Přijímám Tvůj rozsudek o mojem životě.
Nehty si do lebky píšu "vždy při Tobě."
Tohle byla moje síla,
můj předobraz slávy díla.
Nikdy víc Tě nevidět,
jít bez Tebe skrze svět...
Moci se pokaždé, těšit na Tvůj návrat,
teď končím na zemi, chytla mě zlá závrať.
Vzpomínám s odstupem, je tomu již pár dní,
když ses mi vytrhla, zničila mé snění...
Nikdy víc Tě nevidět,
jít bez Tebe skrze svět...
Hrozně toužím po Tvém hlasu.
Jak Bakchus bez hodokvasu,
nevidím již krásu světa.
Zbyde po mně aspoň věta?
Nikdy víc Tě nevidět,
jít bez Tebe skrze svět...
Nedýchám, nežiji, nevnímám okolí,
chci znova opustit prokleté údolí...
Samoten, ač mezi lidmi,
jsem prachem jen, tristním, bídným...
Nikdy víc Tě nevidět,
jít bez Tebe skrze svět...
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoetryNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
