Posledních čtrnáct dní úzkostná obava,
Drží mě sveřepě, znova mě dostává.
Šlépěje k věčnosti, sleduji za bouře,
Bloudím teď bezhlavě, krev má mi strachem vře.Čeká mě nazítří, náročná otázka,
zda-li mám poddat se, vábení běláska...
Zda-li se vzdáti mám svobody těla,
Pro zdraví duše mé, je rozechvělá...Pletu si provázek, z myšlenek bez smyslu.
Topím se, topím jen, ve snůšce nesmyslů.
Sveřepě holduji královně mravenců,
tisíckrát nazpátek, znova zas a jsem tu.Ztracen a nalezen, co jsem já za vola?
Hledám si štěstí své, než smrťák zavolá.
Skákal jsem v oblacích, pak padl na zem.
Promiňte, vážení, jsem pouhý blázen.

ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoetryNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.