Bezbřehý sentiment

Nůž v šíji

V chladném to marasmu ponurých hodin,
nezvládám úsměv mít, žalostný ho stín.
Šedivá úzkosti, včeras mě zlomila,
A stále bolest má, pomalu doznívá.

Teď se však děsím své, rodičky trpění,
proč matko, nechápeš, moje utrpení?
Říkáš mi "Důvěřuj, jsem tu vždy pro Tebe."
A poté mě setneš jak Mydlář zloděje...

Jsem zrazen, opuštěn, zmlácen a rozerván.
Od té jíž já věřil, zač tato odveta??
Pokračuj, doraž mě, dokonči dílo své,
Ať Tvoje Coup de Grace skončí mě hotově!