednou však ty rány jistě zničí
Já k zemi padnu s výsměchem na tváři,
kosu tím zlomím smrti hodnostáři.

Přes bolest kráčeti dál temným údolím.
Dokud Tě démone provždycky neskolím...