Bezbřehý sentiment

Příběh o E.

Upřímná radost, čiší jí z očí,
proč já jsem jenom, musel v ně vkročit?
Už tomu teď budou, tři touhy plná léta,
co o ní tak smýšlím, mé duši budiž běda...

Tolik bylo času, říci ta dvě slova,
já neměl odvahu, dívko moje snová.
Teď Tě však vidím ve svatebních šatech,
Šancí já mrhal, bolí každý nádech.

Měl bych být šťasten, vždyť žiješ sen svůj.
Jsem pouhý sobec, chci splnit ten můj...
Je tohle opravdu bezmezná láska?
Vždyť bolí, naříkám, srdce mi praská...

Prosím vás, přátelé, seberte odvahu,
vyznejte svou lásku, hrdinsky, bez strachu.
Radši být odmítnut, utopit naději,
než trpět století, v bezradných aleji.