Bezbřehý sentiment

Requiem

Oči hledí zvadle vstříc šedi chladného rána,
vzpomínají na tu, jež nám byla odebrána.
Děvče mladé, plné snů a nadějí,
oddalo se ponuré beznaději.

Co říci? Že život milujíc ochořela?
A lhát si sám sobě, kroutit si tou lží střeva?
Vždyť ona vroucně v objetí
anděla smrti se vrhla
Kde je teď, vědci nevědí,
ví jen předešlí zemřelí...
V hoři bol a v bolu žal,
Nejeden by se mu vzdal.

Neviním Tě, to tak prosím neber...
Jen si teď v životě udělat předěl.
Přijmi prosím, Pane její duši,
Jak se na Boha patří a sluší...