Bezbřehý sentiment

Prokletá X.

Poznal já před pár dny, nevšední dívčinu,
Jiskřička skočila za pouhou vteřinu.
Umělce srdíčko, zmučená dušička,
to přesně je zhouba mojeho srdíčka...

Jsem jako mozkomor, živa se neštěstím,
má milá prokletá, ukaž ho, šup sem s ním.
Neboj se, maličká, pochopím, uklidním
duši Tvou, zkroušenou, blaženým objetím.

Já jsem byl smířený, být s Tebou patnáct zim
a pak Ti sbohem dát na loži posledním...
No pověz, nejsem já, bláznů všech králem?
Emočním démonem, zplozencem vášně...

Stále žiji v hvězdných zámcích,
V pohádkovém světě dračím...
Já však věřím, že je pravý...
Nevzdám se ho, hrdě pravím!