Na ponuré hranici dětství a dospělosti,
se nachází duše Tvá, doufám, silná je dosti.
Oblaky mlžné, toho okolního světa,
říkají, co dělat a nedělat a běda...
Pořád jen muset a hnát se dál listím,
za cílem, nadějí ne svou, však cizí.
Ve chvilce úzkosti kruté bezmoci steny,
perlička naděje, plna dětských snění.
Hladová naděje, dotyk štěněčích uší,
přeblaze zahřeje skleslou, nemocnou duši.
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoetryNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
